¹Amen, amen pravím vám: Kdož nevchází dveřmi do ovčince ovcí, ale vchází jinudy, ten zloděj jest a lotr.

¹Tõesti, tõesti, ma ütlen teile, kes ei lähe lambatarasse uksest, vaid ronib üle mujalt, see on varas ja röövel.

²Ale kdož vchází dveřmi, pastýř jest ovcí.

²Aga kes läheb sisse uksest, on lammaste karjane.

³Tomuť vrátný otvírá, a ovce hlas jeho slyší, a on svých vlastních ovec ze jména povolává, a vyvodí je.

³Temale avab uksehoidja ning lambad kuulevad ta häält, tema hüüab oma lambaid nimepidi ning viib nad välja.

⁴A jakž ovce své vlastní ven vypustí, před nimi jde, a ovce jdou za ním; nebo znají hlas jeho.

⁴Kui ta on kõik omad välja ajanud, käib ta nende ees ning lambad järgnevad talle, sest nad tunnevad tema häält.

⁵Ale cizího nikoli následovati nebudou, ale utekou od něho; nebo neznají hlasů cizích.

⁵Aga võõrale nad ei järgne, vaid põgenevad ta juurest, sest nad ei tunne võõraste häält.'

⁶To přísloví pověděl jim Ježíš, ale oni nevěděli, co by to bylo, což jim mluvil.

⁶Selle võrdumi rääkis Jeesus neile, nemad aga ei mõistnud, mis see tähendab, mida ta neile rääkis.

⁷Tedy opět řekl jim Ježíš: Amen, amen pravím vám: Že já jsem dveře ovcí.

⁷Siis ütles Jeesus taas: 'Tõesti, tõesti, ma ütlen teile, mina olen uks lammaste jaoks.

⁸Všickni, kolikož jich koli přede mnou přišlo, zloději jsou a lotři, ale neslyšely jich ovce.

⁸Kõik, kes on tulnud enne mind, on vargad ja röövlid, ja lambad ei ole neid kuulanud.

⁹Já jsem dveře. Skrze mne všel-li by kdo, spasen bude, a vejde i vyjde, a pastvu nalezne.

⁹Mina olen uks. Kes iganes läheb sisse minu kaudu, see pääseb ning käib sisse ja välja ning leiab karjamaad.

¹⁰Zloděj nepřichází, jediné aby kradl a mordoval a hubil; já jsem přišel, aby život měly, a hojně aby měly.

¹⁰Varas ei tule muu pärast kui varastama ja tapma ja hukkama. Mina olen tulnud, et neil oleks elu, ja oleks seda ülirohkesti.

¹¹Já jsem ten pastýř dobrý. Dobrý pastýř duši svou pokládá za ovce.

¹¹Mina olen hea karjane. Hea karjane annab oma elu lammaste eest.

¹²Ale nájemník a ten, kterýž není pastýř, jehož nejsou ovce vlastní, vida vlka, an jde, i opouští ovce i utíká, a vlk lapá a rozhání ovce.

¹²Palgaline aga, kes ei ole karjane ja kelle omad lambad ei ole, kui ta näeb hunti tulemas, jätab lambad maha ja põgeneb - ja hunt kisub neid ja ajab nad laiali -,

¹³Nájemník pak utíká; nebo nájemník jest, a nemá péče o ovce.

¹³ta on ju palgaline ega hooli lammastest.

¹⁴Já jsem ten dobrý pastýř, a známť ovce své, a znajíť mne mé.

¹⁴Mina olen hea karjane ja tunnen omi ja minu omad tunnevad mind,

¹⁵Jakož mne zná Otec, tak i já znám Otce, a duši svou pokládám za ovce.

¹⁵nõnda nagu Isa tunneb mind ja mina tunnen Isa, ning annan oma elu lammaste eest.

¹⁶A mámť i jiné ovce, kteréž nejsou z tohoto ovčince. I tyť musím přivésti, a hlas můj slyšeti budou. A budeť jeden ovčinec a jeden pastýř.

¹⁶Ja mul on veel lambaid, kes ei ole sellest tarast, neidki pean ma juhtima; ja nad kuulevad minu häält ning siis on üks kari ja üks karjane.

¹⁷Protož mne Otec miluje, že já pokládám duši svou, abych ji zase vzal.

¹⁷Isa armastab mind seepärast, et ma annan oma elu, et seda jälle tagasi võtta.

¹⁸Nižádnýť jí nebéře ode mne, ale já pokládám ji sám od sebe. Mám moc položiti ji, a mám moc zase vzíti ji. To přikázání vzal jsem od Otce svého.

¹⁸Keegi ei võta seda minult, vaid mina ise annan selle omal tahtel. Minul on meelevald seda anda ja minul on meelevald seda jälle võtta. Selle käsu olen ma saanud oma Isalt.'

¹⁹Tedy stala se opět různice mezi Židy pro ty řeči.

¹⁹Siis tekkis taas juutide seas nende sõnade pärast lõhe.

²⁰A pravili mnozí z nich: Ďábelství má a blázní. Co ho posloucháte?

²⁰Paljud neist ütlesid: 'Temas on kuri vaim ja ta jampsib, mis te teda kuulate!'

²¹Jiní pravili: Tato slova nejsou ďábelství majícího. Zdaliž ďábelství může slepých oči otvírati?

²¹Teised ütlesid: 'Need ei ole kurjast vaimust vaevatu sõnad. Ega siis kuri vaim suuda avada pimeda silmi?'

²²I bylo posvícení v Jeruzalémě, a zima byla.

²²Aga siis tulid Jeruusalemmas templi uuendamise pühad. Oli talv.

²³I procházel se Ježíš v chrámě po síňci Šalomounově.

²³Jeesus kõndis pühakojas Saalomoni sammaskäigus,

²⁴Tedy obstoupili jej Židé, a řekli jemu: Dokudž duši naši držíš? Jestliže jsi ty Kristus, pověz nám zjevně.

²⁴kui juudid piirasid ta ümber ja ütlesid talle: 'Kui kaua sa veel pead meie hinge kahevahel? Kui sina oled Messias, siis ütle meile seda täie selgusega!'

²⁵Odpověděl jim Ježíš: Pověděl jsem vám, a nevěříte. Skutkové, kteréž já činím ve jménu Otce svého, tiť svědectví vydávají o mně.

²⁵Jeesus vastas neile: 'Ma olen seda teile juba öelnud, aga teie ei usu. Teod, mida ma teen oma Isa nimel, needsamad tunnistavad minust,

²⁶Ale vy nevěříte, nebo nejste z ovcí mých, jakož jsem vám pověděl.

²⁶kuid te ei usu, sest teie ei ole minu lammaste seast.

²⁷Nebo ovce mé hlas můj slyší, a já je znám, a následujíť mne.

²⁷Minu lambad kuulevad minu häält ja mina tunnen neid ja nad järgnevad mulle

²⁸A jáť život věčný dávám jim, a nezahynouť na věky, aniž jich kdo vytrhne z ruky mé.

²⁸ning ma annan neile igavese elu ja nad ei hukku iialgi ning keegi ei kisu neid minu käest.

²⁹Otec můj, kterýž mi je dal, většíť jest nade všecky, a žádnýť jich nemůže vytrhnouti z ruky Otce mého.

²⁹Minu Isa, kes on suurim kõigest, on nad mulle andnud, ja keegi ei suuda neid kiskuda Isa käest.

³⁰Já a Otec jedno jsme.

³⁰Mina ja Isa oleme üks.'

³¹Tedy zchápali opět kamení Židé, aby jej kamenovali.

³¹Taas kandsid juudid kokku kive, et teda nendega surnuks visata.

³²Odpověděl jim Ježíš: Mnohé dobré skutky ukázal jsem vám od Otce svého. Pro který z těch skutků kamenujete mne?

³²Jeesus ütles neile: 'Mina olen teile näidanud palju häid tegusid oma Isalt. Millise teo pärast nende seast te tahate mind kividega surnuks visata?'

³³Odpověděli jemu Židé, řkouce: Pro dobrý skutek tebe nekamenujeme, ale pro rouhání, totiž že ty, člověk jsa, děláš se Bohem.

³³Juudid vastasid talle: 'Me ei taha sind kividega surnuks visata mõne heateo pärast, vaid pühaduseteotuse pärast, sest sina, kes sa oled inimene, teed ennast Jumalaks.'

³⁴Odpověděl jim Ježíš: Však psáno jest v Zákoně vašem: Já jsem řekl: Bohové jste.

³⁴Jeesus vastas neile: 'Eks teie Seadusesse ole kirjutatud: Mina olen öelnud: Teie olete jumalad!?

³⁵Poněvadž ty nazval bohy, k nimžto řeč Boží stala se, a nemůžeť zrušeno býti Písmo,

³⁵Kui see nimetab jumalaiks neid, kelle kohta Jumala sõna käis - ja Pühakirja ei saa teha tühjaks -,

³⁶Kterakž tedy o mně, kteréhož posvětil Otec a poslal na svět, vy pravíte, že se rouhám, že jsem řekl: Syn Boží jsem?

³⁶kuidas siis teie ütlete sellele, kelle Isa on pühitsenud ja läkitanud maailma, et ta teotab Jumalat, kuna ma ütlesin: Mina olen Jumala Poeg?

³⁷Nečiním-liť skutků Otce svého, nevěřte mi.

³⁷Kui ma ei tee oma Isa tegusid, siis ärge uskuge mind!

³⁸Pakliť činím, tedy byste pak mně nevěřili, aspoň skutkům věřte, abyste poznali a věřili, že Otec ve mně jest, a já v něm.

³⁸Kui ma aga teen, siis uskuge tegusid, kui te mind ei usu, et te hakkaksite aru saama ja tunnetaksite, et minus on Isa ja mina olen Isas.'

³⁹Tedy opět hledali ho jíti, ale on vyšel z rukou jejich.

³⁹Siis nad otsisid taas võimalust teda vahistada, ent tema pääses nende käest.

⁴⁰I odšel opět za Jordán na to místo, kdež nejprv Jan křtil, a pozůstal tam.

⁴⁰Ja Jeesus läks tagasi sinnapoole Jordanit, paika, kus Johannes kunagi oli ristinud, ning jäi sinna.

⁴¹I přišli k němu mnozí, a pravili: Jan zajisté žádného divu neučinil, ale všecko, cožkoli mluvil Jan o tomto, pravé bylo.

⁴¹Ja paljud tulid tema juurde ning ütlesid: 'Johannes ei teinud küll ühtki tunnustähte, aga kõik, mis Johannes sellest mehest on öelnud, on tõsi.'

⁴²A mnozí tam uvěřili v něho.

⁴²Ja seal hakkasid paljud temasse uskuma.