1Rozpomeň se, Hospodine, co se nám děje; popatř a viz pohanění naše.
1Mõtle, Issand, sellele, mis on meiega juhtunud, vaata ja näe meie teotust!
2Dědictví naše obráceno jest k cizím, domové naši k cizozemcům.
2Meie pärisosa on läinud võõraste, meie kojad muulaste kätte.
3Sirotci jsme a bez otce, matky naše jsou jako vdovy.
3Me oleme jäänud orbudeks, isatuiks, meie emad on lesed.
4Vody své za peníze pijeme, dříví naše za záplatu přichází.
4Vett me joome raha eest, puid me saame ostes.
5Na hrdle svém protivenství snášíme, pracujeme, nedopouští se nám odpočinouti.
5Jälitajad on meil kaela peal, me väsime, meile ei anta asu.
6Egyptským podáváme ruky i Assyrským, abychom nasyceni byli chlebem.
6Egiptusele ja Assurile me andsime käe, et saada kõhutäit leiba.
7Otcové naši hřešili, není jich, my pak trestáni po nich neseme.
7Meie vanemad tegid pattu: neid ei ole enam. Meie kanname nende süüd.
8Služebníci panují nad námi; není žádného, kdo by vytrhl z ruky jejich.
8Orjad valitsevad meie üle, ei ole nende käest lahtikiskujat.
9S opovážením se života svého hledáme chleba svého, pro strach meče i na poušti.
9Elu ohustades toome enestele leiba, sest kõrbes on mõõk.
10Kůže naše jako pec zčernaly od náramného hladu.
10Meie nahk hõõgub nagu ahi näljakõrvetuste pärast.
11Ženám na Sionu i pannám v městech Judských násilé činí.
11Siionis on naised raisatud ja Juuda linnades neitsid.
12Knížata rukou jejich zvěšena jsou, osoby starých nemají v poctivosti.
12Vürstid on poodud nende käe läbi, vanade vastu ei ole olnud austust.
13Mládence k žernovu berou, a pacholata pod dřívím klesají.
13Noored mehed peavad ajama käsikivi ja poisid komistavad puukoorma all.
14Starci sedati v branách přestali a mládenci od zpěvů svých.
14Vanemad on kadunud väravast, noorukid pillimängude juurest.
15Přestala radost srdce našeho, obrátilo se v kvílení plésání naše.
15On lõppenud meie südame rõõm, meie tants on muutunud leinaks.
16Spadla koruna s hlavy naší; běda nám již, že jsme hřešili.
16Kroon on langenud meie peast. Häda meile, et oleme pattu teinud!
17Protoť jest mdlé srdce naše, pro tyť věci zatměly se oči naše,
17Seepärast on meie süda haige, nende asjade pärast on meie silmad jäänud pimedaks,
18Pro horu Sion, že zpuštěna jest; lišky chodí po ní.
18Siioni mäe pärast, mis on nii laastatud, et seal luusivad rebased.
19Ty Hospodine, na věky zůstáváš, a stolice tvá od národu do pronárodu.
19Sina, Issand, valitsed igavesti, sinu aujärg jääb põlvest põlve.
20Proč se zapomínáš na věky na nás, a opouštíš nás za tak dlouhé časy?
20Mispärast sa tahad meid unustada alatiseks, meid maha jätta pikaks ajaks?
21Obrať nás, ó Hospodine, k sobě,a obráceni budeme; obnov dny naše, jakž byly za starodávna.
21Too meid, Issand, tagasi enese juurde, siis me pöördume! Uuenda meie päevi nagu muiste!
22Nebo zdali všelijak zavržeš nás, a hněvati se budeš na nás velice?
22Või oled sa meid tõuganud hoopis ära, vihastunud meie peale üliväga?