¹Není žádného tak smělého, kdo by jej zbudil, kdož tedy postaví se přede mnou?

¹Vaata, niisugune lootuski on petlik: kas teda nähes juba ei olda pikali?

²Kdo mne čím předšel, abych se jemu odplacel? Cožkoli jest pode vším nebem, mé jest.

²Ükski ei ole nõnda julge, et teda ärritada. Ja kes suudaks siis püsida minu ees?

³Nebudu mlčeti o údech jeho, a o síle výborného sformování jeho.

³Kes on esmalt andnud mulle, et peaksin tasuma? Kõik, mis on taeva all, on minu oma.

⁴Kdo odkryl svrchek oděvu jeho? S dvojitými udidly svými kdo k němu přistoupí?

⁴Ma ei taha vaikida tema liikmeist, ta vägitegude asjast ning ta oleku ilust.

⁵Vrata úst jeho kdo otevře? Okolo zubů jeho jest hrůza.

⁵Kes paljastaks tema ta pealmisest kattest? Kes tungiks tema kahekordse soomuse vahele?

⁶Šupiny jeho pevné jako štítové sevřené velmi tuze.

⁶Kes avaks tema silmnäo väravad? Ta hambad ajavad hirmu peale.

⁷Jedna druhé tak blízko jest, že ani vítr nevchází mezi ně.

⁷Ta selg on kilpide rida, tihedalt pitseriga suletud:

⁸Jedna druhé se přídrží, a nedělí se.

⁸üks on teisele nõnda ligi, et tuul ei pääse läbi nende vahelt.

⁹Od kýchání jeho zažžehá se světlo, a oči jeho jsou jako záře svitání.

⁹Need on liibunud üksteise külge, seisavad koos ja neid ei saa lahutada.

¹⁰Z úst jeho jako pochodně vycházejí, a jiskry ohnivé vyskakují.

¹⁰Tema aevastustest välgub valgust ja ta silmad on nagu koidupuna kiired.

¹¹Z chřípí jeho vychází dým, jako z kotla vroucího aneb hrnce.

¹¹Tema suust käivad otsekui põlevad tõrvikud, kargavad välja tulesädemed.

¹²Dýchání jeho uhlí rozpaluje, a plamen z úst jeho vychází.

¹²Tema sõõrmeist tuleb välja suits nagu potist, mille all põlevad kõrkjad.

¹³V šíji jeho přebývá síla, a před ním utíká žalost.

¹³Tema hingeõhk süütab söed ja tema suust tuleb välja leek.

¹⁴Kusové masa jeho drží se spolu; celistvé jest v něm, aniž se rozdrobuje.

¹⁴Tema turjal asub tugevus ja tema ees kargab kartus.

¹⁵Srdce jeho tuhé jest jako kámen, tak tuhé, jako úlomek zpodního žernovu.

¹⁵Tema lihav vats on otsekui valatud ta külge, liikumatult paigal.

¹⁶Vyskýtání jeho bojí se nejsilnější, až se strachem i vyčišťují.

¹⁶Tema süda on kõva nagu kivi, otse alumise veskikivi kõvadune.

¹⁷Meč stihající jej neostojí, ani kopí, šíp neb i pancíř.

¹⁷Kui ta tõuseb, siis kohkuvad vägevadki, tema murdmise tõttu on nad nagu arust ära.

¹⁸Pokládá železo za plevy, ocel za dřevo shnilé.

¹⁸Kui teda tabab mõõk, siis see ei pea vastu, samuti mitte piik, viskoda ega nool.

¹⁹Nezahání ho střela, v stéblo obrací se jemu kamení prakové.

¹⁹Ta peab rauda õleks ja vaske pehkinud puuks.

²⁰Za stéblo počítá střelbu, a posmívá se šermování kopím.

²⁰Nool ei aja teda põgenema, lingukivid muutuvad tema vastu kõrteks.

²¹Pod ním ostré střepiny, stele sobě na věci špičaté jako na blátě.

²¹Vemblad on temale nagu kõrred ja ta naerab oda vihinat.

²²Působí, aby vřelo v hlubině jako v kotle, a kormoutilo se moře jako v moždíři.

²²Tal on kõhu all otsekui teravad kivikillud, ta hüpleb nagu pahmavanker mööda muda.

²³Za sebou patrnou činí stezku, až sezdá, že propast má šediny.

²³Ta paneb sügavuse keema nagu paja, teeb mere salvipoti sarnaseks.

²⁴Žádného není na zemi jemu podobného, aby tak učiněn byl bez strachu.

²⁴Enese järel ta jätab läikiva raja, sügavus näib olevat otsekui raugajuuksed.

²⁵Cokoli vysokého jest, za nic pokládá, jest králem nade všemi šelmami.

²⁵Ei ole maa peal tema sarnast, ta on kartmatuks loodud.

²⁶Kõik, mis kõrge on, kardab teda, tema on kõigi uhkete loomade kuningas.'