¹Potom odšel Ježíš za moře Galilejské, jenž jest Tiberiadské.

¹Pärast seda läks Jeesus teisele poole Galilea ehk Tibeeriase järve.

²A šel za ním zástup veliký; nebo viděli divy jeho, kteréž činil nad nemocnými.

²Ja temaga läks kaasa suur rahvahulk, sest nad olid näinud tunnustähti, mida ta haigetele tegi.

³I všel na horu Ježíš, a tam seděl s učedlníky svými.

³Aga Jeesus läks mäele ning istus sinna koos oma jüngritega.

⁴Byla pak blízko velikanoc, svátek Židovský.

⁴Ent paasa, juutide püha, oli ligi.

⁵Tedy pozdvih očí Ježíš a viděv, že zástup veliký jde k němu, dí k Filipovi: Kde nakoupíme chlebů, aby pojedli tito?

⁵Kui nüüd Jeesus oma silmad üles tõstis ja nägi palju rahvast enese juurde tulevat, siis ta ütles Filippusele: 'Kust me ostame leiba, et need saaksid süüa?'

⁶(Ale to řekl pokoušeje ho; nebo on sám věděl, co by měl učiniti.)

⁶Aga seda ta ütles teda proovile pannes, sest ta teadis küll, mida ta kavatseb teha.

⁷Odpověděl jemu Filip: Za dvě stě peněz chlebů nepostačí jim, aby jeden každý z nich něco maličko vzal.

⁷Filippus vastas talle: 'Isegi kahesaja teenari eest ostetud leibadest ei jätku neile, et igaüks pisutki saaks.'

⁸Dí jemu jeden z učedlníků jeho, Ondřej, bratr Šimona Petra:

⁸Andreas, üks ta jüngritest, Siimon Peetruse vend, ütles talle:

⁹Jestiť mládenček jeden zde, kterýž má pět chlebů ječných a dvě rybičky. Ale coť jest to mezi tak mnohé?

⁹'Siin on üks poiss, kellel on viis odraleiba ja kaks kalakest. Kuid mis sellest saab nii paljudele?'

¹⁰I řekl Ježíš: Rozkažtež lidu, ať se usadí. A bylo trávy mnoho na tom místě. I posadilo se mužů v počtu okolo pěti tisíců.

¹⁰Jeesus ütles: 'Pange inimesed istuma!' Seal paigas oli palju rohtu. Siis istusid nad maha, seal oli arvult umbes viis tuhat meest.

¹¹Tedy Ježíš vzal ty chleby, a díky učiniv, rozdával učedlníkům, učedlníci pak sedícím; též podobně z těch rybiček, jakž jsou mnoho chtěli.

¹¹Jeesus võttis nüüd leivad, tänas Jumalat ja andis neile, kes maas istusid, samuti ka kalakestest, niipalju kui nad tahtsid.

¹²A když byli nasyceni, řekl učedlníkům svým: Sbeřte ty drobty, kteříž zůstali, ať nezhynou.

¹²Aga kui nende kõhud olid täis saanud, ütles Jeesus oma jüngritele: 'Koguge ülejäänud palakesed kokku, et midagi ei läheks raisku!'

¹³I sebrali a naplnili dvanácte košů drobtů z pěti chlebů ječných, kteříž pozůstali po těch, jenž jedli.

¹³Siis kogusid nad viiest odraleivast kokku kaksteist korvitäit palakesi, mis oli sööjatest üle jäänud.

¹⁴Ti pak lidé, uzřevše ten div, kterýž učinil Ježíš, pravili: Tento jest jistě prorok, kterýž měl přijíti na svět.

¹⁴Kui nüüd rahvas nägi tunnustähte, mille Jeesus oli teinud, ütlesid nad: 'Tema on tõesti see prohvet, kes peab tulema maailma.'

¹⁵Tedy Ježíš věda, že by měli přijíti a chytiti jej, aby ho učinili králem, ušel na horu opět sám jediný.

¹⁵Nüüd sai Jeesus aru, et nad tahavad tulla ja teda vägisi kuningaks teha, ja ta tõmbus mägedesse üksindusse.

¹⁶Když pak byl večer, sstoupili učedlníci jeho k moři.

¹⁶Aga õhtu jõudes läksid Jeesuse jüngrid alla järve äärde

¹⁷A vstoupivše na lodí, plavili se přes moře do Kafarnaum. A bylo již tma, a nepřišel byl Ježíš k nim.

¹⁷ja astusid paati ning sõitsid teisele poole järve Kapernauma. Oli juba läinud pimedaks, ja Jeesus ei olnud ikka veel tulnud nende juurde.

¹⁸Moře pak dutím velikého větru zdvihalo se.

¹⁸Ka puhus tugev tuul ja pani järvel tõusma kõrged lained.

¹⁹A odplavivše se honů jako pětmecítma nebo třidceti, uzřeli Ježíše, an chodí po moři a přibližuje se k lodí. I báli se.

¹⁹Nad olid nüüd sõudnud umbes kolm-neli miili, kui nägid Jeesust järvel kõndivat ja paadi lähedale jõudvat, ja nad lõid kartma.

²⁰On pak řekl jim: Jáť jsem, nebojte se.

²⁰Aga Jeesus ütles neile: 'See olen mina, ärge kartke!'

²¹I vzali ho na lodí ochotně, a hned přiběhla k zemi, do kteréž se plavili.

²¹Siis nad tahtsid ta paati võtta, aga kohe jõudiski paat kaldale, kuhu nad olid tahtnud sõita.

²²Nazejtří pak zástup, kterýž byl za mořem, viděv, že jiné lodičky nebylo, než ta jedna, na kterouž byli vstoupili učedlníci jeho, a že Ježíš nebyl všel s učedlníky svými na lodí, ale sami učedlníci jeho byli se plavili,

²²Järgmisel päeval nägi järve kaldal seisev rahvahulk, et seal oli ainult üks paat. Nad teadsid, et Jeesus ei olnud astunud paati koos oma jüngritega, vaid ta jüngrid olid ära läinud üksi.

²³(Jiné pak lodí byly připlouly od Tiberiady k tomu místu blízko, kdežto byli jedli chléb, když díky učinil Pán,)

²³Tibeeriasest tuli veel teisi paate selle paiga lähedale, kus nad olid söönud Issanda õnnistatud leiba.

²⁴Když tedy uzřel zástup, že Ježíše tu není, ani učedlníků jeho, vstoupili i oni na lodí, a přijeli do Kafarnaum, hledajíce Ježíše.

²⁴Kui siis rahvahulk nägi, et seal ei olnud ei Jeesust ega ta jüngreid, astusid nad paatidesse ning tulid Jeesust otsides Kapernauma.

²⁵A nalezše ho za mořem, řekli jemu: Mistře, kdy jsi sem přišel?

²⁵Ja kui nad leidsid ta teiselt poolt järve, ütlesid nad talle: 'Rabi, millal sa siia said?'

²⁶Odpověděl jim Ježíš a řekl: Amen, amen pravím vám: Hledáte mne, ne protože jste divy viděli, ale že jste jedli chleby a nasyceni jste.

²⁶Jeesus vastas neile: 'Tõesti, tõesti, ma ütlen teile, te ei otsi mind mitte sellepärast, et te nägite tunnustähti, vaid et te sõite leiba ja teie kõhud said täis.

²⁷Pracujte ne o pokrm, kterýž hyne, ale o ten pokrm, kterýž zůstává k životu věčnému, kterýž Syn člověka dá vám. Nebo tohoť jest potvrdil Bůh Otec.

²⁷Ärge nõutage rooga, mis hävib, vaid rooga, mis püsib igaveseks eluks. Seda annab teile Inimese Poeg, sest teda on Jumal Isa pitseriga kinnitanud.'

²⁸Tedy řekli jemu: Co budeme činiti, abychom dělali dílo Boží?

²⁸Siis nad ütlesid talle: 'Mida me peame ette võtma, et teha Jumala tegusid?'

²⁹Odpověděl Ježíš a řekl jim: Totoť jest to dílo Boží, abyste věřili v toho, kteréhož on poslal.

²⁹Jeesus vastas: 'See ongi Jumala tegu, et te usute temasse, kelle ta on läkitanud.'

³⁰I řekli jemu: Jakéž pak ty znamení činíš, abychom viděli a věřili tobě? Co děláš?

³⁰Siis nad ütlesid talle: 'Mis tunnustähe sa siis teed, et me näeksime ja võiksime sind uskuda? Mida sa teed?

³¹Otcové naši jedli mannu na poušti, jakož psáno jest: Chléb s nebe dal jim jísti.

³¹Meie esiisad sõid kõrbes mannat, nõnda nagu on kirjutatud: Ta andis neile süüa leiba taevast.'

³²Tedy řekl Ježíš: Amen, amen pravím vám: Ne Mojžíš dal vám chléb s nebe, ale Otec můj vám dává ten chléb s nebe pravý.

³²Siis ütles Jeesus neile: 'Tõesti, tõesti, ma ütlen teile, ei andnud Mooses teile leiba taevast, vaid minu Isa annab teile tõelist leiba taevast.

³³Nebo chléb Boží ten jest, kterýž sstupuje s nebe a dává život světu.

³³Sest Jumala leib on see, kes tuleb taevast alla ja annab maailmale elu.'

³⁴A oni řekli jemu: Pane, dávejž nám chléb ten vždycky.

³⁴Siis nad ütlesid talle: 'Issand, anna meile alati seda leiba!'

³⁵I řekl jim Ježíš: Jáť jsem ten chléb života. Kdož přichází ke mně, nebude nikoli lačněti, a kdož věří ve mne, nebude žízniti nikdy.

³⁵Jeesus ütles neile: 'Mina olen eluleib. Kes minu juurde tuleb, see ei nälgi iialgi, ja kes minusse usub, see ei janune enam iialgi.

³⁶Ale pověděl jsem vám, anobrž viděli jste mne, a nevěříte.

³⁶Kuid ma olen teile öelnud, et kuigi te olete mind näinud, ei usu te ikkagi.

³⁷Všecko, což mi dává Otec, ke mně přijde, a toho, kdož ke mně přijde, nevyvrhu ven.

³⁷Kõik, mis Isa mulle annab, tuleb minu juurde, ning kes minu juurde tuleb, seda ma ei aja välja.

³⁸Nebo jsem sstoupil s nebe, ne abych činil vůli svou, ale vůli toho, jenž mne poslal.

³⁸Ma ei ole ju taevast alla tulnud oma tahtmist tegema, vaid tema tahtmist, kes minu on saatnud.

³⁹Tatoť jest pak vůle toho, kterýž mne poslal, Otcova, abych všecko, což mi dal, neztratil toho, ale vzkřísil to v nejposlednější den.

³⁹Aga tema tahtmine, kes minu on saatnud, on see, et ma ei kaotaks midagi sellest, mis mulle on antud, vaid et ma ärataksin nad üles viimsel päeval.

⁴⁰A tatoť jest vůle toho, kterýž mne poslal, aby každý, kdož vidí Syna a věří v něho, měl život věčný. A jáť jej vzkřísím v den nejposlednější.

⁴⁰See ongi mu Isa tahtmine, et igaühel, kes näeb Poega ning temasse usub, oleks igavene elu, ja viimsel päeval mina äratan ta üles.'

⁴¹I reptali Židé na něho, že řekl: Já jsem chléb, kterýž jsem s nebe sstoupil.

⁴¹Siis nurisesid juudid Jeesuse üle, et ta ütles: 'Mina olen taevast alla tulnud leib.'

⁴²A pravili: Zdaliž tento není Ježíš, syn Jozefův, jehož my otce i matku známe? Kterak pak dí tento: S nebe jsem sstoupil?

⁴²Ja nad laususid: 'Eks see ole Jeesus, Joosepi poeg, kelle isa ja ema me tunneme? Kuidas ta siis nüüd ütleb, et ta on alla tulnud taevast?'

⁴³Tedy odpověděl Ježíš a řekl jim: Nerepcete vespolek.

⁴³Jeesus vastas neile: 'Ärge nurisege endamisi!

⁴⁴Však žádný nemůž přijíti ke mně, jediné leč Otec můj, kterýž mne poslal, přitrhl by jej; a jáť jej vzkřísím v den nejposlednější.

⁴⁴Ükski ei saa tulla minu juurde, kui teda ei tõmba Isa, kes on minu läkitanud, ja mina äratan ta üles viimsel päeval.

⁴⁵Psáno jest v Prorocích: A budou všickni učeni od Boha. Protož každý, kdož slyšel od Otce a naučil se, jdeť ke mně.

⁴⁵Prohvetites on kirjutatud: Siis on nad kõik Jumalalt õppinud. Igaüks, kes Isa on kuulnud ja temalt õppinud, tuleb minu juurde.

⁴⁶Ne že by kdo viděl Otce, jediné ten, kterýž jest od Boha, tenť jest viděl Otce.

⁴⁶Mitte keegi ei ole näinud Isa peale selle, kes on Jumala juurest; see on näinud Isa.

⁴⁷Amen, amen pravím vám: Kdož věří ve mne, máť život věčný.

⁴⁷Tõesti, tõesti, ma ütlen teile, kes usub, sellel on igavene elu.

⁴⁸Jáť jsem ten chléb života.

⁴⁸Mina olen eluleib.

⁴⁹Otcové vaši jedli mannu na poušti, a zemřeli.

⁴⁹Teie esiisad sõid kõrbes mannat, ja surid.

⁵⁰Totoť jest chléb ten s nebe sstupující. Kdožť by koli jej jedl, neumřeť.

⁵⁰See on leib, mis taevast alla tuleb, et inimene sellest sööks ega sureks.

⁵¹Jáť jsem ten chléb živý, jenž jsem s nebe sstoupil. Bude-li kdo jísti ten chléb, živ bude na věky. A chléb, kterýž já dám, tělo mé jest, kteréž já dám za život světa.

⁵¹Mina olen taevast alla tulnud elav leib. Kui keegi sööb seda leiba, siis ta elab igavesti; ja leib, mille mina annan, on minu liha; ma annan selle maailma elu eest.'

⁵²Tedy hádali se Židé vespolek, řkouce: Kterak tento může dáti nám tělo své jísti?

⁵²Sellest tõusis juutide keskel suur tüli. Nad küsisid: 'Kuidas saab tema anda meile süüa oma liha?'

⁵³I řekl jim Ježíš: Amen, amen pravím vám: Nebudete-li jísti těla Syna člověka a píti krve jeho, nemáte života v sobě.

⁵³Jeesus ütles neile: 'Tõesti, tõesti, ma ütlen teile, kui te ei söö Inimese Poja liha ega joo tema verd, ei ole teie sees elu.

⁵⁴Kdož jí mé tělo a pije mou krev, máť život věčný, a jáť jej vzkřísím v nejposlednější den.

⁵⁴Kes minu liha sööb ning minu verd joob, sellel on igavene elu ja mina äratan ta üles viimsel päeval,

⁵⁵Nebo tělo mé právě jest pokrm, a krev má právě jest nápoj.

⁵⁵sest minu liha on tõeline roog ja minu veri on tõeline jook.

⁵⁶Kdo jí mé tělo a pije mou krev, ve mně přebývá a já v něm.

⁵⁶Kes minu liha sööb ning minu verd joob, see jääb minusse ja mina temasse.

⁵⁷Jakož mne poslal ten živý Otec, a já živ jsem skrze Otce, tak kdož jí mne, i on živ bude skrze mne.

⁵⁷Nii nagu elav Isa minu on läkitanud ja mina elan Isa läbi, nii elab ka see, kes mind sööb, minu läbi.

⁵⁸Totoť jest ten chléb, kterýž s nebe sstoupil. Ne jako otcové vaši jedli mannu, a zemřeli. Kdož jí chléb tento, živť bude na věky.

⁵⁸See ongi leib, mis on alla tulnud taevast. See ei ole niisugune leib, mida teie esiisad sõid, ja surid. Aga kes seda leiba sööb, elab igavesti.'

⁵⁹Toto mluvil Ježíš v škole, uče v Kafarnaum.

⁵⁹Seda ütles Jeesus Kapernauma sünagoogis õpetades.

⁶⁰Tedy mnozí z učedlníků jeho, slyševše to, řekli: Tvrdáť jest toto řeč. Kdo ji může slyšeti?

⁶⁰Siis paljud tema jüngrid ütlesid seda kuuldes: 'See sõna on ränk, kes suudab seda kuulda?'

⁶¹Ale věda Ježíš sám v sobě, že by proto reptali učedlníci jeho, řekl jim: To vás uráží?

⁶¹Aga Jeesus, kes sisimas teadis, et ta jüngrid selle pärast nurisevad, ütles neile: 'Kas see ärritab teid?

⁶²Co pak, kdybyste uzřeli Syna člověka, an vstupuje, kdež prve byl?

⁶²Aga mis on veel siis, kui te näete Inimese Poega üles minevat sinna, kus ta oli enne?

⁶³Duch jest, jenž obživuje, těloť nic neprospívá. Slova, kteráž já mluvím vám, Duch a život jsou.

⁶³Vaim on see, kes elustab, lihast ei ole mingit kasu. Sõnad, mis ma teile olen rääkinud, on vaim ja elu.

⁶⁴Ale jsouť někteří z vás, ješto nevěří. Nebo věděl Ježíš od počátku, kdo by byli nevěřící, a kdo by ho měl zraditi.

⁶⁴Kuid teie seas on mõned, kes ei usu.' Jeesus teadis ju algusest peale, kes on need, kes ei usu, ja kes on see, kes tema reedab.

⁶⁵I pravil: Protož jsem vám řekl, že žádný nemůže přijíti ke mně, leč by dáno bylo od Otce mého.

⁶⁵Ja ta ütles: 'Seepärast ma olengi teile öelnud, et keegi ei saa tulla minu juurde, kui talle ei ole seda andnud Isa.'

⁶⁶A z toho mnozí z učedlníků jeho odešli zpět, a nechodili s ním více.

⁶⁶Seepeale lahkusid paljud ta jüngritest tema juurest ega käinud enam koos temaga.

⁶⁷Tedy řekl Ježíš ke dvanácti: Zdali i vy chcete odjíti?

⁶⁷Siis ütles Jeesus neile kaheteistkümnele: 'Kas teiegi tahate ära minna?'

⁶⁸I odpověděl jemu Šimon Petr: Pane, k komu půjdeme? A ty slova věčného života máš.

⁶⁸Siimon Peetrus vastas talle: 'Issand, kelle juurde me peaksime minema? Sinul on igavese elu sõnad,

⁶⁹A my jsme uvěřili, a poznali, že jsi ty Kristus, Syn Boha živého.

⁶⁹ja me oleme uskunud ning ära tundnud, et sina oled Jumala Püha.'

⁷⁰Odpověděl jim Ježíš: Však jsem já vás dvanácte vyvolil, a jeden z vás ďábel jest.

⁷⁰Jeesus vastas neile: 'Eks ma ole teid kahtteistkümmend välja valinud, ent üks teie seast on kurat.'

⁷¹A to řekl o Jidášovi synu Šimona Iškariotského; nebo ten jej měl zraditi, byv jeden ze dvanácti.

⁷¹Aga seda ta ütles Juudas Iskarioti kohta, sest see kavatses teda reeta, üks neist kaheteistkümnest.