¹Tedy řekl učedlníkům: Není možné, aby nepřišla pohoršení, ale běda tomu, skrze kohož přicházejí.

¹Aga Jeesus ütles oma jüngritele: 'On võimatu, et ei tuleks ahvatlusi patule, aga häda sellele, kelle kaudu need tulevad.

²Lépe by mu bylo, aby žernov osličí vložen byl na hrdlo jeho, a uvržen byl do moře, nežli by pohoršil jednoho z těchto maličkých.

²Talle oleks parem, kui tal oleks veskikivi kaelas ja ta heidetaks merre, kui et ta ahvatleks üht neist pisikestest patule.

³Šetřte se. Zhřešil-li by pak proti tobě bratr tvůj, potresci ho, a bude-liť toho želeti, odpusť mu.

³Jälgige end: kui su vend patustab, siis noomi teda, ja kui ta kahetseb, anna talle andeks!

⁴A byť pak sedmkrát za den zhřešil proti tobě, a sedmkrát za den obrátil se k tobě, řka: Žel mi toho, odpusť mu.

⁴Ja kui ta ka seitse korda päevas sinu vastu patustab ja seitse korda sinu poole pöördub, öeldes: 'Ma kahetsen', andesta ikka talle!'

⁵I řekli apoštolé Pánu: Přispoř nám víry.

⁵Ja apostlid ütlesid Issandale: 'Kasvata meie usku!'

⁶I dí Pán: Kdybyste měli víru jako zrno horčičné, řekli byste této moruši: Vykořeň se a přesaď se do moře, a uposlechla by vás.

⁶Aga Issand ütles: 'Kui teil oleks usku nagu sinepiivakene, te võiksite öelda sellele mooruspuule: 'Juuri end üles ja istuta merre!' ja see kuulaks teie sõna.

⁷Nebo kdo jest z vás, maje služebníka, ješto oře aneb pase dobytek, aby jemu, když by se s pole navrátil, hned řekl: Pojď a seď za stůl?

⁷Aga kes teie seast, kellel on sulane kündmas või karja hoidmas, ütleks temale, kui ta väljalt tuleb: 'Tule kohe siia ja istu lauda!'?

⁸Ale zdali raději nedí jemu: Připrav, ať povečeřím, a opáše se, služ mi, až se najím a napím, a potom i ty jez a pij?

⁸Eks ta pigem ütle talle: 'Valmista mulle õhtusöök ning pane vöö vööle ja teeni mind, kuni ma saan söönud ja joonud, ning pärast söö ja joo sina!'

⁹Zdali děkuje služebníku tomu, že učinil to, což mu rozkázal? Nezdá mi se.

⁹Kas ta seda sulast tänab, et see tegi, mida tal kästi?

¹⁰Tak i vy, když učiníte všecko, což vám přikázáno, rcete: Služebníci neužiteční jsme. Což jsme povinni byli učiniti, učinili jsme.

¹⁰Nõnda ka teie: kui te olete teinud kõik, mida teil on kästud, siis öelge: Me oleme tühised sulased, me oleme ju teinud, mis meie kohus oli teha.'

¹¹I stalo se, když se bral do Jeruzaléma, že šel skrze Samaří a Galilei.

¹¹Ja see sündis, kui Jeesus oli minemas Jeruusalemma, et ta läks Samaaria ja Galilea vahelt läbi.

¹²A když vcházel do jednoho městečka, potkalo se s ním deset mužů malomocných, kteřížto stáli zdaleka.

¹²Ja kui ta jõudis ühte alevisse, tulid talle vastu kümme pidalitõbist meest, kes jäid eemale seisma.

¹³A pozdvihše hlasu, řekli: Ježíši přikazateli, smiluj se nad námi.

¹³Ja nad tõstsid häält ja hüüdsid: 'Jeesus, Õpetaja, halasta meie peale!'

¹⁴Kteréžto on uzřev, řekl jim: Jdouce, ukažte se kněžím. I stalo se, když šli, že očištěni jsou.

¹⁴Ja neid nähes ütles Jeesus neile: 'Minge näidake endid preestritele!' Ja sündis, et nad mineku ajal said puhtaks.

¹⁵Jeden pak z nich uzřev, že jest uzdraven, navrátil se s velikým hlasem, velebě Boha.

¹⁵Aga üks nende seast, nähes, et ta on paranenud, tuli tagasi Jumalat valju häälega ülistades

¹⁶A padl na tvář k nohám jeho, díky čině jemu. A ten byl Samaritán.

¹⁶ja langes silmili maha Jeesuse jalge ette teda tänades. Ja see oli samaarlane.

¹⁷I odpověděv Ježíš, řekl: Zdaliž jich deset není očištěno? A kdež jest jich devět?

¹⁷Jeesus kostis: 'Eks kümme ole saanud puhtaks? Kus on need üheksa?

¹⁸Nenalezli se k tomu, aby přijdouce, chválu Bohu vzdali, jediné cizozemec tento?

¹⁸Kas muid ei ole leidunud, kes oleksid tulnud tagasi Jumalat ülistades, kui vaid see muulane?'

¹⁹I řekl jemu: Vstana, jdi, víra tvá tě uzdravila.

¹⁹Ja ta ütles talle: 'Tõuse üles ja mine, sinu usk on su päästnud!'

²⁰Otázán pak jsa od zákoníků, kdy přijde království Boží, odpověděl jim a řekl: Nepřijdeť království Boží patrně.

²⁰Aga kui variserid Jeesuselt küsisid, millal tuleb Jumala riik, siis vastas ta neile: 'Jumala riik ei tule ettearvatavalt

²¹Aniž řeknou: Aj, tuto, aneb aj, tamto. Nebo aj, království Boží jestiť mezi vámi.

²¹ega öelda: 'Ennäe, siin!' või 'Seal!', sest ennäe, Jumala riik on teie seas!'

²²I řekl učedlníkům: Přijdou dnové, že budete žádati viděti jeden den Syna člověka, a neuzříte.

²²Aga oma jüngritele ütles ta: 'Päevad tulevad, mil te ihaldate näha üht Inimese Poja päevist, ja ei saa näha.

²³A dějíť vám: Aj, zde, hle, tamto. Nechoďte, ani následujte.

²³Siis öeldakse teile: 'Ennäe, siin!' või 'Ennäe, seal!' Ärge minge välja ja ärge jookske selle järele,

²⁴Nebo jakožto blesk blýskající se z jedné krajiny, kteráž pod nebem jest, až do druhé, kteráž též pod nebem jest, svítí, tak bude i Syn člověka ve dni svém.

²⁴sest otsekui välk, mis taeva all välgatades sähvib ühest kohast teise, nõnda on Inimese Poeg oma päeval.

²⁵Ale nejprve musí mnoho trpěti, a potupen býti od národu tohoto.

²⁵Kuid enne peab ta palju kannatama ja see sugupõlv tunnistab ta kõlbmatuks.

²⁶A jakož se dálo za dnů Noé, tak bude i za dnů Syna člověka.

²⁶Ja just nõnda nagu sündis Noa päevil, nii on ka Inimese Poja päevil:

²⁷Jedli, pili, ženili se, vdávaly se až do toho dne, v kterémžto Noé všel do korábu; i přišla potopa, a zahladila všecky.

²⁷nad sõid, jõid, võtsid naisi ja läksid mehele selle päevani, mil Noa läks laeva ja tuli veeuputus ning hävitas nad kõik.

²⁸A též podobně, jako se stalo ve dnech Lotových: Jedli, pili, kupovali, prodávali, štěpovali, stavěli.

²⁸Nõndasamuti ka, nagu oli Loti päevil: nad sõid, jõid, ostsid, müüsid, istutasid, ehitasid hooneid,

²⁹Ale dne toho, když vyšel Lot z Sodomy, pršel oheň s sirou s nebe, a zahladil všecky.

²⁹aga sel päeval, mil Lott lahkus Soodomast, sadas taevast tuld ja väävlit ning hävitas nad kõik.

³⁰Takť nápodobně bude v ten den, když se Syn člověka zjeví.

³⁰Otse niisamuti on sel päeval, mil Inimese Poeg ilmub.

³¹V ten čas kdo by byl na střeše, a nádobí jeho v domu, nesstupuj, aby je pobral; a kdo na poli, též nevracuj se zase.

³¹Kes sel päeval on katusel ja ta asjad on majas, ärgu tulgu alla neid võtma, ja nõndasamuti see, kes on väljal, ärgu pöördugu tagasi!

³²Pomněte na Lotovu ženu.

³²Tuletage meelde Loti naist!

³³Nebo kdož by koli hledal život svůj zachovati, ztratíť jej; a kdož by jej koli ztratil, obživíť jej.

³³Kes iganes oma elu püüab hoida, kaotab selle, ja kes iganes selle kaotab, hoiab selle alles.

³⁴Pravímť vám: V tu noc budou dva na loži jednom; jeden bude vzat, a druhý opuštěn.

³⁴Ma ütlen teile, sel ööl on kaks ühes voodis - üks võetakse vastu ja teine jäetakse maha,

³⁵Dvě budou mleti spolu; jedna bude vzata, a druhá opuštěna.

³⁵kaks naist jahvatavad üheskoos - üks võetakse vastu, teine jäetakse maha.

³⁶Dva budou na poli; jeden bude vzat, a druhý opuštěn.

³⁶[Kaks (meest) on väljal - üks võetakse vastu ja teine jäetakse maha.]'

³⁷I odpověděvše, řekli jemu: Kde, Pane? On pak řekl jim: Kdežť bude tělo, tamť se shromáždí i orlice.

³⁷Ja nad kostsid: 'Kus, Issand?' Aga tema ütles neile: 'Kus korjus on, sinna kogunevad ka raisakotkad.'