¹Všeliká věc má jistý čas, a každé předsevzetí pod nebem svou chvíli.

¹Igale asjale on määratud aeg, ja aeg on igal tegevusel taeva all:

²Jest čas rození i čas umírání, čas sázení a čas vykopání, což vsazeno bývá;

²aeg sündida ja aeg surra, aeg istutada ja aeg istutatut kitkuda;

³Čas mordování a čas hojení, čas boření a čas stavení;

³aeg tappa ja aeg terveks teha, aeg maha kiskuda ja aeg üles ehitada;

⁴Čas pláče a čas smíchu, čas smutku a čas proskakování;

⁴aeg nutta ja aeg naerda, aeg leinata ja aeg tantsida;

⁵Čas rozmítání kamení a čas shromažďování kamení, čas objímání a čas vzdálení se od objímání;

⁵aeg kive pilduda ja aeg kive koguda, aeg kaelustada ja aeg kaelustamisest hoiduda;

⁶Čas hledání a čas ztracení, čas chování a čas zavržení;

⁶aeg otsida ja aeg kaotada, aeg hoida ja aeg ära visata;

⁷Čas roztrhování a čas sšívání, čas mlčení a čas mluvení;

⁷aeg rebida ja aeg õmmelda, aeg vaikida ja aeg rääkida;

⁸Čas milování a čas nenávidění, čas boje a čas pokoje.

⁸aeg armastada ja aeg vihata, aeg sõjal ja aeg rahul.

⁹Co tedy má ten, kdo práci vede, z toho, o čemž pracuje?

⁹Mis kasu on töötegijal sellest, mille kallal ta vaeva näeb?

¹⁰Viděl jsem zaměstknání, kteréž dal Bůh synům lidským, aby se jím trápili.

¹⁰Ma olen näinud tööd, mida Jumal on andnud inimlastele, et nad sellega endid vaevaksid.

¹¹Sám všecko činí ušlechtile časem svým, nýbrž i žádost světa dal v srdce jejich, aby nestihal člověk díla toho, kteréž dělá Bůh, ani počátku ani konce.

¹¹Kõik on ta omal ajal hästi teinud; ta on nende südamesse pannud ka igaviku, ometi ilma et inimene mõistaks Jumala tehtud tööd algusest lõpuni.

¹²Odtud seznávám, že nic lepšího nemají, než aby se veselili, a činili dobře v životě svém,

¹²Ma mõistsin, et neil pole midagi paremat kui rõõmus olla ja elu nautida.

¹³Ač i to, když všeliký člověk jí a pije, a užívá dobrých věcí ze všelijaké práce své, jest dar Boží.

¹³On ju seegi Jumala and igale inimesele, et ta võib süüa ja juua ning nautida head, hoolimata kogu oma vaevast.

¹⁴Znám, že cožkoli činí Bůh, to trvá na věky; nemůže se k tomu nic přidati, ani od toho co odjíti. A činí to Bůh, aby se báli oblíčeje jeho.

¹⁴Ma mõistsin, et kõik, mis Jumal teeb, on igavene; midagi ei ole sellele lisada ega sellest ära võtta. Ja Jumal on seda teinud nõnda, et teda tuleb karta.

¹⁵To, což bylo, i nyní jest, a což bude, již bylo; nebo Bůh obnovuje to, což pominulo.

¹⁵Mis on, see on juba olnud, ja mis tuleb, seegi on juba olnud. Jumal otsib möödunu taas välja.

¹⁶Přesto viděl jsem ještě pod sluncem na místě soudu bezbožnost, a na místě spravedlnosti nespravedlnost.

¹⁶Ja veel nägin ma päikese all kohtupaika, kus oli ülekohus, ja õiglusepaika, kus oli üleastumine.

¹⁷I řekl jsem v srdci svém: Budeť Bůh spravedlivého i bezbožného souditi; nebo tam bude čas každému předsevzetí i každému skutku.

¹⁷Ma mõtlesin südames: Jumal mõistab kohut õigele ja õelale, sest igal asjal ja igal teol on oma aeg.

¹⁸Řekl jsem v srdci svém o způsobu synů lidských, že jim ukázal Bůh, aby viděli, že jsou podobni hovadům.

¹⁸Ma mõtlesin südames: See on inimlaste huvides, et Jumal neid läbi katsub ja et nad näevad, et nad on iseenesest vaid loomad.

¹⁹Případnost synů lidských a případnost hovad jest případnost jednostejná. Jakož umírá ono, tak umírá i on, a dýchání jednostejné všickni mají, aniž co napřed má člověk před hovadem; nebo všecko jest marnost.

¹⁹Sest mis sünnib inimlastega, see sünnib loomadega - neile kõigile sünnib sama: nagu sureb üks, nõnda sureb teine, ja neil kõigil on ühesugune hing; ja inimesel ei ole paremust looma ees, sest kõik on tühine.

²⁰Obé to jde k místu jednomu; obé jest z prachu, obé také zase navracuje se do prachu.

²⁰Kõik lähevad ühte paika, kõik on põrmust ja kõik saavad jälle põrmuks.

²¹Kdo to zná, že duch synů lidských vstupuje zhůru, a duch hovadí že sstupuje pod zemi?

²¹Kes teabki, kas inimlaste hing tõuseb ülespoole või kas loomade hing vajub maa alla?

²²Protož spatřil jsem, že nic není lepšího, než veseliti se člověku v skutcích svých, poněvadž to jest podíl jeho. Nebo kdo jej k tomu přivede, aby poznati mohl to, což jest budoucího po něm?

²²Ja nõnda ma nägin, et ei ole midagi paremat, kui et inimene on oma töö juures rõõmus, kuna see on tema osa. Sest kes toob teda nägema seda, mis on pärast teda?