¹Ty pak synu člověčí, vezmi sobě cihlu, a polože ji před sebe, vyrej na ní město Jeruzalém.

¹Ja sina, inimesepoeg, võta enesele telliskivi, pane see enese ette ja uurenda sellesse linn - Jeruusalemm!

²A postav na ní obležení, a vzdělaje na ní šance, vysyp na ní násyp, a polož na ní vojska, a postav na ní berany válečné vůkol.

²Pane see piiramisseisukorda, ehita selle vastu piiramisseadmed, kuhja piiramisvall, aseta sõjaleerid ja paiguta müüripurustajad ümberringi!

³Potom vezmi sobě pánev železnou, a polož ji místo zdi železné, mezi tebou a mezi městem, a zatvrď tvář svou proti němu, ať jest obleženo, a oblehneš je. Toť bude znamením domu Izraelskému.

³Võta siis enesele raudpann ja pane see raudmüüriks enese ja linna vahele ning pööra oma pale kindlalt selle poole, nõnda et see oleks piiratav ja sina selle piiraja; see olgu Iisraeli soole märgiks!

⁴Ty pak lehni na levý bok svůj, a vlož na něj nepravost domu Izraelského. Podlé počtu dnů, v němž ležeti budeš na něm, poneseš nepravost jejich.

⁴Ja sina heida magama oma vasaku külje peale ja võta enda peale Iisraeli soo süü: niipalju päevi kui sa magad selle külje peal, kannad sa nende süüd!

⁵A já dávám tobě léta nepravosti jejich v počtu dnů, tři sta a devadesáte dnů, v nichž poneseš nepravost domu Izraelského.

⁵Ja mina määran sulle selleks päevade arvuks nende süüaastad: kolmsada üheksakümmend päeva pead sa kandma Iisraeli soo süüd!

⁶Když je pak vyplníš, budeš ležeti na pravém boku podruhé, a poneseš nepravost domu Judova čtyřidceti dnů. Den za rok, den za rok dávám tobě.

⁶Ja kui sa need oled lõpetanud, siis teisel korral pead sa magama parema külje peal ja kandma Juuda soo süüd nelikümmend päeva; ma olen sulle määranud iga aasta kohta ühe päeva.

⁷K obležení, pravím, Jeruzaléma zatvrď tvář svou, ohrna ruku svou, a prorokuje proti němu.

⁷Ja pööra oma pale ja paljastatud käsivars ümberpiiratud Jeruusalemma poole ja ennusta sellele!

⁸A aj, dávám na tě provazy, abys se neobracel z boku jednoho na druhý, dokudž nevyplníš dnů obležení svého.

⁸Ja vaata, ma panen su peale köied, et sa ei saaks pöörduda ühelt küljelt teisele, kuni sa oma piiramispäevad oled lõpetanud.

⁹Protož ty vezmi sobě pšenice a ječmene, též bobu, šočovice, i prosa, a špaldy, a dej to do jedné nádoby, abys sobě nastrojil z toho pokrmu podlé počtu dnů, v nichž ležeti budeš na boku svém. Za tři sta a devadesáte dnů jísti jej budeš.

⁹Võta nüüd enesele nisu, otri, ube, läätsi, hirssi ja okasnisu, pane need ühte astjasse ja tee neist enesele leiba, niipalju päevi kui sa magad oma külje peal: kolmsada üheksakümmend päeva pead sa seda sööma!

¹⁰Pokrmu pak tvého, kterýž jísti budeš, váha bude dvadceti lotů na den. Od času až do času jísti jej budeš.

¹⁰Ja su roog, mida sa päevas sööd, vaagigu kakskümmend seeklit; seda pead sa sööma aeg-ajalt.

¹¹Vodu také na míru píti budeš, šestý díl hin; od času do času píti budeš.

¹¹Ja vett pead sa jooma mõõdu järgi: pool toopi; seda pead sa jooma aeg-ajalt.

¹²Podpopelný pak chléb ječný, kterýž jísti budeš, ten lejny nečistoty lidské pec před očima jejich.

¹²Sa pead seda sööma nagu odrakooki ja küpsetama inimeste silme ees nende rooja peal.'

¹³I řekl Hospodin: Tak budou jísti synové Izraelští chléb svůj nečistý pro pohany, kteréž tam shromáždím.

¹³Ja Issand ütles: 'Nõnda peavad Iisraeli lapsed sööma oma roojast leiba paganate keskel, kuhu ma nad pillutan.'

¹⁴Tedy řekl jsem: Ach, Panovníče Hospodine, aj, duše má není poškvrněna mrchami, a udáveného nejedl jsem od dětinství svého až podnes, aniž vešlo v ústa má maso ohavné.

¹⁴Aga mina ütlesin: 'Oh Issand Jumal! Vaata, mu hing ei ole iialgi saanud roojaseks; oma noorusest tänini ei ole ma söönud raibet ega mahamurtut, ja mu suhu ei ole saanud roiskunud liha.'

¹⁵Kterýž řekl mi: Aj, dávámť kravince místo lejn lidských, abys sobě jimi napekl chleba.

¹⁵Siis ta ütles mulle: 'Vaata, ma luban sulle inimrooja asemel veisesõnnikut; valmista siis oma leiba selle peal!'

¹⁶Za tím řekl mi: Synu člověčí, aj, já zlámi hůl chleba v Jeruzalémě, tak že jísti budou chléb na váhu, a to s zámutkem, a vodu na míru píti, a to s předěšením,

¹⁶Ja ta ütles mulle: 'Inimesepoeg, vaata, ma murran katki leivatoe Jeruusalemmas; siis nad saavad leiba süüa kaalu järgi ja murega ning vett juua mõõdu järgi ja hirmuga,

¹⁷Aby nedostatek majíce v chlebě a v vodě, děsili se jeden každý z nich, a svadli pro nepravost svou.

¹⁷sellepärast et neil on puudus leivast ja veest - et nad hakkaksid üheskoos lõdisema ja kõduneksid oma süütegude sees.