¹Přednímu zpěváku Jedutunovi, žalm Davidův.

¹Al la hxorestro Jedutun. Psalmo de David. Mi diris:Mi gardos min sur miaj vojoj, ke mi ne peku per mia lango; Mi bridos mian busxon, kiam malpiulo staras kontraux mi.

²Řekl jsem: Ostříhati budu cest svých, abych nezhřešil jazykem svým; pojmu v uzdu ústa svá, dokudž bude bezbožník přede mnou.

²Mi estis muta kaj silenta, mi silentis ecx pri bono; Kaj mia sufero estis mordanta.

³Mlčením byl jsem k němému podobný, umlčel jsem se i spravedlivého odporu, ale bolest má více zbouřena jest.

³Ekbrulis mia koro en mia interno, En miaj pensoj ekflamis fajro, Mi ekparolis per mia lango:

⁴Hořelo ve mně srdce mé, roznícen jest oheň v přemyšlování mém, tak že jsem mluvil jazykem svým, řka:

⁴Sciigu al mi, ho Eternulo, mian finon, Kaj kia estos la dauxro de miaj tagoj, Por ke mi sciu, kiel neniigxa mi estas.

⁵Dej mi znáti, Hospodine, konec života mého, a odměření dnů mých jaké jest, abych věděl, jak dlouho trvati mám.

⁵Jen Vi donis al mi tagojn largxajn kiel manplato, Kaj la dauxro de mia vivo estas antaux Vi kiel nenio; Absoluta vantajxo estas cxiu homo, kiel ajn forte li starus. Sela.

⁶Aj, na dlaň odměřil jsi mi dnů, a věk můj jest jako nic před tebou, a jistě žeť není než pouhá marnost každý člověk, jakkoli pevně stojící. Sélah.

⁶Nur kiel fantomo iras la homo, nur vante li klopodas; Li kolektas, kaj ne scias, kiu gxin ricevos.

⁷Jistě tak pomíjí člověk jako stín, nadarmo zajisté kvaltuje se; shromažďuje, a neví, kdo to pobéře.

⁷Kaj nun kion mi devas esperi, mia Sinjoro? Mia espero estas al Vi.

⁸Načež bych tedy nyní očekával, Pane? Očekávání mé jest na tebe.

⁸De cxiuj miaj pekoj liberigu min, Ne lasu min farigxi mokindajxo por sensagxulo.

⁹A protož ode všech přestoupení mých vysvoboď mne, za posměch bláznu nevystavuj mne.

⁹Mi mutigxis, mi ne malfermos mian busxon, CXar Vi tion faris.

¹⁰Oněměl jsem, a neotevřel úst svých, proto že jsi ty učinil to.

¹⁰Deturnu de mi Vian frapon; De Via batanta mano mi pereas.

¹¹Odejmi ode mne metlu svou, nebo od švihání ruky tvé docela zhynul jsem.

¹¹Se Vi punas homon pro lia krimo, Tiam lia beleco konsumigxas kiel de tineoj. Nur vantajxo estas cxiu homo. Sela.

¹²Ty, když žehráním pro nepravost tresceš člověka, hned jako mol k zetlení přivodíš zdárnost jeho; marnost zajisté jest všeliký člověk. Sélah.

¹²Auxskultu mian pregxon, ho Eternulo, kaj atentu mian krion; Al miaj larmoj ne silentu; CXar migranto mi estas cxe Vi, Enmigrinto, kiel cxiuj miaj patroj.

¹³Vyslyšiž modlitbu mou, Hospodine, a volání mé přijmi v uši své; neodmlčujž se kvílení mému, nebo jsem příchozí a podruh u tebe, jako i všickni otcové moji. [ (Psalms 39:14) Ponechej mne, ať se posilím, prvé než bych se odebral, a již zde více nebyl. ]

¹³Lasu min, ke mi vigligxu, Antaux ol mi foriros kaj cxesos ekzisti.