¹Potom přišedše ke mně muži z starších Izraelských, seděli přede mnou.

¹Minu juurde tuli mehi Iisraeli vanemate hulgast ja nad istusid mu ees.

²I stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:

²Ja mulle tuli Issanda sõna; ta ütles:

³Synu člověčí, muži tito složili ukydané bohy své v srdci svém, a nepravost, kteráž jim k urážce jest, položili před tváři své. Zdaliž se upřímě radí se mnou?

³'Inimesepoeg, need mehed on võtnud oma ebajumalad südamesse ja on pannud oma süü komistuskivi oma palge ette. Kas ma tõesti pean laskma ennast nende poolt küsitleda?

⁴Protož mluv jim a rci jim: Takto praví Panovník Hospodin: Kdo by koli z domu Izraelského složil ukydané bohy své v srdci svém, a nepravost, kteráž mu k urážce jest, položil před tvář svou, a přišel by k proroku: já Hospodin odpovídati budu tomu, kterýž přišel, o množství ukydaných bohů jeho,

⁴Seepärast räägi nendega ja ütle neile: Nõnda ütleb Issand Jumal: Igale Iisraeli soost mehele, kes võtab oma ebajumalad südamesse, paneb oma süü komistuskivi oma palge ette ja tuleb siis prohveti juurde, temale kostan mina, Issand ise, tema paljude ebajumalate pärast,

⁵Abych polapil dům Izraelský v srdci jejich, že se odvrátili ode mne k ukydaným bohům svým všickni napořád.

⁵et saaksin haarata Iisraeli sugu nende südamest, sellepärast et nad kõik on minust võõrdunud oma ebajumalate tõttu!

⁶Protož rci domu Izraelskému: Takto praví Panovník Hospodin: Obraťte se a odvraťte od ukydaných bohů vašich, a ode všech ohavností vašich odvraťte tvář svou.

⁶Seepärast ütle Iisraeli soole: Nõnda ütleb Issand Jumal: Pöörduge ümber ja taganege oma ebajumalaist ning pöörake ära oma palged kõigist oma jäledatest häbitegudest!

⁷Nebo kdož by koli z domu Izraelského i z pohostinných, kteříž jsou pohostinu v Izraeli, odvrátil se od následování mne, a složil by ukydané bohy své v srdci svém, a nepravost, kteráž mu k urážce jest, položil by před tvář svou a přišel by k proroku, aby se mne tázal skrze něho: já Hospodin odpovím jemu o sobě,

⁷Sest kes iganes Iisraeli soost või Iisraelis asuvaist võõraist loobub minust ja võtab oma ebajumalad enesele südamesse ja kes paneb oma komistuskivi oma palge ette ning tuleb siis prohveti juurde, küsima minult enesele nõu, sellele vastan mina, Issand, ise.

⁸A obrátím tvář svou hněvivou proti muži tomu, a dám jej za znamení a za přísloví, a vytnu jej z prostřed lidu svého, i zvíte, že já jsem Hospodin.

⁸Mina pööran oma palge selle mehe vastu ning teen ta märklauaks ja pilkesõnaks, ja ma hävitan tema oma rahva seast; ja te saate tunda, et mina olen Issand.

⁹Prorok pak, dal-li by se přivábiti, aby mluvil slovo, já Hospodin přivábil jsem proroka toho. Než vztáhnuť ruku svou na něj, a vyhladím jej z prostřed lidu svého Izraelského.

⁹Ja kui prohvet laseb ennast eksitada ning ütleb sõna, siis olen mina, Issand, selle prohveti eksitaja; ja ma sirutan oma käe tema vastu ning hävitan tema oma Iisraeli rahva seast.

¹⁰A tak ponesou nepravost svou. Jakáž pokuta na toho, kdož by se tázal, takováž pokuta na proroka bude,

¹⁰Nad peavad kandma oma süüd - nagu küsija süü, nõnda on ka prohveti süü -,

¹¹Aby nebloudili více dům Izraelský ode mne, a nepoškvrňovali se více žádnými převrácenostmi svými, aby byli lidem mým, a já abych byl jejich Bohem, praví Panovník Hospodin.

¹¹et Iisraeli sugu enam ei eksiks ära minu juurest ega rüvetaks ennast enam kõigi oma üleastumistega, vaid et nad oleksid mulle rahvaks ja mina oleksin neile Jumalaks, ütleb Issand Jumal.'

¹²Opět stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:

¹²Ja mulle tuli Issanda sõna; ta ütles:

¹³Synu člověčí, když by země zhřešila proti mně, dopouštějíc se přestoupení, tehdy vztáhl-li bych ruku svou na ni, a zlámal jí hůl chleba, a poslal bych na ni hlad, a vyhubil z ní lidi i hovada:

¹³'Inimesepoeg! Kui maa teeb pattu minu vastu, olles täiesti truudusetu, ja kui ma sirutan oma käe tema vastu ja murran katki tema leivatoe, läkitan sinna nälja ja hävitan sealt inimesed ja loomad,

¹⁴By pak byli u prostřed ní tito tři muži, Noé, Daniel a Job, oni v spravedlnosti své vysvobodili by sami sebe, praví Panovník Hospodin.

¹⁴ja selle keskel oleksid ka need kolm meest: Noa, Taaniel ja Iiob, siis päästaksid nad oma õiguse tõttu ainult omaenese hinged, ütleb Issand Jumal.

¹⁵Pakli bych zvěř lítou uvedl na zemi, tak že by ji na sirobu přivedla, a byla by pustá, aniž by kdo přes ni jíti mohl pro zvěř:

¹⁵Või kui ma lasen kurjad metsloomad käia mööda maad ja selle lastetuks teha, ja see muutub lagedaks, nõnda et see pole läbitav metsloomade tõttu,

¹⁶Živť jsem já, praví Panovník Hospodin, že byť tři muži tito u prostřed ní byli, nikoli by nevysvobodili synů ani dcer. Oni by sami vysvobozeni byli, země pak byla by pustá.

¹⁶siis need kolm meest selle keskel, nii tõesti kui ma elan, ütleb Issand Jumal, ei päästaks oma poegi ega tütreid, vaid nad pääseksid ainult ise ja maa jääks lagedaks.

¹⁷Aneb meč uvedl-li bych na zemi tu, a řekl bych meči: Projdi skrz zemi tu, abych vyhubil z ní lidi i hovada:

¹⁷Või kui ma lasen mõõga tulla üle selle maa ja ütlen: 'Mõõk, käi maa läbi!' ning hävitan sealt inimesed ja loomad,

¹⁸Živť jsem já, praví Panovník Hospodin, že byť pak tři muži tito byli u prostřed ní, nikoli by nevysvobodili synů ani dcer, ale oni sami by vysvobozeni byli.

¹⁸ja need kolm meest oleksid selle keskel, siis nii tõesti kui ma elan, ütleb Issand Jumal, ei päästaks nad oma poegi ega tütreid, vaid nemad üksi pääseksid.

¹⁹Aneb mor poslal-li bych na zemi tu, a vylil prchlivost svou na ni k zhoubě, aby vyhlazeni byli z ní lidé i hovada:

¹⁹Või kui ma läkitan sellele maale katku ja valan oma viha selle peale verena, et hävitada sealt inimesi ja loomi,

²⁰Živť jsem já, praví Panovník Hospodin, že byť pak Noé, Daniel a Job u prostřed ní byli, nikoli by ani syna ani dcery nevysvobodili. Oni v spravedlnosti své vysvobodili by sami sebe.

²⁰ja Noa, Taaniel ja Iiob oleksid selle keskel, nii tõesti kui ma elan, ütleb Issand Jumal, ei päästaks nad oma poega ega tütart, nad päästaksid omaenese hinged oma õiguse tõttu.

²¹Nýbrž takto praví Panovník Hospodin: Bych pak čtyři pokuty své zlé, meč a hlad, zvěř lítou a mor poslal na Jeruzalém, abych vyhubil z něho lidi i hovada,

²¹Sest nõnda ütleb Issand Jumal: Jah, kui ma läkitan oma neli kurja nuhtlust: mõõga, nälja, kurjad metsloomad ja katku Jeruusalemma kallale, et sealt hävitada inimesi ja loomi,

²²A aj, pozůstali-li by v něm, kteříž by toho ušli, a vyvedeni byli, synové neb dcery: aj, i oni musejí jíti k vám, a uzříte cestu jejich a skutky jejich, i potěšíte se nad tím zlým, kteréž uvedu na Jeruzalém, nade vším, což uvedu na něj.

²²vaata, siis jääb sinna järele pääsenuid, kes toovad sealt välja oma poegi ja tütreid; vaata, need tulevad välja teie juurde ja te näete nende viise ja tegusid, ja te võite endid trööstida õnnetuse pärast, mis ma Jeruusalemmale olen toonud, kõige pärast, mis ma talle olen toonud.

²³A tak potěší vás, když uzříte cestu jejich a skutky jejich. I zvíte, že jsem ne nadarmo učinil všecko to, což jsem učinil při něm, praví Panovník Hospodin.

²³Ja nemad trööstivad teid, kui te näete nende viise ja tegusid; ja te saate tunda, et ma ei ole mitte asjata teinud kõike, mis ma seal olen teinud, ütleb Issand Jumal.'