¹Píseň stupňů, Davidova. Veselím se z toho, že mi říkáno bývá: Poďme do domu Hospodinova,

¹Kanto de suprenirado. De David. Mi ekgxojis, kiam oni diris al mi: Ni iru en la domon de la Eternulo.

²A že se postavují nohy naše v branách tvých, ó Jeruzaléme.

²Niaj piedoj staris en viaj pordegoj, Ho Jerusalem,

³Jižtě Jeruzalém ušlechtile vystaven, a jako v město k sobě vespolek připojen.

³Vi Jerusalem, konstruita kiel urbo, En kiu cxio kunigxis.

⁴Do něhož vstupují pokolení, pokolení Hospodinova, k svědectví Izraelovu, aby oslavovali jméno Hospodinovo.

⁴Tien supreniris la triboj, la triboj de la Eternulo, Laux la moro de Izrael, Por glori la nomon de la Eternulo.

⁵Nebo tamť jsou postaveny stolice soudu, stolice domu Davidova.

⁵CXar tie staris tronoj de jugxo, Tronoj de la domo de David.

⁶Žádejtež pokoje Jeruzalému, řkouce: Dějž se pokojně těm, kteříž tě milují.

⁶Deziru pacon al Jerusalem; Bonan staton havu viaj amantoj.

⁷Budiž pokoj v předhradí tvém, a upokojení na palácích tvých.

⁷Paco estu inter viaj muroj, Bonstato en viaj palacoj.

⁸Pro bratří své a přátely své žádati budu pokoje tobě.

⁸Pro miaj fratoj kaj amikoj mi do diru: Paco estu al vi.

⁹Pro dům Hospodina Boha našeho budu tvého dobrého hledati.

⁹Pro la domo de la Eternulo, nia Dio, Mi deziras al vi bonon.