¹Aj, Hospodin vyprázdní zemi, a pustou učiní; promění zajisté způsob její, a rozptýlí obyvatele její.

¹Vaata, Issand laastab maa ja rüüstab selle, paiskab segi selle pinna ja pillutab elanikud.

²I budeť jakož lid tak kníže, jakož služebník tak pán jeho, jakož děvka tak paní její, jakož kupující tak prodávající, jakož půjčující tak vypůjčující, jakož lichevník tak ten, jenž lichvu dává.

²Ja nagu rahvaga, nõnda sünnib preestriga, nagu sulasega, nõnda ta isandaga, nagu teenijaga, nõnda ta emandaga, nagu ostjaga, nõnda müüjaga, nagu laenuandjaga, nõnda laenajaga, nagu võlausaldajaga, nõnda võlgnikuga.

³Náramně vyprázděna bude země, a velice zloupena; nebo Hospodin mluvil slovo toto.

³Maa laastatakse täiesti ja riisutakse sootuks, sest Issand on öelnud selle sõna.

⁴Kvíliti bude a padne země, zemdlí a padne okršlek země, zemdlejí vysocí národové zemští,

⁴Maa leinab, laostub, ilmamaa närbub, laostub, maa rahva ülikud rammestuvad.

⁵Proto že i ta země poškvrněna jest pod obyvateli svými; nebo přestoupili zákony, změnili ustanovení, zrušili smlouvu věčnou.

⁵Maa on rüvetunud oma elanike all, sest need on üle astunud Seadusest, muutnud seadlusi, murdnud igavese lepingu.

⁶Protož prokletí zžíře zemi, a vypléněni budou obyvatelé její; protož hořeti budou obyvatelé země, a pozůstane lidí maličko.

⁶Seepärast neelab needus maa ja selle elanikud peavad kandma oma süüd; seepärast kahaneb maa elanike hulk ja vähe inimesi jääb järele.

⁷Žalostiti bude mest, usvadne vinný kmen, úpěti budou všickni veselého srdce.

⁷Vein leinab, viinapuu kuivab, ägavad kõik, kes olid südamest rõõmsad.

⁸Odpočine radost bubnů, přestane hluk veselících se, utichne veselí harfy.

⁸Lõpeb trummide lõbu, lakkab hõiskajate lärm, kaob kandle rõõm.

⁹Nebudou píti vína s prozpěvováním, zhořkne opojný nápoj pitelům jeho.

⁹Enam ei jooda lauldes veini, vägijook on joojale kibe.

¹⁰Potříno bude město marnosti; zavřín bude každý dům, aby do něho nechodili.

¹⁰Tühi linn purustatakse, kõik kojad suletakse, sissepääsu ei ole.

¹¹Naříkání bude na ulicích pro víno, zatemněno bude všeliké veselí, odstěhuje se radost země.

¹¹Tänavail karjutakse veini järele, kõik rõõm kaob, maa lust lahkub.

¹²Zůstane v městě poušť, i brány zbořeny budou.

¹²Linna jääb häving ja värav taotakse puruks.

¹³Nebo tak bude u prostřed země, u prostřed národů, jako očesání olivy, jako paběrkování, když se dokoná vinobraní.

¹³Sest nõnda peab sündima keset maad, rahvaste keskel, otsekui õlipuu raputus, otsekui järelnoppimine pärast viinamarjalõikuse lõppu.

¹⁴Tiť pozdvihnou hlasu svého, prozpěvovati budou v důstojnosti Hospodinově, prokřikovati budou i při moři.

¹⁴Need seal tõstavad häält, rõkatavad rõõmust, Issanda ülevuse tõttu hõiskavad lääne poolt:

¹⁵Protož v údolích oslavujte Hospodina, na ostrovích mořských jméno Hospodina Boha Izraelského.

¹⁵'Seepärast austage ka ida pool Issandat, mere saartel Issanda, Iisraeli Jumala nime.'

¹⁶Od končin země slyšíme písničky o slávě spravedlivého. Ale já řekl jsem: Zchuravěl jsem, zchuravěl jsem. Ach, na mé hoře, že nešlechetní nešlechetnost provodí, nešlechetnost, pravím, že tak nestydatě páší.

¹⁶Maa äärest kuuleme kiituslaule: 'Austus õigele!' Aga mina ütlen: Kadu mulle, kadu mulle! Häda mulle, petised petavad, jah, petised petavad petise kombel!

¹⁷Hrůza a jáma a osídlo tě očekává, ó obyvateli země.

¹⁷Pelg, püügiauk ja püüdepael on su ees, maa elanik.

¹⁸I stane se, že kdož uteče před pověstí strachu, upadne do jámy, a kdož vyleze z jámy, v osídle uvázne; nebo průduchové s výsosti otevříni budou, a zatřesou se základové země.

¹⁸Kes siis põgeneb peletushüüu eest, langeb püügiauku; aga kes tuleb püügiaugust välja, selle püüab püüdepael. Sest kõrguse luugid avanevad ja maa alused vappuvad.

¹⁹Velmi se rozstoupí země, velice se rozpadne země, náramně pohybovati se bude země.

¹⁹Maa põrub põrmuks, maa lõheneb lõhki, maa kõigub kõvasti.

²⁰Motaje, motati se bude země jako opilý, a přenešena bude jako chaloupka; nebo těžce na ni dolehne nepravost její, i padne tak, že nepovstane více.

²⁰Maa vaarub tugevasti, joobnu sarnaselt, ja vangub otsekui vahionn. Tema üleastumine lasub raskesti ta peal, ta langeb ega tõuse enam.

²¹I stane se v ten den, navštíví Hospodin vojsko vysoké na výsosti, též i krále zemské na zemi.

²¹Sel päeval nuhtleb Issand kõrguse väehulki kõrgel ja maa kuningaid maa peal.

²²Kteřížto shromážděni budou, tak jako shromažďováni bývají vězňové do žaláře, a zavříni budou u vězení; po mnohých, pravím, dnech navštíveni budou.

²²Need kogutakse kokku, kogutakse vangidena auku, suletakse vangitorni ja hulga aja pärast nuheldakse neid.

²³I zahanbí se měsíc, a zastydí slunce, když kralovati bude Hospodin zástupů na hoře Sion, a v Jeruzalémě, a před starci svými slavně.

²³Siis on kuul häbi ja päike häbeneb, sest vägede Issand on kuningas Siioni mäel ja Jeruusalemmas, ja tema vanemate ees paistab auhiilgus.