¹Protož majíce toto přisluhování, tak jakž jsme milosrdenství došli, neoblevujeme v něm.

¹Sellepärast et meil on selline amet, nagu see on antud meile halastuse kaudu, me ei tüdi ära.

²Ale odmítáme ukrývání neslušnosti, nechodíce v chytrosti, aniž se lstivě obírajíce s slovem Božím, ale zjevováním pravdy v příjemnost uvodíce sebe u každého svědomí lidského před obličejem Božím.

²Me oleme lahti öelnud häbiväärseist asjust, mida peidetakse, me ei kasuta riukaid ega moonuta Jumala sõna, vaid esitame end tõe avaldamisega kõikide inimeste südametunnistusele Jumala ees.

³Pakliť zakryté jest evangelium naše, před těmi, kteříž hynou, zakryté jest.

³Kui meie evangeelium on siiski kinni kaetud, siis on see kinni kaetud neile, kes hukkuvad,

⁴V nichžto Bůh světa tohoto oslepil mysli, totiž v nevěrných, aby se jim nezasvítilo světlo evangelium slávy Kristovy, kterýž jest obraz Boží.

⁴neile uskmatuile, kellel praeguse aja jumal on mõtted sõgestanud, nii et neile ei koida evangeeliumi valgus Kristuse kirkuses, kes on Jumala kuju.

⁵Neboť ne sami sebe kážeme, ale Krista Ježíše Pána, sami pak o sobě pravíme, že jsme služebníci vaši pro Ježíše.

⁵Me ei kuuluta ju iseendid, vaid Jeesust Kristust Issandana, endid aga teie sulastena Jeesuse pärast.

⁶Bůh zajisté, kterýž rozkázal, aby se z temností světlo zablesklo, tenť jest se osvítil v srdcích našich, k osvícení známosti slávy Boží v tváři Ježíše Krista.

⁶Sest see, kes ütles: 'Pimedusest paistku valgus!', on Jumal, kes on hakanud särama meie südames, et tekiks tunnetuse valgus Jeesuse Kristuse isikus olevast Jumala kirkusest.

⁷Mámeť pak poklad tento v nádobách hliněných, aby vyvýšenost moci byla Boží, a ne z nás.

⁷See aare on meil aga saviastjates, et võrratult suur vägi oleks Jumala oma ja ei midagi meist.

⁸Myť se všech stran úzkost máme, ale nebýváme cele potlačeni; v divných jsme nesnadnostech, ale nebýváme v tom pohlceni;

⁸Meid ahistatakse igati, kuid me ei ole kitsikuses; me oleme nõutud, kuid mitte meeleheitel;

⁹Protivenství trpíme, ale nebýváme opuštěni; býváme opovrženi, ale nehyneme.

⁹meid kiusatakse taga, kuid me pole hüljatud; meid rõhutakse maha, kuid me ei hukku;

¹⁰Vždycky mrtvení Pána Ježíše na těle svém nosíme, aby i život Ježíšův na těle našem zjeven byl.

¹⁰me kanname alati oma ihus Jeesuse surma, et ka Jeesuse elu avalduks meie ihus.

¹¹Vždycky zajisté my, kteříž živi jsme, na smrt býváme vydáváni pro Ježíše, aby i život Ježíšův zjeven byl na smrtelném těle našem.

¹¹Sest meid, kes me elame, antakse alatasa surma Jeesuse pärast, et ka Jeesuse elu avalduks meie surelikus ihus.

¹²A tak smrt v nás moc provodí, ale v vás život.

¹²Nii on surm tegev meis, elu aga teis.

¹³Majíce tedy téhož ducha víry, podle toho, jakž psáno jest: Uvěřil jsem, protož jsem mluvil, i myť věříme, protož i mluvíme,

¹³Aga et meil on sellesama usu vaim, millest on kirjutatud: 'Ma usun, seepärast ma räägin', siis meiegi usume ja ka räägime,

¹⁴Vědouce, že ten, kterýž vzkřísil Pána Ježíše, i nás skrze Ježíše vzkřísí a postaví s vámi.

¹⁴teades, et see, kes äratas üles Issanda Jeesuse, äratab meidki koos Jeesusega üles ja seab enda ette koos teiega.

¹⁵Nebo to všecko pro vás se děje, aby ta přehojná milost skrze díků činění od mnohých věrných rozmohla se k slávě Boží.

¹⁵Kõik sünnib ju teie heaks, et arm üha enamate inimeste tänu kaudu rohkenedes kasvaks Jumala austuseks.

¹⁶Protož neoblevujeme, ale ačkoli zevnitřní člověk náš ruší se, však ten vnitřní obnovuje se den ode dne.

¹⁶Seepärast me ei tüdi, vaid kuigi meie väline inimene kulub, uueneb seesmine inimene ometi päev-päevalt.

¹⁷Nebo toto nynější lehoučké ssoužení naše převelmi veliké věčné slávy břímě nám působí,

¹⁷Sest see praeguse hetke kerge ahistus saavutab meile määratult suure igavese au,

¹⁸Když nepatříme na ty věci, kteréž se vidí, ale na ty, kteréž se nevidí. Nebo ty věci, kteréž se vidí, jsou časné, ale které se nevidí, jsou věčné.

¹⁸meile, kes me ei pea silmas nähtavat, vaid nähtamatut, sest nähtav on mööduv, nähtamatu aga igavene.