¹V těch dnech nebylo krále v Izraeli, a toho času pokolení Dan hledalo sobě dědičného místa k bydlení, nebo se mu ještě nebylo dostalo dílu u prostřed synů Izraelských až do dne toho.

¹Neil päevil ei olnud Iisraelis kuningat; ja neil päevil otsis daanlaste suguharu enesele elamiseks pärisosa, sest kuni selle ajani ei olnud temale langenud pärisosa Iisraeli suguharude keskel.

²Tedy poslali synové Dan z čeledi své pět mužů z končin svých, mužů silných z Zaraha a Estaol, aby spatřili zemi a pilně prohlédli ji, a řekli jim: Jděte, shlédněte zemi. Kteřížto když přišli na horu Efraim až do domu Míchova, přenocovali tam.

²Ja daanlased läkitasid oma suguvõsast viis meest, vaprad mehed oma piirkonnast Sorast ja Estaolist, maad kuulama ja uurima, ja nad ütlesid neile: 'Minge uurige maad!' Ja need tulid Efraimi mäestikku Miika koja juurde ning ööbisid seal.

³Když pak byli blízko domu Míchova, poznali hlas toho mládence Levíty, a uchýlivše se tam, řekli jemu: Kdo tě sem přivedl? Co ty zde děláš? A co ty zde máš?

³Kui nad olid Miika koja juures, siis tundsid nad ära noore mehe, leviidi hääle; nad põikasid sinna ja küsisid temalt: 'Kes tõi sind siia? Mis sa siin teed? Mispärast sa siin oled?'

⁴Odpověděl jim: Toto mi a toto učinil Mícha, a ze mzdy najal mne, abych byl jeho knězem.

⁴Ja ta vastas neile: 'Miika tegi mulle nii ühte kui teist ja palkas mind, et ma oleksin temale preestriks!'

⁵I řekli jemu: Poraď se, prosíme, s Bohem, abychom věděli, zdaří-li se nám cesta naše, kterouž jdeme.

⁵Siis nad ütlesid temale: 'Küsi ometi Jumalalt, et saaksime teada, kas meie teekond, mida käime, õnnestub?'

⁶Odpověděl jim kněz: Jděte v pokoji, Hospodinť spravuje cestu vaši, po níž jdete.

⁶Ja preester vastas neile: 'Minge rahuga! Teie teekond, mida käite, on Issanda ees!'

⁷Tedy odešlo pět mužů těch, a přišli do Lais, a viděli lid, kterýž tam byl, bezpečně bydlící, vedlé obyčeje Sidonských v zahálce a bezpečnosti, a že nebylo, co by je kormoutiti mělo v té zemi, ani kdo by dědičně ujíti chtěl království. K tomu i od Sidonských vzdáleni byli, aniž spříznění jaké s kým měli.

⁷Ja need viis meest läksid ning jõudsid Laisi; ja nad nägid, et rahvas, kes seal oli, elas siidonlaste viisi muretult, rahulikult ja julgesti; ja et neil oli varandusi, siis ei olnud neil puudust millestki, mis maa peal on; nad olid siidonlastest kaugel ja neil ei olnud tegemist teiste inimestega.

⁸Když se pak navrátili k bratřím svým do Zaraha a Estaol, řekli jim bratří jejich: Což vy?

⁸Siis nad tulid oma vendade juurde Sorasse ja Estaoli ja nende vennad küsisid neilt: 'Kuidas teil oli?'

⁹I odpověděli: Vstaňte a táhněme na ně, nebo shlédli jsme tu zemi, a aj, velmi dobrá jest; a vy mlčíte? Nelenujtež se táhnouti, a vjíti k opanování té země.

⁹Ja nad ütlesid: 'Võtkem kätte ja mingem üles nende vastu, sest me nägime maad, ja vaata, see on väga hea maa! Ja teie kõhklete! Ärge olge laisad astuma, kui lähete maad pärima!

¹⁰(Když přijdete, vejdete k lidu bezpečnému, a do země prostranné;) nebo dal ji Bůh v ruku vaši, místo, v němž není žádného nedostatku jakýchkoli věcí, kteréž na zemi býti mohou.

¹⁰Kui te lähete, siis jõuate ühe muretu rahva juurde ja maa on igat kätt lai. Jah, Jumal annab selle teie kätte, paiga, kus ei ole puudust millestki, mis maa peal on.'

¹¹Tedy vyšlo z čeledi Dan odtud, totiž z Zaraha a Estaol, šest set mužů oděných v odění válečné.

¹¹Siis läks sealt daanlaste suguvõsast, Sorast ja Estaolist, teele kuussada meest, sõjariistad vööl.

¹²A vytáhše, položili se u Kariatjeharim Judova; pročež nazvali to místo Mahane Dan až do dnešního dne, a jest za Kariatjeharim.

¹²Nad läksid üles ja asusid leeri Kirjat-Jearimi Juudamaal; sellepärast hüütakse seda paika tänapäevani 'Daani leeriks'; vaata, see on lääne pool Kirjat-Jearimi.

¹³A odtud táhnouce na horu Efraim, přišli až k domu Míchovu.

¹³Ja sealt läksid nad edasi Efraimi mäestikku ning jõudsid Miika koja juurde.

¹⁴I mluvilo těch pět mužů, kteříž chodili k shlédnutí země Lais, a řekli bratřím svým: Víte-liž, že v domích těchto jest efod a terafim, a rytina a slitina? Protož nyní vězte, co máte činiti.

¹⁴Siis võtsid sõna need viis meest, kes olid käinud Laisi maad uurimas, ja ütlesid oma vendadele: 'Kas teate, et neis kodades on õlarüü, teeravid, nikerdatud ja valatud kuju? Nüüd siis teadke, mida peate tegema!'

¹⁵A uchýlivše se tam, vešli do domu mládence Levíty v domě Míchově, a pozdravili ho pokojně.

¹⁵Ja nad pöördusid sinna ning tulid Miika kotta noore mehe, leviidi koja juurde ja küsisid temalt, kas ta käsi käib hästi.

¹⁶Ale šest set mužů oděných v zbroj svou válečnou, kteříž byli z pokolení Dan, stáli přede dveřmi.

¹⁶Ja need kuussada meest daanlastest, kellel olid sõjariistad vööl, seisid värava suus;

¹⁷A šedše pět mužů, kteříž chodili k shlédnutí země, vešli tam a vzali rytinu a efod a terafim a slitinu; kněz pak stál u vrat brány s šesti sty muži oděnými v zbroji.

¹⁷aga need viis meest, kes olid käinud maad kuulamas, läksid üles, astusid sisse, võtsid ära nikerdatud kuju, õlarüü, teeravid ja valatud kuju, kusjuures preester ja need kuussada meest, kellel olid sõjariistad vööl, seisid värava suus.

¹⁸A ti, kteříž vešli do domu Míchova, vzali rytinu, efod a terafim, a slitinu. I řekl jim kněz: Což to děláte?

¹⁸Ja kui need läksid Miika kotta ja võtsid ära nikerdatud kuju, õlarüü, teeravid ja valatud kuju, siis küsis preester neilt: 'Mida te teete?'

¹⁹Kteříž odpověděli: Mlč, vlož ruku svou na ústa svá a poď s námi, a budeš nám za otce a za kněze. Což jest lépe tobě, knězem-li býti v domě jednoho člověka, či býti knězem pokolení a čeledi v Izraeli?

¹⁹Nad vastasid temale: 'Ole vait, pane käsi suu peale ja tule koos meiega ning ole meile isaks ja preestriks! On sul parem olla preestriks üheainsa mehe kojale kui olla preestriks ühele Iisraeli suguharule ja suguvõsale?'

²⁰I zradovalo se srdce kněze, a vzav efod a terafim a rytinu, šel u prostřed lidu toho.

²⁰Siis preestri süda läks rõõmsaks ja ta võttis õlarüü, teeravid ja nikerdatud kuju ning tuli rahva sekka.

²¹A obrátivše se odešli, a pustili napřed děti a dobytek, a což měli dražšího.

²¹Seejärel nad pöördusid ja läksid edasi ning läkitasid väetid lapsed ja loomad ja väärtuslikumad asjad eneste ees.

²²Když pak opodál byli od domu Míchova, tedy muži, kteříž bydlili v domích blízkých domu Míchova, shromáždili se a honili syny Dan.

²²Kui nad olid Miika kojast eemale jõudnud, siis hüüti mehed kokku kodadest, mis olid Miika koja juures, ja need jõudsid daanlastele järele.

²³I volali za syny Dan. Kteříž ohlédše se, řekli Míchovi: Cožtě, že jsi jich tolik shromáždil?

²³Nad hüüdsid daanlasi ja need pöördusid ümber ning küsisid Miikalt: 'Mis sul vaja on, et teid on kokku kutsutud?'

²⁴Odpověděl: Bohy mé, kteréž jsem udělal, vzali jste, i kněze, a odcházíte. Což pak již budu míti? A ještě se ptáte: Coť jest?

²⁴Tema vastas: 'Te olete võtnud minu jumalad, mis ma olin teinud, ja preestri, ja lähete minema! Mis mul nüüd enam on? Kuidas te siis minult küsite, et mis sul vaja on?'

²⁵Jemuž odpověděli synové Dan: Hlediž, ať více neslyšíme hlasu tvého za sebou, sic jináč oboří se na vás muži hněviví, a ztratíš duši svou i duše domu svého.

²⁵Aga daanlased vastasid temale: 'Ära meie juures too kuuldavale oma häält, et kibestunud hingega mehed ei kipuks teile kallale ja sina ei kaotaks oma ja oma pere elu!'

²⁶I brali se muži Dan cestou svou. A vida Mícha, že by silnější byli nežli on, obrátiv se, šel do domu svého.

²⁶Ja daanlased läksid oma teed. Ja kui Miika nägi, et nad olid temast vägevamad, siis ta pöördus ümber ja läks tagasi koju.

²⁷Oni pak vzavše, což byl udělal Mícha, i kněze, kteréhož měl, přitáhli do Lais k lidu zahálivému a bezpečnému; i pobili je ostrostí meče, a město vypálili ohněm.

²⁷Ja olles võtnud, mis Miika oli teinud, ja preestri, kes tal oli olnud, läksid nad Laisi kallale, rahuliku ja muretu rahva kallale, lõid need maha mõõgateraga ja põletasid linna tulega.

²⁸A nebylo žádného, kdo by jim spomohl; nebo daleko byl Sidon, aniž měli spříznění s kterými lidmi. Město pak bylo v údolí, kteréž jest v Betrohob. A vystavěvše zase město, bydlili v něm.

²⁸Ei olnud ühtegi päästjat, sest see oli Siidonist kaugel ja neil ei olnud tegemist muude inimestega; see oli Beet-Rehobi orus; ja daanlased ehitasid linna üles ning elasid seal.

²⁹A nazvali jméno města toho Dan, od jména otce svého, kterýž narozen byl Izraelovi, ješto prvé jméno města toho bylo Lais.

²⁹Ja nad panid linnale nimeks Daan, oma isa Daani nime järgi, kes Iisraelile oli sündinud; aga enne oli linna nimeks Lais.

³⁰Postavili pak sobě synové Dan tu rytinu, a Jonatan syn Gersonův, syna Mojžíšova, on i synové jeho byli kněžími v pokolení Dan, až do dne zajetí obyvatelů země.

³⁰Ja daanlased püstitasid endile nikerdatud kuju; ja Joonatan, Moosese poja Geersomi poeg, tema ja ta pojad olid daanlaste suguharule preestriteks kuni päevani, mil maa rahvas vangi viidi.

³¹Vystavili tedy sobě tu rytinu, kterouž udělal Mícha, a byla tam po všecky dny,v nichž dům Boží byl v Sílo.

³¹Nõnda nad seadsid endile üles Miika nikerdatud kuju, mille ta oli teinud, kogu ajaks, mil Jumala koda oli Siilos.