¹V ten den zpívána bude píseň tato v zemi Judské: Město máme pevné, sám Bůh spasením obdařil zdi a valy jeho.

¹Niadtong adlawa kining alawitona pagaawiton didto sa yuta sa Juda: Kami adunay usa ka malig-on nga ciudad; ang kaluwasan maoy iyang igabutang nga mga kuta ug ang mga salipdanan.

²Otevřete brány, ať vejde národ spravedlivý, ostříhající všeliké pravdy.

²Buksi ninyo ang mga ganghaan aron ang matarung nga nasud nga nagabaton ug pagtoo makasulod.

³Člověka spoléhajícího na tě ostříháš v pokoji; v pokoji, nebo v tebe doufá.

³Pagabantayan mo siya diha sa pakigdait nga hingpit, kansang hunahuna sa kanunay anaa kanimo ; tungod kay siya nagasalig kanimo.

⁴Doufejtež v Hospodina až na věky; nebo v Hospodinu, v Hospodinu jest skála věčná.

⁴Sumalig kamo kang Jehova sa walay katapusan; kay kang Jehova, bisan kang Jehova, anaa ang usa ka bato nga walay katapusan.

⁵Ale obyvatele vysokých míst snižuje, města vyvýšeného ponižuje, ponižuje ho až k zemi, sráží je až do prachu.

⁵Kay iyang gihulog kadtong nanagpuyo sa itaas, ang ciudad nga tinuboy: iya kining gilumpag, iya kining gilumpag ngadto sa yuta; iya kini nga gipatag bisan pa ngadto sa abug.

⁶Pošlapává je noha, nohy chudého, krokové nuzných.

⁶Ang tiil magatamak niini; bisan pa ang mga tiil sa kabus, ug ang mga lakang sa hangul.

⁷Cesta spravedlivého jest upřímá; stezku spravedlivého vyrovnáváš.

⁷Ang dalan sa matarung mao ang katul-iran: ikaw nga matul-id nagatudlo sa alagianan sa matarung.

⁸Také na cestě soudů tvých, Hospodine, očekáváme na tě; ke jménu tvému a k rozpomínání se na tě patří žádost duše.

⁸Oo, sa dalan sa imong mga paghukom, Oh Jehova, kami nagahulat kanimo; sa imong ngalan, bisan sa imong halandumon nga ngalan mao ang tinguha sa among kalag.

⁹Duše má touží po tobě v noci, nýbrž i duchem svým ve mně ráno tě hledám. Nebo když soudové tvoji dějí se na zemi, obyvatelé okršlku zemského učí se spravedlnosti.

⁹Uban sa akong kalag ginatinguha ko ikaw sa magabii; oo, uban sa akong espiritu sa sulod nako pangitaon ko ikaw sa tinuod gayud; kay kong ang imong mga paghukom anaa ugaling sa yuta, ang mga pumoluyo sa kalibutan makakat-on ug pakamatarung.

¹⁰Když se milost činí bezbožnému, neučí se spravedlnosti; v zemi pravosti neprávě činí, a nehledí na důstojnost Hospodinovu.

¹⁰Ipakita ang kalooy sa dautan, apan dili siya gihapon makakat-on ug pagkamatarung; sa yuta sa katul-iran buhaton niya ang baliko, ug dili motanaw sa himaya ni Jehova.

¹¹Hospodine, ačkoli vyvýšena jest ruka tvá, však toho nevidí. Uzříť a zahanbeni budou, závidíce lidu tvému; nadto i ohněm ty nepřátely své sehltíš.

¹¹Jehova, ang imong kamot gibayaw mo sa itaas, ugaling sila dili makakita: apan ilang makita ang imong kakugi alang sa katawohan, ug hikaulawan sila; oo, ang kalayo maoy molamoy sa imong mga batok.

¹²Nám, Hospodine, způsobíš pokoj; nebo i všecko, cožkoli se dálo při nás, dělal jsi pro dobré naše.

¹²Jehova, ikaw maoy magatudlo ug pakigdait alang kanamo; kay ikaw usab ang nagbuhat sa tanan namong mga bulohaton alang kanamo.

¹³Hospodine, Bože náš, panovaliť jsou nad námi páni jiní než ty, (my však toliko v tebe doufajíce, rozpomínali jsme se na jméno tvé).

¹³Oh Jehova nga Dios namo, laing mga ginoo labut pa kanimo nakaghari sa ibabaw namo; apan tungod lamang kanimo among pagahinganlan ang imong ngalan.

¹⁴Ale již zemřevše, neoživouť, mrtví jsouc, nevstanouť, proto že jsi je navštívil, a vyplénil, i zahladil všecku památku jejich.

¹⁴Sila mga patay man, sila dili mabuhi; sila wala nay kinabuhi; sila dili mamangon: tungod niini imong gidu-aw ug gilaglag sila, ug gihimo mo nga ang tanan nga paghandum kanila mangawagtang.

¹⁵Rozmnožil jsi národ, ó Hospodine, rozmnožil jsi národ, a oslaven jsi, ač jsi jej byl vzdálil do všech končin země.

¹⁵Imong gipatubo ang nasud, Oh Jehova, imong gipatubo ang nasud; ikaw ginahimaya man; imong gilapad ang tanang mga utlanan sa yuta.

¹⁶Hospodine, v úzkosti hledali tebe, vylévali prosby, když jsi je trestával.

¹⁶Jehova, diha sa kaguol sila nanagdu-aw kanimo; ilang gibubo ang pag-ampo sa diha nga ang imong castigo anaa sa ibabaw nila.

¹⁷Jako těhotná, blížíc se ku porodu, svírá se, křičí v bolestech svých, tak jsme byli před tváří tvou, Hospodine.

¹⁷Sama sa usa ka babaye nga mabdos, nga nagakahaduol na ang panahon sa iyang pag-anak, anaa sa kasakit ug nagatiyabaw sa iyang mga suol, mao man kami diha sa imong atubangan, Oh Jehova.

¹⁸Počali jsme, svírali jsme se, jako bychom rodili vítr: však jsme žádného vysvobození nezpůsobili zemi, aniž padli obyvatelé okršlku zemského.

¹⁸Kami sama sa nagmabdos, kami gisul-an, kami ingon sa nanganak ug hangin; wala kami makagbuhat ug bisan unsa nga kaluwasan sa yuta; ni mahulog ang mga pumoluyo sa kalibutan.

¹⁹Oživouť mrtví tvoji, těla mrtvá má vstanou. Prociťte a prozpěvujte, obyvatelé prachu. Nebo rosa tvá jako rosa na bylinách, ale bezbožné k zemi zporážíš.

¹⁹Ang imong mga patay mangabuhi; ang akong mga minatay mangabanhaw. Pagmata ug pag-awit, kamo nga nagapuyo sa abug; kay ang imong yamog maingon sa yamog sa kabalilihan, ug ang yuta magasalibay sa mga patay.

²⁰Ej lide můj, vejdi do pokojů svých, a zavři dvéře své za sebou; schovej se na maličkou chvilku, dokudž nepřejde hněv.

²⁰Umari kamo, akong katawohan, sumulod ikaw sa imong mga lawak ug tak-uma ang imong mga pultahan sa imong libut: tagoi ang imong kaugalingon sa diyutay nga panahon, hangtud nga ang kasuko moagi.

²¹Nebo aj, Hospodin béře se z místa svého, aby navštívil nepravost na obyvatelích země, a odkryje země zbité své, a nebude přikrývati více zmordovaných svých.

²¹Kay ania karon, si Jehova moanhi gikan sa iyang dapit aron sa pagsilot sa mga pumoluyo sa yuta tungod sa ilang kasal-anan: ang yuta usab mopakita sa iyang dugo, ug dili na motabon sa iyang mga patay.