¹Proč se bouří národové, a lidé daremné věci přemyšlují?

¹Zašto se bune narodi, zašto puci ludosti snuju?

²Sstupují se králové zemští, a knížata se spolu radí proti Hospodinu, a proti pomazanému jeho,

²Ustaju kraljevi zemaljski, knezovi se rotÄe protiv Jahve i Pomazanika njegova:

³Říkajíce: Roztrhejme svazky jejich, a zavrzme od sebe provazy jejich.

³"Skršimo okove njihove i jaram njihov zbacimo!"

⁴Ale ten, jenž přebývá v nebesích, směje se, Pán posmívá se jim.

⁴Smije se onaj što na nebu stoluje, Gospod im se podruguje.

⁵Tehdáž mluviti bude k nim v hněvě svém, a v prchlivosti své předěsí je, řka:

⁵Tad im veli u svom gnjevu, žestinom ih on zbunjuje:

⁶Jáť jsem ustanovil krále svého nad Sionem, horou svatou mou.

⁶"TÓa ja kralja svog postavih nad Sionom, svojom svetom gorom."

⁷Vypravovati budu úsudek. Hospodin řekl ke mně: Syn můj ty jsi, já dnes zplodil jsem tě.

⁷Obznanjujem odluku Jahvinu: Gospodin mi reče: "Ti si sin moj, danas te rodih.

⁸Požádej mne, a dámť národy, dědictví tvé, a končiny země, vládařství tvé.

⁸Zatraži samo, i dat ću ti puke u baštinu, i u posjed krajeve zemaljske.

⁹Roztlučeš je prutem železným, a jako nádobu hrnčířskou roztříštíš je.

⁹Vladat ćeš njima palicom gvozdenÄom i razbit ih kao sud lončarski."

¹⁰A protož, králové, nyní srozumějte, vyučujte se, soudcové zemští.

¹⁰Opametite se sada, vi kraljevi, Urazumite se, suci zemaljski.

¹¹Služte Hospodinu v bázni, a veselte se s třesením.

¹¹Služite Jahvi sa strahom, s trepetom se pokorite njemu,

¹²Líbejte syna, aby se nerozhněval, a zhynuli byste na cestě, jakž by se jen málo zapálil hněv jeho. Blahoslavení jsou všickni, kteříž doufají v něho.

¹²da se ne razgnjevi te ne propadnete na putu, kad uskoro plane srdžba njegova. Blago svima koji se njemu utječu!