¹Ježíš pak odšel na horu Olivetskou.

¹Aga Jeesus läks Õlimäele.

²Potom na úsvitě zase přišel do chrámu, a všecken lid sšel se k němu. A on posadiv se, učil je.

²Kuid koidu ajal tuli ta tagasi pühakotta ning kogu rahvas tuli tema juurde ning ta istus ja õpetas neid.

³I přivedli k němu zákoníci a farizeové ženu v cizoložstvu popadenou; a postavivše ji v prostředku,

³Aga kirjatundjad ja variserid tõid abielurikkumiselt tabatud naise, panid ta keskele seisma

⁴Řekli jemu: Mistře, tato žena jest postižena při skutku, když cizoložila.

⁴ja ütlesid Jeesusele: 'Õpetaja, see naine tabati abielurikkumiselt.

⁵A v Zákoně Mojžíš přikázal nám takové kamenovati. Ty pak co pravíš?

⁵Mooses on Seaduses käskinud niisugused kividega surnuks visata. Mida nüüd sina ütled?'

⁶A to řekli, pokoušejíce ho, aby jej mohli obžalovati. Ježíš pak skloniv se dolů, prstem psal na zemi.

⁶Aga seda nad ütlesid teda proovile pannes, et nad saaksid teda süüdistada. Jeesus kummardus ja kirjutas sõrmega maa peale.

⁷A když se nepřestávali otazovati jeho, zdvihl se a řekl jim: Kdo jest z vás bez hříchu, nejprv hoď na ni kamenem.

⁷Aga kui nad küsides peale käisid, ajas Jeesus enese sirgu ja ütles neile: 'Kes teie seast ei ole pattu teinud, visaku teda esimesena kiviga!'

⁸A opět schýliv se, psal na zemi.

⁸Ja ta kummardus jälle ja kirjutas maa peale.

⁹A oni uslyševše to a v svědomích svých obviněni jsouce, jeden po druhém odcházeli, počavše od starších až do posledních. I zůstal tu Ježíš sám, a žena uprostřed stojeci.

⁹Ja seda kuuldes lahkusid nad üksteise järel, vanematest alates, jäid üksnes tema ja keskel seisev naine.

¹⁰A pozdvih se Ježíš a žádného neviděv, než ženu, řekl jí: Ženo, kde jsou ti, kteříž na tebe žalovali? Žádný-li tě neodsoudil?

¹⁰Jeesus ajas enese sirgu ja ütles talle: 'Naine, kus nad on? Kas keegi ei ole sind surma mõistnud?'

¹¹Kterážto řekla: Žádný, Pane. I řekl jí Ježíš: Aniž já tebe odsuzuji. Jdiž a nehřeš více.

¹¹Tema ütles: 'Ei keegi, Issand!' Aga Jeesus ütles: 'Ega minagi mõista sind surma. Mine, ja nüüdsest peale ära enam tee pattu!']

¹²Tedy Ježíš opět jim mluvil, řka: Já jsem Světlo světa. Kdož mne následuje, nebudeť choditi v temnostech, ale budeť míti Světlo života.

¹²Siis Jeesus rääkis neile taas: 'Mina olen maailma valgus. Kes järgneb mulle, ei käi pimeduses, vaid tal on elu valgus.'

¹³I řekli jemu farizeové: Ty sám o sobě svědectví vydáváš, svědectví tvé není pravé.

¹³Siis ütlesid variserid talle: 'Sina tunnistad iseenese kohta, sinu tunnistus ei ole õige.'

¹⁴Odpověděl Ježíš a řekl jim: Ačkoli já svědectví vydávám sám o sobě, však pravé jest svědectví mé; nebo vím, odkud jsem přišel a kam jdu. Ale vy nevíte, odkud jsem přišel, anebo kam jdu.

¹⁴Jeesus kostis: 'Isegi kui ma enese kohta tunnistan, on minu tunnistus õige, sest ma tean, kust ma olen tulnud ja kuhu ma lähen. Aga teie ei tea, kust ma olen tulnud ja kuhu ma lähen.

¹⁵Vy podle těla soudíte, já nesoudím žádného.

¹⁵Teie mõistate kohut maailma kombel, mina ei mõista kohut kellegi üle.

¹⁶A bychť pak i soudil já, soud můj jestiť pravý; nebo nejsem sám, ale jsem já a ten, kterýž mne poslal, Otec.

¹⁶Aga kui ma mõistangi kohut, siis on minu otsus õige, sest mina ei ole üksi, vaid minuga on Isa, kes minu on saatnud.

¹⁷A v Zákoně vašem psáno jest: Že dvou člověků svědectví pravé jest.

¹⁷Ja peale selle on ka teie Seadusesse kirjutatud, et kahe inimese tunnistus on õige.

¹⁸Jáť svědectví vydávám sám o sobě, a svědectví vydává o mně ten, kterýž mne poslal, Otec.

¹⁸Mina ise olen tunnistajaks enese kohta ning minu kohta tunnistab Isa, kes minu on saatnud.'

¹⁹Tedy řekli jemu: Kdež jest ten tvůj Otec? Odpověděl Ježíš: Aniž mne znáte, ani Otce mého. Kdybyste mne znali, i Otce mého znali byste.

¹⁹Siis nad ütlesid talle: 'Kus on sinu Isa?' Jeesus vastas: 'Teie ei tunne mind ega minu Isa. Kui te tunneksite mind, tunneksite te ka mu Isa.'

²⁰Tato slova mluvil Ježíš u pokladnice, uče v chrámě, a žádný ho nejal, nebo ještě byla nepřišla hodina jeho.

²⁰Neid sõnu rääkis Jeesus pühakojas aardekirstu juures õpetades, ja ükski ei vahistanud teda, sest tema tund ei olnud veel tulnud.

²¹I řekl jim opět Ježíš: Já jdu, a hledati budete mne, a v hříchu vašem zemřete. Kam já jdu, vy nemůžete přijíti.

²¹Siis ütles Jeesus neile taas: 'Mina lähen ära ja te otsite mind, ja te surete oma pattudesse. Kuhu mina lähen, sinna ei saa teie tulla.'

²²I pravili Židé: Zdali se sám zabije, že praví: Kam já jdu, vy nemůžete přijíti?

²²Nüüd ütlesid juudid: 'Kas ta ehk kavatseb ennast tappa, et ta ütleb: Kuhu mina lähen, sinna ei saa teie tulla?'

²³I řekl jim: Vy z důlu jste, já s hůry jsem. Vy jste z tohoto světa, já nejsem z světa tohoto.

²³Ja Jeesus ütles neile: 'Teie olete alt, mina ülalt. Teie olete sellest maailmast, mina ei ole sellest maailmast.

²⁴Protož jsem řekl vám: Že zemřete v hříších svých. Nebo jestliže nebudete věřiti, že já jsem, zemřete v hříších vašich.

²⁴Ma just ütlesin teile, et te surete oma pattudesse; sest kui te ei usu, et mina olen see, siis te surete oma pattudesse.'

²⁵I řekli jemu: Kdo jsi ty? I řekl jim Ježíš: To, což hned s počátku pravím vám.

²⁵Nüüd nad küsisid temalt: 'Kes sa siis oled?' Jeesus ütles neile: 'Mis ma üldse teiega räägin?

²⁶Mnohoť mám o vás mluviti a souditi, ale ten, kterýž mne poslal, pravdomluvný jest, a já, což jsem slyšel od něho, to mluvím na světě.

²⁶Mul on palju rääkida teie kohta, ka kohut mõista. Kuid tema, kes minu on saatnud, on tõene, ja mina räägin maailmale vaid seda, mida ma temalt olen kuulnud.'

²⁷A oni neporozuměli, že by o Bohu Otci pravil jim.

²⁷Nad ei saanud aru, et ta rääkis neile Isast.

²⁸Protož řekl jim Ježíš: Když povýšíte Syna člověka, tehdy poznáte, že já jsem. A sám od sebe nic nečiním, ale jakž mne naučil Otec můj, takť mluvím.

²⁸Siis ütles Jeesus: 'Kui te Inimese Poja olete ülendanud, siis te mõistate, et mina olen see ja et ma ei tee midagi iseenesest, vaid räägin nõnda, nagu Isa mind on õpetanud.

²⁹A ten, kterýž mne poslal, se mnouť jest, a neopustil mne samého Otec; nebo což jest jemu libého, to já činím vždycky.

²⁹Ja minuga on tema, kes minu on saatnud, ta ei ole jätnud mind üksi, kuna ma teen alati seda, mis talle meeldib.'

³⁰Ty věci když mluvil, mnozí uvěřili v něho.

³⁰Kui ta seda rääkis, hakkasid temasse uskuma paljud.

³¹Tedy řekl Ježíš těm Židům, kteříž uvěřili jemu: Jestliže vy zůstanete v řeči mé, právě učedlníci moji budete.

³¹Siis ütles Jeesus juutidele, kes temasse uskusid: 'Kui te jääte minu sõnasse, siis te olete tõesti minu jüngrid

³²A poznáte pravdu, a pravda vás vysvobodí.

³²ning tunnetate tõde, ja tõde vabastab teid.'

³³I odpověděli jemu: Símě Abrahamovo jsme, a žádnému jsme nesloužili nikdy. I kterakž ty díš: Že svobodní budete?

³³Nad vastasid talle: 'Me oleme Aabrahami järglased ega ole iial kedagi orjanud, kuidas sina siis ütled: Te saate vabaks?'

³⁴Odpověděl jim Ježíš: Amen, amen pravím vám: Že každý, kdož činí hřích, služebník jest hřícha.

³⁴Jeesus vastas neile: 'Tõesti, tõesti, ma ütlen teile, igaüks, kes teeb pattu, on patu ori.

³⁵A služebník nezůstává v domu na věky; ale Syn zůstává na věky.

³⁵Ori ei jää majja alatiseks, poeg jääb alatiseks.

³⁶Protož jestližeť vás vysvobodí Syn, právě svobodní budete.

³⁶Kui nüüd Poeg teid vabastab, siis olete tõepoolest vabad.

³⁷Vím, že jste símě Abrahamovo, ale hledáte mne zabíti; nebo řeč má nemá místa u vás.

³⁷Ma tean, et te olete Aabrahami järglased, kuid te otsite võimalust mind tappa, sest minu sõna ei mahu teisse.

³⁸Já, což jsem viděl u Otce svého, to mluvím; a i vy, co jste viděli u otce vašeho, to činíte.

³⁸Mina räägin, mida ma olen näinud oma Isa juures, ja teie teete, mida te olete kuulnud oma isalt.'

³⁹Odpověděli a řekli jemu: Otec náš jest Abraham. Dí jim Ježíš: Kdybyste synové Abrahamovi byli, činili byste skutky Abrahamovy.

³⁹Nad kostsid: 'Meie isa on Aabraham.' Jeesus ütles neile: 'Kui te oleksite Aabrahami lapsed, siis te teeksite Aabrahami tegusid.

⁴⁰Ale nyní hledáte mne zabíti, člověka toho, kterýž jsem pravdu mluvil vám, kterouž jsem slyšel od Boha. Tohoť jest Abraham nečinil.

⁴⁰Aga nüüd te otsite võimalust tappa mind - inimest, kes ma olen teile rääkinud tõtt, mida ma Jumala juures olen kuulnud. Seda ei ole Aabraham teinud.

⁴¹Vy činíte skutky otce svého. I řekli jemu: Myť z smilstva nejsme zplozeni, jednohoť Otce máme, totiž Boha.

⁴¹Teie teete oma isa tegusid.' Nad ütlesid talle: 'Meie ei ole sündinud liiderdamisest, meil on üks isa - Jumal.'

⁴²Tedy řekl jim Ježíš: Byť Bůh Otec váš byl, milovali byste mne. Nebo já jsem z Boha pošel, a přišel jsem; aniž jsem sám od sebe přišel, ale on mne poslal.

⁴²Jeesus ütles neile: 'Kui Jumal oleks teie Isa, siis te armastaksite mind, sest mina olen pärit Jumalast ja tulnud siia. Mina ei ole ju tulnud omapäi, vaid tema on minu läkitanud.

⁴³Proč mluvení mého nechápáte? Protože hned slyšeti nemůžete řeči mé.

⁴³Miks te ei mõista mu kõnet? Seepärast, et teie ei suuda kuulata minu sõna.

⁴⁴Vy z otce ďábla jste, a žádosti otce vašeho chcete činiti. On byl vražedník od počátku, a v pravdě nestál; nebo pravdy v něm není. Když mluví lež, z svého vlastního mluví; nebo lhář jest a otec lži.

⁴⁴Teie olete oma isast kuradist ning tahate teha oma isa himude järgi. Tema on mõrtsukas algusest peale, ta ei püsinud tões, sest temas ei ole tõde. Kui ta räägib valet, siis ta räägib enda oma, sest ta on valetaja ja vale isa.

⁴⁵Já pak že pravdu pravím, nevěříte mi.

⁴⁵Aga et mina kõnelen tõtt, siis te ei usu mind.

⁴⁶Kdo z vás bude mne obviňovati z hříchu? A poněvadž pravdu pravím, proč vy mi nevěříte?

⁴⁶Kes teist saab tõestada mul ühegi patu olevat? Kui ma räägin tõtt, miks te siis ei usu mind?

⁴⁷Kdo z Boha jest, slova Boží slyší; protož vy neslyšíte, že z Boha nejste.

⁴⁷Kes on Jumalast, see kuuleb Jumala sõnu. Teie ei kuule selle pärast, et teie ei ole Jumalast.'

⁴⁸Tedy odpověděli Židé a řekli jemu: Zdaliž my dobře nepravíme, že jsi ty Samaritán, a ďábelství máš?

⁴⁸Juudid kostsid talle: 'Eks meil ole õigus, kui me ütleme, et sina oled samaarlane ja et sinus on kuri vaim?'

⁴⁹Odpověděl Ježíš: Jáť ďábelství nemám, ale ctím Otce svého; než vy jste mne neuctili.

⁴⁹Jeesus vastas: 'Minus ei ole kuri vaim, vaid ma austan oma Isa, teie aga teotate mind.

⁵⁰Jáť pak nehledám chvály své; jestiť, kdo hledá a soudí.

⁵⁰Aga mina ei taotle tunnustust iseendale. On üks, kes on uurija ja kohtunik.

⁵¹Amen, amen pravím vám: Bude-li kdo zachovávati slovo mé, smrti neuzří na věky.

⁵¹Tõesti, tõesti, ma ütlen teile, kui keegi paneb tallele mu sõnad, siis ta ei näe surma iialgi!'

⁵²Tedy řekli mu Židé: Nyní jsme poznali, že ďábelství máš. Abraham umřel i proroci, a ty pravíš: Bude-li kdo zachovávati řeč mou, smrti neokusí na věky.

⁵²Juudid ütlesid talle: 'Nüüd on selge, et sinus on kuri vaim. Aabraham on surnud ja prohvetid on surnud, ent sina ütled: Kui keegi paneb tallele mu sõnad, siis ta ei maitse surma iialgi.

⁵³Zdali jsi ty větší otce našeho Abrahama, kterýž umřel? I proroci zemřeli jsou. Kým ty se činíš?

⁵³Kas sina oled suurem kui meie isa Aabraham, kes on surnud? Ja prohvetid on samuti surnud. Kelleks sina ennast pead?'

⁵⁴Odpověděl Ježíš: Chválím-liť já se sám, chvála má nic není. Jestiť kterýž mne chválí, Otec můj, o němž vy pravíte, že Bůh váš jest.

⁵⁴Jeesus vastas: 'Kui ma ülistaksin iseennast, siis ei oleks mu ülistus mitte midagi. See, kes mind ülistab, on mu Isa, kellest teie ütlete: 'Ta on meie Jumal.'

⁵⁵A nepoznali jste ho, ale já jej znám. A kdybych řekl, že ho neznám, byl bych podobný vám, lhář. Ale známť jej, a řeč jeho zachovávám.

⁵⁵Teie küll ei tunne teda, aga mina tunnen. Ja kui mina ütleksin, et ma teda ei tunne, siis ma oleksin teiesarnane valetaja. Kuid mina tunnen teda ja panen tallele tema sõna.

⁵⁶Abraham, otec váš, veselil se, aby viděl den můj, i viděl, a radoval se.

⁵⁶Teie isa Aabraham tundis suurt rõõmu sellest, et ta saab näha minu päeva, ja ta nägi seda ja rõõmustas.'

⁵⁷Tedy řekli jemu Židé: Padesáti let ještě nemáš, a Abrahama jsi viděl?

⁵⁷Nüüd ütlesid juudid temale: 'Sina ei ole veel viiekümneaastanegi ja tahad olla näinud Aabrahami?'

⁵⁸Řekl jim Ježíš: Amen, amen pravím vám: Prve nežli Abraham byl, já jsem.

⁵⁸Jeesus ütles neile: 'Tõesti, tõesti, ma ütlen teile, enne kui Aabraham sündis, olen mina.'

⁵⁹I zchápali Židé kamení, aby házeli na něj. Ježíš pak skryl se, a prošed skrze ně, vyšel z chrámu, a tak jich znikl.

⁵⁹Nüüd nad võtsid kive, et teda nendega surnuks visata. Aga Jeesus peitis enese ära ja lahkus pühakojast.