¹Jestliže bys uzřel vola aneb dobytče bratra svého, an bloudí, nepomineš jich, ale přivedeš je až k bratru svému.

¹Ära vaata pealt, kui su venna härg või lammas on ära eksinud, ja ära jäta seda omapead, vaid vii see kohe tagasi oma vennale!

²Byť pak nebyl blízký bratr tvůj a neznal bys ho, uvedeš je však do domu svého, a bude u tebe, dokudž by se po něm neptal bratr tvůj, a navrátíš mu je.

²Aga kui su vend ei ole su lähedal või sa ei tunne teda, siis korista see loom enese juurde koju ja see olgu sinu juures, kuni su vend seda nõuab; siis anna see temale tagasi!

³Tolikéž učiníš s oslem jeho, s oděvem jeho, také i se všelikou věcí ztracenou bratra svého, kteráž by mu zhynula; když bys ji nalezl, nepomineš jí.

³Ja nõnda talita tema eesliga, ja nõnda talita tema kuuega, ja nõnda talita oma venna iga kadunud asjaga, mis temalt kaob ja mille sa leiad; sa ei tohi ennast kõrvale hoida!

⁴Vida osla bratra svého aneb vola jeho pod břemenem ležící na cestě, nepomineš jich, ale i hned ho s ním pozdvihneš.

⁴Ära vaata pealt, kui su venna eesel või härg lamab teel, ja ära hoidu sellest kõrvale, vaid tõsta see kohe üles koos oma vennaga!

⁵Žena nebude nositi oděvu mužského, aniž se obláčeti bude muž v roucho ženské, nebo ohavnost před Hospodinem Bohem tvým jest, kdožkoli činí to.

⁵Naine ärgu kandku mehe riideid ja mees ärgu pangu selga naise kehakatet, sest igaüks, kes seda teeb, on jäle Issandale, su Jumalale.

⁶Když bys našel hnízdo ptačí před sebou na cestě, na jakémkoli stromu aneb na zemi, s mladými neb vejci, a matka seděla by na mladých aneb na vejcích: nevezmeš matky s mladými,

⁶Kui teel olles juhtub su ette linnupesa mõne puu otsas või maas, poegadega või munadega, ja ema losutab poegade või munade peal, siis ära võta ema koos poegadega,

⁷Ale hned pustíš matku a mladé vezmeš sobě, aby tobě dobře bylo, a abys prodlil dnů svých.

⁷vaid lase ema kohe lahti ja võta pojad enesele, et su käsi hästi käiks ja sa pikendaksid oma päevi!

⁸Když bys stavěl dům nový, udělej zabradla vůkol střechy své, abys neuvedl viny krve na dům svůj, když by kdo upadl s něho.

⁸Kui sa ehitad uue koja, siis tee oma katusele käsipuu, et sa ei tõmbaks oma koja peale veresüüd, kui keegi sealt alla kukub.

⁹Neposeješ vinice své směsicí rozličného semene, aby nebyl poškvrněn užitek semene, kteréž jsi vsel, i ovoce vinice.

⁹Ära külva oma viinamäele kahesugust vilja, et mitte kõike ei peetaks pühitsetuks: nii seemet, mille oled külvanud, kui viinamäe saaki!

¹⁰Nebudeš orati volem a oslem spolu.

¹⁰Ära künna härja ja eesliga paaris!

¹¹Neoblečeš roucha z rozdílných věcí, z vlny a lnu setkaného.

¹¹Ära pane selga riiet, mis on segatud lõimest, villasest ja linasest!

¹²Prýmy zděláš sobě na čtyřech rozích oděvu svého, jímž se odíváš.

¹²Tee enesele tutid oma kuue nelja hõlmatipu külge, millega sa ennast katad!

¹³Když by pojal někdo ženu, a všel by k ní, a potom měl by ji v nenávisti,

¹³Kui mees võtab naise ja heidab ta juurde, aga pärast vihkab teda

¹⁴A dal by příčinu k řečem o ní, v zlou pověst ji obláčeje a mluvě: Ženu tuto vzal jsem, a všed k ní, nenalezl jsem jí pannou:

¹⁴ja heidab temale ette häbistavaid asju ning levitab tema kohta halba kuuldust ja ütleb: 'Ma võtsin selle naise, aga kui ma ühtisin temaga, siis ma ei leidnud teda neitsi olevat',

¹⁵Tedy otec děvečky a matka její vezmouce přinesou znamení panenství děvečky k starším města svého k bráně.

¹⁵siis võtku selle tütarlapse isa ja ema ja toogu tütarlapse neitsipõlve märgid linna vanemate ette väravasse.

¹⁶A dí otec děvečky k starším: Dceru svou dal jsem muži tomuto za manželku, kterýž ji v nenávisti má.

¹⁶Ja tütarlapse isa öelgu vanemaile: 'Ma andsin oma tütre naiseks sellele mehele, aga tema vihkab teda.

¹⁷A hle, sám příčinu dal řečem o ní, mluvě: Nenalezl jsem při dceři tvé panenství, a teď hle, znamení panenství dcery mé. I roztáhnou roucho to před staršími města.

¹⁷Ja vaata, ta heidab temale ette häbistavaid asju, öeldes: 'Ma ei leidnud su tütart neitsi olevat.' Aga need on ometi mu tütre neitsipõlve märgid!' Ja nad laotagu riie linna vanemate ette!

¹⁸Tedy starší města toho jmou muže a trestati ho budou,

¹⁸Siis võtku linna vanemad see mees ja karistagu teda!

¹⁹A uloží jemu pokutu sto lotů stříbra, kteréž dají otci děvečky, proto že vynesl zlou pověst proti panně Izraelské. I bude ji míti za manželku, kteréž nebude moci propustiti po všecky dny své.

¹⁹Nad maksustagu teda saja hõbeseekliga, et ta annaks need tütarlapse isale, sellepärast et ta Iisraeli neitsi kohta on levitanud halba kuuldust; ja tütarlaps jäägu tema naiseks, ta ei tohi teda ära saata kogu oma eluaja!

²⁰Jináč byla-li by pravá žaloba ta, a nebylo by nalezeno panenství při děvečce:

²⁰Aga kui see kõne on tõsi, neitsipõlve märke ei ole tütarlapselt leitud,

²¹Tedy vyvedou děvečku ke dveřím otce jejího, a uházejí ji lidé města toho kamením, a umře; nebo dopustila se nešlechetnosti v Izraeli, smilnivši v domě otce svého. Tak odejmeš zlé z prostředku sebe.

²¹siis viidagu tütarlaps oma isakoja ukse ette ja ta linna mehed visaku ta kividega surnuks, sest ta on teinud Iisraelis häbiteo, hoorates oma isakojas. Nõnda kõrvalda kurjus enese keskelt!

²²Kdyby kdo postižen byl, že obýval s ženou manželkou cizí, tedy umrou oni oba dva, muž, kterýž obýval s tou ženou, i žena také; i odejmeš zlé z Izraele.

²²Kui mees leitakse magamas naisega, kes on teise mehe abielunaine, siis peavad ka nemad mõlemad surema: mees, kes naise juures magas, ja naine. Nõnda kõrvalda kurjus Iisraelist!

²³Byla-li by děvečka panna zasnoubená muži, a nalezna ji někdo v městě, obýval by s ní:

²³Kui tütarlaps, kes on neitsi, on mehega kihlatud, aga teine mees kohtab teda linnas ning magab ta juures,

²⁴Vyvedete oba dva k bráně města toho, a uházíte je kamením, a umrou, děvečka, proto že nekřičela, jsuci v městě, a muž proto, že ponížil ženy bližního svého; a odejmeš zlé z prostředku svého.

²⁴siis viige mõlemad välja selle linna värava ette ja visake nad kividega surnuks: tütarlaps selle pärast, et ta linnas ei hüüdnud appi, ja mees selle pärast, et ta oma ligimese naise ära naeris. Nõnda kõrvalda kurjus enese keskelt!

²⁵Pakli na poli nalezl by muž děvečku zasnoubenou, a násilí jí učině, obýval by s ní: smrtí umře muž ten sám,

²⁵Aga kui mees kohtab kihlatud tütarlast väljal, ja mees haarab temast kinni ning magab ta juures, siis peab mees, kes tema juures magas, üksinda surema.

²⁶Děvečce pak nic neučiníš. Nedopustila se hříchu hodného smrti; nebo jakož povstává někdo proti bližnímu svému a morduje život jeho, tak i při této věci.

²⁶Tütarlapsele aga ära tee midagi, tütarlapsel ei ole surma väärt pattu, sest nagu keegi kipub kallale oma ligimesele ja võtab temalt hinge, nõnda on see lugu,

²⁷Na poli zajisté nalezl ji; křičela děvečka zasnoubená, a žádný tu nebyl, kdo by ji vysvobodil.

²⁷sest ta kohtas teda väljal, kihlatud tütarlaps hüüdis appi, aga tal ei olnud päästjat.

²⁸Jestliže by nalezl někdo děvečku pannu, kteráž by zasnoubena nebyla, a vezma ji, obýval by s ní, a byli by postiženi:

²⁸Kui mees kohtab tütarlast, kes on neitsi, aga kes ei ole kihlatud, ja võtab ta kinni ning magab tema juures ja nad tabatakse,

²⁹Tedy dá muž ten, kterýž by obýval s ní, otci děvečky padesáte stříbrných, a bude jeho manželka, protože ponížil jí; nebude moci jí propustiti po všecky dny své.

²⁹siis peab mees, kes magas ta juures, andma tütarlapse isale viiskümmend hõbeseeklit, ja tütarlaps saagu tema naiseks, sellepärast et ta on tema ära naernud; ta ei tohi teda ära saata kogu oma eluaja!

³⁰Nevezme žádný manželky otce svého, a neodkryje podolka otce svého.