¹I stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:

¹Ja mulle tuli Issanda sõna; ta ütles:

²Synu člověčí, obrať tvář svou proti synům Ammon, a prorokuj proti nim.

²'Inimesepoeg, pööra oma pale ammonlaste poole ja kuuluta neile prohvetlikult

³A rci synům Ammon: Slyšte slovo Panovníka Hospodina: Takto praví Panovník Hospodin: Proto že jsi nad svatyní mou, když poškvrněna byla, říkal: To dobře to, a nad zemí Izraelskou, když zpuštěna byla, a nad domem Judským, když šel v zajetí,

³ning ütle ammonlastele: Kuulge Issanda Jumala sõna! Nõnda ütleb Issand Jumal: Et sa ütled: 'Paras!' mu pühamu kohta, et seda on teotatud, ja Iisraeli maa kohta, et seda on laastatud, ja Juuda soo kohta, et nad läksid vangi,

⁴Protož aj, já dám tě národům východním za dědictví, i vzdělají sobě hrady v tobě, a vystavějí v tobě příbytky své. Tiť budou jísti ovoce tvé, a ti budou píti mléko tvé.

⁴vaata, siis ma annan sind omandiks idamaalastele ning need püstitavad su maale oma telklaagrid ja paigutavad sinna oma eluasemed; ja nad söövad su maa vilja ja joovad su piima.

⁵A dám Rabbu za obydlé velbloudům, a města synů Ammon za odpočivadlo stádům, i zvíte, že já jsem Hospodin.

⁵Ma teen Rabba kaamelite karjamaaks ja Ammoni lammaste puhkepaigaks. Ja te saate tunda, et mina olen Issand.

⁶Nebo takto praví Panovník Hospodin: Proto že jsi tleskal rukou, a dupal nohou, a veselil se srdečně, že jsi všelijak loupil zemi Izraelskou,

⁶Sest Issand Jumal ütleb nõnda: Et sa oled plaksutanud käsi ja oled trampinud jalaga ja oled kogu oma hingest põlastust tundes rõõmutsenud Iisraeli maa pärast,

⁷Protož aj, já vztáhnu ruku svou na tebe, a vydám tě v loupež národům, a vypléním tě z lidí, a vyhubím tě z zemí, i zahladím tě. Tu zvíš, že já jsem Hospodin.

⁷vaata, siis ma sirutan sinu vastu oma käe ja annan su paganaile saagiks; ma kaotan su rahvaste seast ja kustutan su maade hulgast. Ma hävitan sinu. Ja sa saad tunda, et mina olen Issand.

⁸Takto praví Panovník Hospodin: Z té příčiny, že říkal Moáb a Seir: Hle, podobný jest všechněm jiným národům dům Judský,

⁸Nõnda ütleb Issand Jumal: Et Moab ja Seir on öelnud: 'Vaata, Juuda sugu on nagu kõik muudki rahvad',

⁹Protož aj, já otevru bok Moábských, (hned od Arim, od měst jejich na pomezí jejich, rozkošnou zemi Betjesimotských, Balmeonských i Kariataimských),

⁹vaata, siis ma teen Moabi nõlvaku lagedaks linnadest, kõigist linnadest, mis on maa toreduseks: Beet-Jesimot, Baal-Meon ja Kirjataim.

¹⁰Národům východním s zemí synů Ammon; nebo jsem ji dal v dědictví, tak aby nebylo zpomínáno na syny Ammon mezi národy.

¹⁰Ma annan selle koos ammonlastega omandiks idamaalastele, et ammonlasi enam ei meenutataks rahvaste seas.

¹¹A tak i nad Moábem soudy vykonám, i zvědí, že já jsem Hospodin.

¹¹Ma mõistan kohut Moabi üle ja nad saavad tunda, et mina olen Issand.

¹²Takto praví Panovník Hospodin: Proto že Idumejští nenáležitě se vymstívajíce, ukrutně se měli k domu Judskému, a tak uvodili na se vinu velikou, vymstívajíce se na nich,

¹²Nõnda ütleb Issand Jumal: Et Edom on talitanud Juuda sooga kättemaksu taotledes ja on neile kätte makstes ennast koormanud suure süüga,

¹³Protož takto dí Panovník Hospodin: I na Idumea vztáhnu ruku svou, a vypléním z něho lidi i hovada, a obrátím jej v pustinu. Hned od Teman až do Dedan mečem padati budou.

¹³siis ütleb Issand Jumal nõnda: Ma sirutan oma käe Edomi vastu ja hävitan sealt inimesed ja loomad ning teen ta varemeiks; Teemanist kuni Dedanini langevad nad mõõga läbi.

¹⁴A tak uvedu pomstu svou na Idumejské skrze ruku lidu mého Izraelského, a naloží s Idumejskými podlé hněvu mého a podlé prchlivosti mé, i poznají pomstu mou, praví Panovník Hospodin.

¹⁴Ma maksan Edomile kätte oma Iisraeli rahva läbi ja nemad talitavad Edomiga minu viha ja raevu kohaselt, et ta tunneks minu kättemaksu, ütleb Issand Jumal.

¹⁵Takto praví Panovník Hospodin: Proto že se Filistinští ukrutně měli z příčiny pomsty, nenáležitě se vymstívajíce, loupíce zlostně, a zhoubu uvodíce z nenávisti starodávní,

¹⁵Nõnda ütleb Issand Jumal: Et vilistid on talitanud kättemaksuhimuliselt ja on maksnud kätte, põlgus hinges, ning on toonud hävitust igaveses vaenus,

¹⁶Protož takto praví Panovník Hospodin: Aj, já vztáhnu ruku svou na Filistinské, a vypléním Ceretejské, a zkazím ostatek přístavu mořského.

¹⁶siis ütleb Issand Jumal nõnda: Vaata, ma sirutan oma käe vilistite vastu ja hävitan kreedid ning kaotan ülejäägi mererannast.

¹⁷A tak vykonám při nich pomsty veliké káraními zůřivými, a zvědí, že já jsem Hospodin, když uvedu pomstu svou na ně.

¹⁷Ma teostan nende kallal suure kättemaksu vihaste nuhtlustega. Ja nad saavad tunda, et mina olen Issand, kui ma neile kätte maksan.'