1Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své.
1Pregxo de mizerulo, kiam li perdas la fortojn kaj elversxas antaux la Eternulo sian malgxojon. Ho Eternulo, auxskultu mian pregxon; Kaj mia krio venu al Vi.
2Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.
2Ne kasxu antaux mi Vian vizagxon en la tago de mia suferado; Klinu al mi Vian orelon; En la tago, kiam mi vokas, rapide auxskultu min.
3Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.
3CXar pasis kiel fumo miaj tagoj, Kaj miaj ostoj cxirkauxbrulis kiel en forno.
4Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.
4Falcxigxis kiel herbo kaj sekigxis mia koro, CXar mi forgesis mangxi mian panon.
5Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.
5De la vocxo de mia plorado Algluigxis miaj ostoj al mia karno.
6Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.
6Mi similigxis al pelikano en la dezerto, Mi farigxis kiel noktuo en ruinoj.
7Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.
7Mi ne dormas, Kaj mi estas kiel birdo solulo sur tegmento.
8Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.
8CXiutage insultas min miaj malamikoj, Miaj mokantoj jxuras per mi.
9Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.
9CXar cindron mi mangxis kiel panon, Kaj mian trinkajxon mi miksis kun larmoj,
10Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,
10Kauxze de Via kolero kaj indigno; CXar Vi min levis kaj jxetis.
11Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.
11Miaj tagoj malaperas kiel ombro, Kaj mi sekigxas kiel herbo.
12Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.
12Sed Vi, ho Eternulo, restas eterne; Kaj la memoro pri Vi restas de generacio al generacio.
13Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.
13Vi levigxos, Vi korfavoros Cionon; CXar estas tempo por gxin kompati, cxar venis la tempo.
14Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.
14CXar Viaj sklavoj ekamis gxiajn sxtonojn, CXarma estas por ili gxia polvo.
15Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,
15Kaj ektimos popoloj la nomon de la Eternulo, Kaj cxiuj regxoj de la tero Vian gloron.
16Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,
16CXar la Eternulo rekonstruis Cionon, Kaj aperis en Sia gloro.
17Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,
17Li Sin turnis al la pregxo de la forlasitoj, Kaj ne forpusxis ilian petegon.
18Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.
18CXi tio estos skribita por estontaj generacioj; Kaj rekreita popolo gloros la Eternulon.
19Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,
19CXar Li rigardis malsupren el Sia sankta altajxo, El la cxielo la Eternulo direktis rigardon al la tero,
20Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,
20Por auxdi la gxemon de malliberulo, Por liberigi la kondamnitajn al morto;
21Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,
21Por ke oni rakontu en Cion pri la nomo de la Eternulo Kaj en Jerusalem pri Lia gloro,
22Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,
22Kiam kolektigxos kune la popoloj kaj regnoj, Por servi al la Eternulo.
23Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.
23Li lacigis en la vojo miajn fortojn, Li mallongigis miajn tagojn.
24Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,
24Mi diras:Ho mia Dio, ne forprenu min en la mezo de miaj tagoj, Vi, kies jaroj estas de generacio al generacio.
25Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,
25En antikveco Vi fondis la teron; Kaj la cxielo estas la faro de Viaj manoj.
26I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.
26Ili pereos, sed Vi restos; Kaj cxiuj ili eluzigxos kiel vesto, Kiel veston Vi ilin sxangxos, kaj ili sxangxigxos.
27Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.
27Sed Vi restas la sama, Kaj Viaj jaroj ne finigxos.
28Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou. [ (Psalms 102:29) Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou. ]
28La filoj de Viaj sklavoj restos, Kaj ilia semo fortikigxos antaux Vi.