¹Zákon zajisté, maje stín budoucího dobrého, a ne sám obraz pravý těch věcí, jednostejnými, kteréž po všecka léta obětují, obětmi nikdy nemůž přistupujících dokonalých učiniti.

¹Et Moosese Seadus on vaid tulevaste hüvede vari, mitte nende hüvede täiskuju, siis see ei või mitte kunagi teha täiuslikuks neid, kes tulevad Jumala ette igal aastal nendesamade ohvritega, mida nad alatasa ohverdavad.

²Sic jinak zdaliž by již nepřestaly obětovány býti, protože by již neměli žádného svědomí z hříchu ti, jenž obětují, jsouce jednou očištěni?

²Eks muidu oleks ju lakanud nende ohverdamine, sest jumalateenijail ei oleks kord juba puhastatult enam mingit patust südametunnistust?

³Ale při těch obětech připomínání hříchů děje se každého roku.

³Kuid nende ohvritega tuletatakse igal aastal meelde patte;

⁴Neboť možné není, aby krev býků a kozlů shladila hříchy.

⁴sest on võimatu, et härgade ja sikkude veri võtaks patud ära.

⁵Protož vcházeje na svět, dí: Obětí a darů nechtěl jsi, ale tělo jsi mi způsobil.

⁵Seepärast Kristus ütleb maailma tulles: 'Tapaohvrit ja roaohvrit sa ei tahtnud, aga ihu sa oled mulle valmistanud.

⁶Zápalných obětí, ani obětí za hřích jsi neoblíbil.

⁶Põletusohvrid ja patuohvrid ei olnud sulle meelepärased.

⁷Tehdy řekl jsem: Aj, jduť, (jakož v knihách psáno jest o mně), abych činil, ó Bože, vůli tvou.

⁷Siis ma ütlesin: Vaata, ma tulen - rullraamatusse on minust kirjutatud - tegema sinu tahtmist, oh Jumal!'

⁸Pověděv napřed: Že obětí a darů, a zápalů, i obětí za hřích, (kteréž se podle Zákona obětují), nechtěl jsi, aniž jsi jich oblíbil,

⁸Esmalt ta ütleb: 'Tapaohvrit ja roaohvrit ja põletusohvreid ja patuohvreid ei ole sa tahtnud ega ole need olnud sulle meelepärased, kuigi neid ohverdatakse Seaduse järgi!'

⁹Tehdy řekl: Aj, jduť, (jakož v knihách psáno jest o mně) abych činil, ó Bože, vůli tvou. Ruší první, aby druhé ustanovil.

⁹Ja siis ta ütleb: 'Vaata, ma tulen tegema sinu tahtmist!' Ta kõrvaldab esimese selleks, et kehtestada teine.

¹⁰V kteréžto vůli posvěceni jsme skrze obětování těla Ježíše Krista jednou.

¹⁰Sellessamas tahtmises oleme meiegi pühitsetud Jeesuse Kristuse ihu ühekordse ja alatiseks ohverdamise läbi.

¹¹A všeliký zajisté kněz přístojí, na každý den službu konaje, a jednostejné často obětuje oběti, kteréž nikdy nemohou odjíti hříchů.

¹¹Iga preester seisab päevast päeva oma teenistuses ja ohverdab aina neidsamu ohvreid, mis aga kunagi ei või ära võtta patte.

¹²Ale tento, jednu obět obětovav za hříchy, vždycky sedí na pravici Boží,

¹²Aga see siin, ohverdanud üheainsa ohvri pattude eest, on jäädavalt istunud Jumala paremale käele,

¹³Již dále očekávaje, až by položeni byli nepřátelé jeho za podnož noh jeho.

¹³nüüd ainult oodates, kuni ta vaenlased pannakse ta jalajäriks.

¹⁴Nebo jednou obětí dokonalé učinil na věky ty , kteříž posvěceni bývají.

¹⁴Sest üheainsa ohvriga on ta teinud pühitsetavad jäädavalt täiuslikuks.

¹⁵Svědčíť pak nám to i sám Duch svatý. Nebo prve pověděv:

¹⁵Seda tunnistab meile ka Püha Vaim pärast seda, kui ta oli öelnud:

¹⁶Tatoť jest smlouva, kterouž učiním s nimi po těch dnech, praví Pán: Dám zákony své v srdce jejich, a na myslech jejich napíši je,

¹⁶'See on leping, mille ma teen nendega pärast neid päevi, ütleb Issand: ma annan oma seadused nende südamesse ja kirjutan need nende mõistusesse.

¹⁷Za tím řekl: A na hříchy jejich, i na nepravosti jejich nikoli nezpomenu více.

¹⁷Ja ma ei mäleta enam nende patte ega ülekohtutegusid.'

¹⁸Kdežť pak jest odpuštění jich, neníť potřebí více oběti za hřích.

¹⁸Aga kus need on andeks antud, seal ei ole vaja enam mingit ohvrit pattude eest.

¹⁹Majíce tedy, bratří, plnou svobodu k vjíti do svatyně skrze krev Ježíšovu,

¹⁹Vennad, et meil on siis Jeesuse vere varal julgus sisse minna kõige pühamasse paika -

²⁰Tou cestou novou a živou, kterouž nám způsobil skrze oponu, to jest tělo své,

²⁰selle tee on ta avanud meile uuena ja elavana vahevaiba, see on oma ihu kaudu -

²¹A majíce kněze velikého nad domem Božím,

²¹ja et meil on suur preester Jumala koja üle,

²²Přistupmež s pravým srdcem, v plné jistotě víry, očištěná majíce srdce od svědomí zlého,

²²siis mingem Jumala ette siira südamega usukülluses, olles südame poolest piserdamisega puhastatud kurjast südametunnistusest ja ihu poolest pestud puhta veega!

²³A umyté tělo vodou čistou, držmež nepochybné vyznání naděje; (nebo věrnýť jest ten, kterýž zaslíbil.)

²³Pidagem vankumatult kinni lootuse tunnistusest, sest ustav on, kes seda on tõotanud.

²⁴A šetřme jedni druhých, k rozněcování se v lásce a dobrých skutcích,

²⁴Ja mõtelgem üksteisele, kuidas üksteist virgutada armastusele ja headele tegudele.

²⁵Neopouštějíce společného shromáždění našeho, jako někteří obyčej mají, ale napomínajíce se, a to tím více, čímž více vidíte, že se ten den přibližuje.

²⁵Ärgem jätkem unarusse oma koguduse kooskäimist, nõnda nagu mõnel on kombeks, vaid julgustagem selleks üksteist - ja seda enam, mida rohkem te näete seda päeva lähenevat.

²⁶Nebo jestliže bychom dobrovolně hřešili po přijetí známosti pravdy, nezůstávalo by již více oběti za hříchy,

²⁶Sest kui me tahtlikult teeme pattu pärast seda, kui oleme õppinud tundma tõde, siis ei ole enam ohvrit pattude eest,

²⁷Ale hrozné nějaké očekáváni soudu, a ohně prudká pálivost, kterýž žráti má protivníky.

²⁷vaid ainult mingi hirmus kohtu ootamine ja äge tuli, mis neelab vastased.

²⁸Kdož by koli pohrdal Zákonem Mojžíšovým, bez lítosti pode dvěma neb třmi svědky umírá.

²⁸Kui keegi hülgab Moosese Seaduse, siis peab ta ilma armuheitmiseta surema kahe või kolme tunnistaja sõna peale.

²⁹Což se vám zdá, jak přísnějšího trestání hoden jest ten, kdož by Syna Božího pošlapával a krev smlouvy, kterouž byl posvěcen, za nehodnou drahého vážení by měl, a duchu milosti potupu učinil?

²⁹Kui palju rängema nuhtluse väärib siis teie arvates see, kes Jumala Poega on jalgadega tallanud ega ole pühaks pidanud lepingu verd, millega ta on pühitsetud, ja kes on teotanud armu Vaimu?

³⁰Známeť zajisté toho, jenž řekl: Mně pomsta, já odplatím, praví Pán. A opět: Pán souditi bude lid svůj.

³⁰Me ju tunneme teda, kes ütleb: 'Minu päralt on kättemaks, mina tasun kätte.' Ja taas: 'Küll Issand mõistab kohut oma rahva üle.'

³¹Hroznéť jest upadnouti v ruce Boha živého.

³¹Hirmus on langeda elava Jumala kätte!

³²Rozpomeňtež se pak na předešlé dny, v nichžto osvíceni byvše, mnohý boj rozličných utrpení snášeli jste,

³²Tuletage meelde endisi päevi, mil teie, olles valgustatud, pidite taluma rohket võitlust kannatustes!

³³Buďto když jste byli i pohaněními i ssouženími jako divadlo učiněni, buďto účastníci učiněni byvše těch, kteříž tak zmítáni byli.

³³Mõned teist tehti rahva avaliku teotamise ja tagakiusamise aluseks, teised said osa nende kannatustest, kelle käsi nõnda käis.

³⁴Nebo i vězení mého čitelni jste byli, a rozchvátání statků svých s radosti jste strpěli, vědouce, že v sobě máte lepší zboží nebeské a trvanlivé.

³⁴Te olete ju koos vangidega kannatanud ja rõõmuga talunud oma vara riisumist, teades, et teil endal on parem ja jäädav varandus.

³⁵Protož neodmítejtež od sebe smělé doufanlivosti vaší, kterážto velikou má odplatu.

³⁵Ärge siis heitke ära oma julgust, mis saab suure palga!

³⁶Než potřebíť jest vám trpělivosti, abyste vůli Boží činíce, dosáhli zaslíbení.

³⁶Teile läheb vaja kannatlikkust, et te Jumala tahtmist täites saaksite kätte tõotuse.

³⁷Nebo ještě velmi, velmi maličko, a aj, ten, kterýž přijíti má, přijde, a nebudeť meškati.

³⁷'Sest veel ainult pisut, pisut, siis tuleb see, kes peab tulema, ega viivita.

³⁸Spravedlivý pak z víry živ bude. Pakli by se kdo jinam obrátil, nezalibuje sobě duše má v něm.

³⁸Aga minu õige jääb usust elama, kui ta taganeb, siis ei ole minu hingel temast head meelt.'

³⁹Ale myť nejsme poběhlci k zahynutí, ale věřící k získání duše.

³⁹Aga meie ei ole need, kes taganevad hukatuseks, vaid need, kes usuvad ja päästavad hinge.