¹Joram pak syn Achabův počal kralovati nad Izraelem v Samaří léta osmnáctého Jozafata krále Judského, a kraloval dvanácte let.

¹Ja Jooram, Ahabi poeg, sai Samaarias Iisraeli kuningaks Juuda kuninga Joosafati kaheksateistkümnendal aastal ja ta valitses kaksteist aastat.

²A činil to, což jest zlého před očima Hospodinovýma, ač ne tak jako otec jeho a jako matka jeho; nebo odjal modly Bál, kterýchž byl nadělal otec jeho.

²Tema tegi kurja Issanda silmis, aga mitte nõnda nagu ta isa ja ema, sest ta kõrvaldas Baali samba, mille ta isa oli teinud.

³A však v hříších Jeroboáma syna Nebatova, kterýž k hřešení přivodil Izraele, vždy vězel, a neodstoupil od nich.

³Ometi püsis ta Nebati poja Jerobeami pattudes, millega too oli saatnud Iisraeli pattu tegema; neist ta ei loobunud.

⁴Mésa pak král Moábský měl hojnost dobytka, a dával králi Izraelskému sto tisíc beranů, a sto tisíc skopců i s vlnou.

⁴Moabi kuningas Meesa oli lambakasvataja ja tema andis maksuna Iisraeli kuningale sada tuhat lambatalle ja saja tuhande jäära villad.

⁵I stalo se, když umřel Achab, že se zprotivil král Moábský králi Izraelskému.

⁵Aga kui Ahab suri, siis Moabi kuningas taganes Iisraeli kuningast.

⁶Tedy vytáhl v ten čas král Joram z Samaří, a sečtl všecken Izrael.

⁶Siis läks kuningas Jooram päevapealt Samaariast välja ja luges üle kogu Iisraeli.

⁷A když táhl, poslal k Jozafatovi králi Judskému, aby mu řekli: Král Moábský zprotivil mi se. Potáhneš-li se mnou proti Moábovi na vojnu? Odpověděl: Potáhnu. Jako jsem já, tak jsi ty, jako lid můj, tak lid tvůj, jakž koni moji, tak koni tvoji.

⁷Ja ta läks ning läkitas teate Juuda kuningale Joosafatile: 'Moabi kuningas on minust taganenud. Kas tuled koos minuga sõdima Moabi vastu?' Ja too vastas: 'Tulen. Ma olen nagu sina, minu rahvas nagu sinu rahvas, minu hobused nagu sinu hobused.'

⁸Zatím řekl: Kterouž pak cestou potáhneme? Odpověděl: Cestou pouště Idumejské.

⁸Ja ta küsis: 'Missugust teed me läheme?' Ja Jooram vastas: 'Edomi kõrbe teed.'

⁹A tak vytáhl král Izraelský a král Judský i král Idumejský. A když objížděli cestou za sedm dní, nedostávalo se vody vojsku a hovadům jejich, kteráž měli s sebou.

⁹Nii läksid Iisraeli kuningas ja Juuda kuningas ja Edomi kuningas. Aga kui nad olid käinud seitsme päeva tee, siis ei olnud vett sõjaväel ega loomadel, kes nende kannul käisid.

¹⁰I řekl král Izraelský: Ach, běda! Nebo povolal Hospodin tří králů těchto, aby je vydal v ruku Moábovu.

¹⁰Ja Iisraeli kuningas ütles: 'Oh häda! Küllap on Issand kutsunud need kolm kuningat, et neid Moabi kätte anda.'

¹¹Ale Jozafat řekl: Není-liž zde proroka Hospodinova, abychom se otázali Hospodina skrze něho? Odpovídaje pak jeden z služebníků krále Izraelského, řekl: Jestiť zde Elizeus syn Safatův, kterýž líval vodu na ruce Eliášovy.

¹¹Aga Joosafat ütles: 'Kas ei ole siin mõnda Issanda prohvetit, kelle läbi me saaksime küsida Issandalt?' Siis kostis keegi Iisraeli kuninga sulastest ja ütles: 'Siin on Eliisa, Saafati poeg, kes valas vett Eelija käte peale.'

¹²Tedy řekl Jozafat: U tohoť jest slovo Hospodinovo. I šli k němu, král Izraelský a Jozafat, i král Idumejský.

¹²Joosafat ütles: 'Temal on Issanda sõna.' Siis läksid Iisraeli kuningas ja Joosafat ja Edomi kuningas tema juurde.

¹³I řekl Elizeus králi Izraelskému: Co mně do tebe? Jdi k prorokům otce svého a k prorokům matky své. Řekl jemu král Izraelský: Nikoli, nebo povolal Hospodin tří králů těchto, aby je vydal v ruku Moábovu.

¹³Aga Eliisa ütles Iisraeli kuningale: 'Mis on mul sinuga tegemist? Mine oma isa ja ema prohvetite juurde!' Ent Iisraeli kuningas ütles temale: 'Ei, Issand on kutsunud need kolm kuningat, et neid Moabi kätte anda.'

¹⁴K tomu řekl Elizeus: Živť jest Hospodin zástupů, před jehož oblíčejem stojím, bychť sobě nevážil Jozafata krále Judského, nepohleděl bych na tě, ani popatřil.

¹⁴Siis ütles Eliisa: 'Nii tõesti kui elab vägede Issand, kelle ees ma seisan, kui ma ei peaks lugu Joosafatist, Juuda kuningast, siis ma ei vaatakski su poole ega näekski sind.

¹⁵Ale nyní přiveďte mi toho, kterýž by uměl hráti na harfu. A když on hral, byla nad ním ruka Hospodinova.

¹⁵Nüüd aga tooge mulle üks mängumees!' Ja kui mängumees kannelt lõi, siis sündis, et Issanda käsi tuli tema peale

¹⁶I řekl: Takto praví Hospodin: Nadělej v tomto potoku množství dolů.

¹⁶ja ta ütles: 'Nõnda ütleb Issand: Tehke siia orgu auk augu kõrvale!

¹⁷Nebo toto dí Hospodin: Neuzříte větru, aniž uzříte přívalu, však potok tento naplněn bude vodou, tak že píti budete i vy i množství vaše, i hovada vaše.

¹⁷Sest Issand ütleb nõnda: Te ei saa näha tuult ega vihma, kuid see org tuleb vett täis ja te saate juua, teie ja teie karjad ja veoloomad.

¹⁸A i to málo jest před oblíčejem Hospodinovým, nebo i Moábské dá v ruku vaši.

¹⁸Aga see on Issanda silmis tühine asi - ta annab ka Moabi teie kätte

¹⁹A zkazíte všeliké město hrazené, i všeliké město výborné, též všecko stromoví dobré zporážíte, a všecky studnice vod zasypete, a všeliké pole dobré kamením přiházíte.

¹⁹ja te vallutate kõik kindlustatud linnad ja kõik paremad linnad, te raiute maha kõik head puud, matate kinni kõik veeallikad ja rikute kividega kõik head põllud.'

²⁰I stalo se ráno, když obětována bývá obět suchá, a aj, vody přicházely cestou od strany Idumejské, a naplněna jest země vodami.

²⁰Ja hommikul, roaohvri ajal, vaata, siis sündis, et Edomi poolt tuli vesi ja maa täitus veega.

²¹Všecken pak Moáb uslyšev, že by vytáhli králové, aby bojovali proti nim, svolali se všickni, od toho, kterýž se pasem opásati může, a výše, a postavili se na pomezí.

²¹Kui kõik moabid kuulsid, et kuningad olid tulnud sõdima nende vastu, siis hüüti kokku kõik, kes suutsid vööd vööle panna, ja neist vanemad, ja nad asusid teele.

²²Potom ráno vstavše, když slunce vzešlo nad těmi vodami, uzřeli Moábští naproti ty vody rdějící se jako krev.

²²Aga kui nad hommikul vara üles tõusid ja päike paistis vee peale, siis nägid moabid, et vesi nende ees oli punane nagu veri.

²³A řekli: Krev jest. Jistě žeť jsou se pohubili ti králové, a zabil jeden každý bližního svého; protož nyní k loupežem, ó Moábští! A přišli až k ležení Izraelskému.

²³Ja nad ütlesid: 'See on veri! Kuningad on isekeskis mõõkadega raiunud ja üksteist maha löönud. Ja nüüd, Moab, saagile!'

²⁴Tedy povstavše Izraelští, porazili Moábské, kteříž utíkali před nimi, a oni porazili je porážkou velikou, také i v jejich krajině.

²⁴Aga kui nad tulid Iisraeli leeri, siis tõusid Iisraeli lapsed ja lõid moabe ning need põgenesid nende eest; aga nad tungisid edasi ja lõid moabe.

²⁵Nebo města jejich zbořili, a na všeliké pole výborné házejíce jeden každý kamením svým, naplnili je, i všecky studnice vod zasypali, a všecko stromoví dobré zporáželi, tak že toliko nechali u Kirchareset zdi jeho. Protož shlukše se prakovníci, dobývali ho.

²⁵Ja nad kiskusid maha linnad, igamees viskas kive igale heale põllule ja nad täitsid need; ja nad matsid kinni kõik veeallikad ja raiusid maha kõik head puud. Lõpuks jäid alles ainult Kiir-Hareseti müürid, mida lingumehed piirasid ja tabasid.

²⁶A vida král Moábský, že jsou mu silní bojovníci ti, vzal s sebou sedm set mužů bojovných, chtě se probiti skrze vojska krále Idumejského. Ale nemohli.

²⁶Kui Moabi kuningas nägi, et taplus käis temale üle jõu, siis võttis ta enesega kaasa seitsesada mõõgatõmbajat meest, et murda läbi Edomi kuninga kohalt; aga nad ei suutnud.

²⁷Pročež jav syna jeho prvorozeného, kterýž měl kralovati místo něho, obětoval jej v obět zápalnou na zdi. I stalo se rozhněvání veliké proti Izraelovi; protož odtrhše od něho, navrátili se do země své.

²⁷Siis ta võttis oma esmasündinud poja, kes pidi saama tema asemel kuningaks, ja ohverdas selle põletusohvriks müüri peal. Siis valdas suur viha Iisraeli ja nad läksid ära tema kallalt ning tulid tagasi oma maale.