¹Píseň nejpřednější z písní Šalomounových.

¹Alta kanto de Salomono.

²Ó by mne políbil políbením úst svých; nebo lepší jsou milosti tvé nežli víno.

²Ho, li kisu min per kisoj de sia busxo! CXar via amo estas pli bona, ol vino.

³Pro vůni masti tvé jsou výborné, mast rozlitá jméno tvé; protož tě mladice milují.

³Ho, kiel bonodoras viaj aromajxoj! Via nomo similas al elversxita oleo; Tial la frauxlinoj amas vin.

⁴Táhniž mne, a poběhnem za tebou. Uvedltě mne král do pokojů svých, plésati a veseliti se v tobě budeme, a vychvalovati milosti tvé více než víno; upřímí milují tě.

⁴Altiru min; ni postkuros vin. La regxo envenigu min en siajn cxambrojn; Ho, ni gxojos kaj gajigxos kun vi; Ni memoros vian amon pli, ol vinon; Sincere oni amas vin.

⁵Jsemť černá, ale milostná, ó dcery Jeruzalémské, tak jako stanové Cedarští, jako opony Šalomounovy.

⁵Mi estas nigra, tamen beleta, Ho filinoj de Jerusalem, Kiel la tendoj de Kedar, Kiel la tapetoj de Salomono.

⁶Nehleďte na mne, žeť jsem snědá, nebo jsem obhořela od slunce. Synové matky mé rozpálivše se proti mně, postavili mne, abych ostříhala vinic, a vinice své nehlídala jsem.

⁶Ne rigardu min, ke mi estas nigreta: La suno min brulkolorigis. La filoj de mia patrino koleris kontraux mi; Ili faris min gardistino de la vinbergxardenoj; Mian propran vinbergxardenon mi ne gardis.

⁷Oznam mi ty, kteréhož miluje duše má, kde paseš? Kde dáváš odpočinutí o poledni? Nebo proč mám býti tak jako poběhlá při stádích tovaryšů tvých?

⁷Diru al mi, ho vi, kiun mia animo amas, Kie vi pasxtas, kie vi ripozigas vian brutaron tagmeze: Kial mi similu al vagistino CXe la brutaroj de viaj kamaradoj?

⁸Jestliže nevíš, ó nejkrašší mezi ženami, vyjdi po šlepějích ovcí, a pas kozlátka svá podlé obydlí pastýřů.

⁸Se vi ne scias tion, ho belulino inter virinoj, Sekvu la pasxojn de la sxafaro, Kaj pasxtu viajn kapridojn cxe la tendoj de la pasxtistoj.

⁹Jízdě v vozích Faraonových připodobňuji tě, ó milostnice má.

⁹Al la cxevalino en la cxaroj de Faraono Mi komparas vin, ho mia amatino.

¹⁰Líce tvá okrášlena jsou ozdobami, a hrdlo tvé halžemi.

¹⁰Belaj estas viaj vangoj sub la orelringoj, Via kolo sub la lacxoj de perloj.

¹¹Ozdob zlatých naděláme tobě s proměnami stříbrnými.

¹¹Orajn orelringojn ni faros al vi, Kun argxentaj enkrustajxoj.

¹²Dotud, dokudž král stolí, nardus můj vydává vůni svou.

¹²Dum la regxo sidas cxe la festotablo, Mia nardo bonodoras.

¹³Svazček mirry jest mi milý můj, na prsech mých odpočívaje.

¹³Kiel fasko de mirho, restanta inter miaj mamoj, Estas al mi mia amato.

¹⁴Milý můj jest mi hrozen cyprový na vinicích v Engadi.

¹⁴Kiel floraro de kofero estas por mi mia amato, En la vinbergxardenoj de En-Gedi.

¹⁵Aj, jak jsi ty krásná, přítelkyně má, aj, jak jsi krásná! Oči tvé jako holubičí.

¹⁵Ho, vi estas bela, mia amatino; ho, vi estas ja bela; Viaj okuloj estas kiel cxe kolomboj.

¹⁶Aj, jak jsi ty krásný, milý můj, jak utěšený! I to lůže naše zelená se.

¹⁶Ho, vi estas bela, mia amato, kaj cxarma; Nia lito estas kiel fresxaj herboj;

¹⁷Trámové domů našich jsou z cedrů, a pavlače naše z boroví.

¹⁷La traboj de nia domo estas cedraj, Niaj cxevronoj estas abiaj.