¹Potom obrátivše se, táhli jsme na tu poušť cestou k moři Rudému, jakož mluvil Hospodin ke mně, a obcházeli jsme horu Seir za dlouhý čas,

¹Siis me pöördusime ja läksime teele kõrbe poole mööda Kõrkjamere teed, nagu Issand mind oli käskinud, ja me rändasime kaua aega ümber Seiri mäestiku.

²Až mi řekl Hospodin takto:

²Ja Issand rääkis minuga, öeldes:

³Dosti jste již obcházeli horu tuto, obraťtež se k straně půlnoční.

³'Küllalt olete rännanud selle mäestiku ümber, pöörduge nüüd põhja poole!

⁴A lidu přikaž, řka: Půjdete přes pomezí bratří svých synů Ezau, kteříž bydlí v Seir. Ačkoli budou se vás báti, hleďte však pilně,

⁴Ja käsi rahvast, öeldes: Te lähete nüüd läbi oma Seiris asuvate vendade, Eesavi järglaste maa-alast. Nemad kardavad teid, aga teie olge väga ettevaatlikud;

⁵Abyste jich nedráždili; nebo nedám vám z země jejich ani šlepěje nožné, proto že v dědictví Ezau dal jsem horu Seir.

⁵ärge tapelge nende vastu, sest ma ei taha teile anda nende maast mitte jalatäitki, kuna ma Seiri mäestiku olen andnud pärandiks Eesavile!

⁶Pokrmů koupíte od nich za peníze, a jísti budete, i vody také ku pití za peníze od nich jednati budete.

⁶Rooga söömiseks ostke neilt raha eest, isegi vett joomiseks ostke neilt raha eest.

⁷Nebo Hospodin Bůh tvůj požehnal tobě při všeliké práci rukou tvých, a zná, že jdeš přes poušť velikou tuto; již čtyřidceti let Hospodin Bůh tvůj byl s tebou, aniž jsi měl v čem nedostatku.

⁷Tõesti, Issand, sinu Jumal, on sind õnnistanud kõigis su kätetöis, ta tunneb su rännakut selles suures kõrbes. Need nelikümmend aastat on Issand, su Jumal, olnud sinuga, sul ei ole midagi puudunud.

⁸A šli jsme od bratří našich, synů Ezau, kteříž bydlí v Seir, s cesty polní od Elat a od Aziongaber, a uchýlili jsme se, abychom šli cestou po poušti Moábské.

⁸Siis me läksime läbi oma vendade, Eesavi järglaste maast, kes elavad Seiris, ära Lagendikuteelt, mis tuleb Eelatist ja Esjon-Geberist; ja me pöördusime ning käisime Moabi kõrbe teed.

⁹I řekl mi Hospodin: Neškoď Moábským, ani jich popouzej k boji, nebo nedám tobě v zemi jejich dědictví, poněvadž synům Lot dal jsem Ar v dědictví.

⁹Ja Issand ütles mulle: 'Ära kimbuta Moabi ja ära taple nendega sõjas, sest ma ei anna sulle tema maast mitte midagi pärandiks, kuna olen Aari andnud pärandiks Loti järglastele!'

¹⁰(Emim prvé bydlili v ní, lid veliký a mnohý, a vysokého zrostu, jako Enakim.

¹⁰Seal elasid muiste emiidid: suur, arvurikas ja pikakasvuline rahvas nagu anaklased.

¹¹Oni také za obry držáni byli jako Enakim, ale Moábští říkali jim Emim.

¹¹Ka neid peetakse refalasteks nagu anaklasigi; aga moabid hüüavad neid emiitideks.

¹²V Seir pak bydlili prvé Horejští, kteréž synové Ezau vyhnali, a zahladili je před tváří svou, a bydlili tu místo nich, jako učinil Izrael v zemi vládařství svého, kterouž jim dal Hospodin.)

¹²Seiris elasid muiste horiidid, aga Eesavi järglased tõrjusid need välja, hävitasid endi eest ja asusid nende asemele, nõnda nagu Iisrael talitas oma pärusmaaga, mille Issand neile andis.

¹³Nyní vstanouce, přejděte potok Záred. I přešli jsme potok Záred.

¹³'Võtke nüüd kätte ja minge üle Seredi jõe!' Ja me läksime üle Seredi jõe.

¹⁴Času pak, v němž jsme šli z Kádesbarne, až jsme přešli potok Záred, bylo let třidceti osm, dokavadž nebyl vyhlazen všecken věk mužů bojovných z prostřed stanů, jakož jim přisáhl Hospodin.

¹⁴Ja aega, mis kulus meie rännakuks Kaades-Barneast, kuni me ületasime Seredi jõe, oli kolmkümmend kaheksa aastat; seniks oli hävinud kogu see sugupõlv, kõik sõjamehed leerist, nagu Issand neile oli vandunud.

¹⁵Nebo ruka Hospodinova byla proti nim k setření jich z prostředku stanů, dokudž nevyhladil jich.

¹⁵Oli ju Issanda käsi olnud nende vastu, hävitades nad leerist viimseni.

¹⁶I stalo se, když všickni muži ti bojovní vyhynuli z prostředku lidu,

¹⁶Ja kui kõik sõjamehed olid otsa saanud, olles rahva hulgast surnud,

¹⁷Že mluvil Hospodin ke mně, řka:

¹⁷siis rääkis Issand minuga, öeldes:

¹⁸Ty přejdeš dnes pomezí Moábské k městu Ar,

¹⁸'Sa lähed nüüd läbi Moabi maa-alast, Aarist,

¹⁹A přiblížíš se k synům Ammon. Nessužujž jich a nepopouzej jich k boji, nebo nedám tobě v zemi synů Ammon dědictví, poněvadž synům Lotovým dal jsem ji k vládařství.

¹⁹ja ligined ammonlastele; ära kimbuta neid ja ära taple nende vastu, sest ma ei anna sulle midagi pärandiks ammonlaste maast, kuna ma olen selle andnud pärandiks Loti järglastele.'

²⁰(I ona také držána byla za zemi obrů; nebo obrové před tím bydlili v ní, kterýmž Ammoninští říkali Zamzomim,

²⁰Ka seda peetakse refalaste maaks; seal elasid muiste refalased, aga ammonlased hüüdsid neid samsummideks:

²¹Lid veliký a mnohý, a vysokého zrostu, jako Enakim. Ale zahladil je Hospodin před tváří jejich, a vešli v dědictví jejich, a bydlili na místě jejich,

²¹suur, arvurikas ja pikakasvuline rahvas nagu anaklased. Aga Issand hävitas nad ammonlaste eest, kes ajasid nad ära ja asusid nende asemele,

²²Jakož učinil synům Ezau bydlícím v Seir, pro něž vyhladil Horejské před tváří jejich, i vešli v dědictví jejich, a bydlili na místě jejich až do dnešního dne.

²²nõnda nagu ta oli teinud Eesavi järglaste heaks, kes elasid Seiris, kelle eest ta hävitas horiidid, nõnda et nad ajasid need ära ja asuvad nende asemel kuni tänapäevani.

²³Hevejské také, kteříž bydlili v Azerim až do Gáza, Kaftorejští, kteříž vyšli z Kaftor, zahladili je, a bydlili na místě jejich.)

²³Ja aviidid, kes elasid külades kuni Assani, hävitati kaftoorlaste poolt, kes tulid Kaftoorist ja asusid nende asemele.

²⁴Vstanouce, beřte se a přejděte potok Arnon. Hle, dal jsem v ruce tvé Seona, krále Ezebon Amorejského, a zemi jeho; začniž jí vládnouti, a bojuj válečně proti němu.

²⁴'Võtke kätte, asuge teele ja minge üle Arnoni jõe! Vaata, ma annan su kätte emorlase Siihoni, Hesboni kuninga ja tema maa. Alustage vallutamist ja tapelge ta vastu sõjas!

²⁵Dnes počnu pouštěti strach a lekání se tebe na lidi, kteříž jsou pode vším nebem, tak že kteřížkoli uslyší pověst o tobě, třásti a lekati se budou tváři tvé.

²⁵Juba täna ma hakkan panema hirmu ja kartust sinu ees rahvaste peale kogu taeva all: kui nad kuulevad kuuldust sinust, siis nad vabisevad ja värisevad su ees.'

²⁶I poslal jsem posly z pouště Kedemot k Seonovi, králi Ezebon, s slovy pokojnými, řka:

²⁶Ja ma läkitasin käskjalad Kedemoti kõrbest Hesboni kuninga Siihoni juurde rahusõnumitega, öeldes:

²⁷Nechť projdu skrze zemi tvou, přímo cestou půjdu, neuchýlím se ani na pravo ani na levo.

²⁷'Ma tahan su maast läbi minna. Ma käin ainult mööda teed, ma ei kaldu paremat ega vasakut kätt.

²⁸Pokrmů za peníze prodáš mi, abych jedl, vody také za peníze dáš mi, a píti budu; toliko pěšky projdu,

²⁸Müü mulle raha eest rooga söömiseks ja anna mulle raha eest vett joomiseks! Ma tahan ainult jala läbi minna,

²⁹Jakož mi učinili synové Ezau, kteříž bydlí v Seir, a Moábští, kteříž bydlí v Ar, dokudž nepřejdu Jordánu, jda k zemi, kterouž Hospodin Bůh náš dává nám.

²⁹nagu mind lubasid teha Eesavi järglased, kes elavad Seiris, ja moabid, kes elavad Aaris, kuni ma jõuan üle Jordani maale, mille Issand, meie Jumal, meile annab!'

³⁰Ale nechtěl dopustiti Seon, král Ezebon, abychom prošli zemi jeho; nebo byl zatvrdil Hospodin Bůh tvůj ducha jeho, a ztužil srdce jeho, aby dal jej v ruce tvé, jakož se vidí podnes.

³⁰Aga Siihon, Hesboni kuningas, ei tahtnud meid läbi lasta, sest Issand, su Jumal, paadutas ta vaimu ja tegi ta südame kõvaks, et anda teda su kätte, nagu see nüüd ongi sündinud.

³¹(Nebo řekl mi byl Hospodin: Aj, již jsem počal v moc dávati tobě Seona i zemi jeho; začniž jí vládnouti, abys dědičně obdržel zemi jeho.)

³¹Ja Issand ütles mulle: 'Vaata, ma hakkan su kätte andma Siihonit ja tema maad. Hakka seda vallutama, ta maad omandama!'

³²A vytáhl byl Seon proti nám, on i všecken lid jeho k boji do Jasa.

³²Ja Siihon tuli välja meie vastu, tema ja kogu ta rahvas, taplusesse Jahsasse.

³³I dal jej nám Hospodin Bůh náš, a porazili jsme ho s syny jeho i se vším lidem jeho.

³³Aga Issand, meie Jumal, andis tema meie kätte ja me lõime teda ja ta poegi ja kogu ta rahvast.

³⁴Vzali jsme také toho času všecka města jeho, a dali jsme v prokletí lid těch všech měst, i ženy i děti, žádného nepozůstavivše.

³⁴Ja me vallutasime siis kõik ta linnad ja hävitasime sootuks kõik linna mehed, naised ja lapsed; me ei jätnud alles ühtegi põgenikku.

³⁵Toliko hovada rozebrali jsme sobě, a kořisti z měst, kterýchž jsme dobyli.

³⁵Me riisusime endile ainult karjad, samuti saagi vallutatud linnadest.

³⁶Od Aroer jenž jest na břehu potoka Arnon, a od města, kteréž jest v údolí, až do Galád nebylo města, kteréž by ostáti mohlo před námi; všecka nám dal Hospodin Bůh náš.

³⁶Aroerist, mis on Arnoni jõe kaldal, ja jõeorus olevast linnast kuni Gileadini ei olnud linna, mis oleks olnud meile kõrge. Selle kõik andis Issand, meie Jumal, meie kätte.

³⁷Toliko k zemi synů Ammon nepřiblížils se, ani k žádné krajině ležící při potoku Jabok, ani k městům na horách, a k žádnému místu, kteréž zapověděl Hospodin Bůh náš.

³⁷Üksnes ammonlaste maad sa ei puudutanud, kogu Jabboki jõe äärt, ja mäestikulinnu ega muud, mida Issand, meie Jumal, oli keelanud.