¹A opět počal Ježíš učiti u moře. I shromáždil se k němu zástup mnohý, takže vstoupiv na lodí, seděl na moři, a všecken zástup byl na zemi podle moře.

¹Jeesus hakkas taas õpetama järve ääres. Ja tema juurde kogunes väga suur rahvahulk, nii et ta pidi astuma paati ja istuma järvel. Ja kogu rahvahulk oli järve rannal

²I učil je mnohým věcem v podobenstvích, a pravil jim v učení svém:

²ning ta õpetas neid palju tähendamissõnadega. Ja ta ütles neile oma õpetuses:

³Slyšte. Aj, vyšel rozsevač, aby rozsíval.

³'Kuulake! Vaata, külvaja läks välja külvama.

⁴I stalo se v tom rozsívání, že jedno padlo podle cesty, a přiletělo ptactvo nebeské, i szobali je.

⁴Ja külvamisel juhtus, et osa seemet pudenes tee äärde ning linnud tulid ja nokkisid selle.

⁵A jiné padlo na místo skalnaté, kdežto nemělo mnoho země, a hned vzešlo; neb nemělo hlubokosti země.

⁵Ja osa kukkus kivisele maale, kus sel polnud palju mulda, ja see tärkas kohe, sest sel polnud sügavat mulda,

⁶A když vyšlo slunce, uvadlo, a protože nemělo kořene, uschlo.

⁶ent kui päike tõusis, siis see närtsis ja kuivas ära, sest sel ei olnud juurt.

⁷A jiné padlo mezi trní; i zrostlo trní, a udusilo je. I nevydalo užitku.

⁷Ja osa seemet kukkus ohakate sekka, ning ohakad tõusid ja lämmatasid selle ning see ei andnud vilja.

⁸Jiné pak padlo v zemi dobrou, a dalo užitek vzhůru vstupující a rostoucí; přineslo zajisté jedno třidcátý, a jiné šedesátý, a jiné pak stý.

⁸Ja osa kukkus heasse mulda ja andis sirgudes ja kasvades vilja ning kandis kolmekümne- ja kuuekümne- ja sajakordselt.'

⁹I pravil jim: Kdo má uši k slyšení, slyš.

⁹Ja ta ütles: 'Kel kõrvad on kuulda, kuulgu!'

¹⁰A když pak byl sám, tázali se ho ti, kteříž při něm byli, se dvanácti, na to podobenství.

¹⁰Kui Jeesus jäi koos kaheteistkümne jüngri ja mõne teisega omaette, küsisid need temalt seletust nende tähendamissõnade kohta.

¹¹I řekl jim: Vámť jest dáno, znáti tajemství království Božího, ale těm, kteříž jsou vně, v podobenství všecko se děje,

¹¹Ja ta ütles neile: 'Teie kätte on antud Jumala riigi saladus, aga neile väljasolijaile ilmneb kõik tähendamissõnades,

¹²Aby hledíce, hleděli, a neuzřeli, a slyšíce, slyšeli, a nesrozuměli, aby se snad neobrátili, a byli by jim odpuštěni hříchové.

¹²et nad vaadates vaataksid ega näeks ja kuuldes kuuleksid ega mõistaks, et nad ei pöörduks ega antaks neile andeks.'

¹³I dí jim: Neznáte podobenství tohoto? A kterakž pak jiná všecka podobenství poznáte?

¹³Ja Jeesus ütles neile: 'Teie ei tea isegi selle tähendamissõna tähendust, ja kuidas te siis võiksite mõista mis tahes muud tähendamissõna?

¹⁴Rozsevač, ten slovo rozsívá.

¹⁴Külvaja külvab sõna.

¹⁵Titoť pak jsou, ješto podle cesty símě přijímají, kdežto se rozsívá slovo, kteréž když oni slyší, ihned přichází satan a vynímá slovo, kteréž vsáto jest v srdcích jejich.

¹⁵Teeäärsed on need, kuhu külvatakse sõna, ja kui nad vaid kuulevad, tuleb kohe saatan ja võtab ära neisse külvatud sõna.

¹⁶A tak podobně ti, kteříž jako skalnatá země posáti jsou, kteřížto jakž uslyší slovo, hned s radostí přijímají je.

¹⁶Ja nõndasamuti on sellega, mis kivisele maale külvati: need on, kes sõna kuuldes võtavad selle kohe rõõmuga vastu,

¹⁷Než nemají kořene v sobě, ale jsou časní; potom když vznikne soužení a protivenství pro slovo Boží, hned se horší.

¹⁷ent neil pole enestel juurt, vaid nad on heitlikud; kui neid siis sõna pärast hakatakse rõhuma või taga kiusama, loobuvad nad kohe.

¹⁸A tito jsou, jenž mezi trní posáti jsou, kteříž ač slovo slyší,

¹⁸Ja teised on need, mis ohakate sekka külvati: need on sellised, kes sõna küll kuulevad,

¹⁹Ale pečování tohoto světa a oklamání zboží, a jiné žádosti zlé k tomu přistupující, udušují slovo, takže bez užitku bývá.

¹⁹ent selle ajastu muretsemised ja rikkuse petlik ahvatlus ja mitmesugused muud himud haaravad neid ja lämmatavad sõna ära ning see jääb viljatuks.

²⁰Titoť pak jsou, jenž v zemi dobrou símě přijali, kteříž slyší slovo Boží, a přijímají, a užitek přinášejí, jedno třidcátý, a jiné šedesátý, a jiné stý.

²⁰Ja kes heasse mulda külvati, on need, kes sõna kuulevad ja omaks võtavad ja vilja kannavad kolmekümne- ja kuuekümne- ja sajakordselt.'

²¹Dále pravil jim: Zdali rozsvícena bývá svíce, aby postavena byla pod nádobu nebo pod postel? Však aby na svícen vstavena byla.

²¹Ja Jeesus ütles neile: 'Kas lamp tuuakse tuppa selleks, et seda panna vaka või voodi alla? Eks ikka selleks, et see pandaks lambijalale?!

²²Nebo nic není skrytého, co by nebylo zjeveno; aniž jest co tak ukrytého, aby najevo nevyšlo.

²²Sest kõik peidetu on olemas vaid avalikuks saamiseks, kõik varjulepandu vaid päevavalgele tulemiseks.

²³Jestliže kdo má uši k slyšení, slyš.

²³Kui kellelgi on kõrvad kuulda, kuulgu!'

²⁴I mluvil k nim: Vizte, co slyšíte. Kterou měrou budete měřiti, touť vám bude odměřeno, a přidáno bude vám poslouchajícím.

²⁴Ja Jeesus ütles neile: 'Pange tähele, mida te kuulete! Mis mõõduga teie mõõdate, sellega mõõdetakse ka teile, ja teile lisatakse veel juurde,

²⁵Nebo kdožť má, tomu bude dáno; a kdo nemá, i to, což má, bude od něho odjato.

²⁵sest kellel on, sellele antakse, ja kellel ei ole, sellelt võetakse ära seegi, mis tal on.'

²⁶I pravil jim: Tak jest království Boží, jako kdyby člověk uvrhl símě v zemi.

²⁶Ja Jeesus ütles: 'Nõnda on Jumala riik: nagu inimene viskab seemne maa peale

²⁷A spal by, a vstával by ve dne i v noci, a semeno by vzešlo a vzrostlo, jakž on neví.

²⁷ning heidab magama ja ärkab üles öösel ja päeval, ning seeme tärkab ja loob pea, nõnda et inimene ei tea, kuidas.

²⁸Nebo sama od sebe země plodí, nejprv bylinu, potom klas, potom plné obilé v klasu.

²⁸Maa kannab vilja iseenesest, esmalt orast, seejärel päid, seejärel täit nisutera pea sees.

²⁹A když sezrá úroda, ihned přičiní srp; neboť jest nastala žeň.

²⁹Aga niipea kui vili on küps, saadab ta sirbi, sest lõikusaeg on käes.'

³⁰I řekl opět: K čemu připodobníme království Boží? Aneb kterému podobenství je přirovnáme?

³⁰Ja Jeesus ütles: 'Millega võiksime võrrelda Jumala riiki või millise tähendamissõnaga teda kujutaksime?

³¹Jest jako zrno horčičné, kteréžto, když vsáto bývá v zemi, menší jest ze všech semen, kteráž jsou na zemi.

³¹Sinepiivakesega, mis on, kui see külvatakse maha, väiksem kõigist seemneist maa peal.

³²Ale když vsáto bývá, roste, a bývá větší než všecky byliny, a činíť ratolesti veliké, takže pod stínem jeho mohou sobě ptáci nebeští hnízda dělati.

³²Ent kui see on külvatud, siis see sirgub ja kasvab suuremaks kõigist taimedest aias ja ajab suured oksad, nii et taeva linnud võivad teha pesa selle varjus.'

³³A takovými mnohými podobenstvími mluvil jim slovo, jakž mohli slyšeti.

³³Ja Jeesus rääkis Jumala sõna paljude selliste tähendamissõnadega, kuivõrd nad suutsid kuulata,

³⁴A bez podobenství nemluvil jim, učedlníkům pak svým soukromí vykládal všecko.

³⁴aga ilma tähendamissõnata ei rääkinud ta neile. Kuid omavahel olles seletas ta oma jüngreile kõik ära.

³⁵I řekl jim v ten den, když již bylo večer: Plavme se na druhou stranu.

³⁵Ja samal päeval õhtu jõudes ütles Jeesus neile: 'Sõitkem vastaskaldale!'

³⁶A nechavše zástupu, pojali jej, tak jakž byl na lodičce. Ale i jiné lodičky byly s ním.

³⁶Ja jüngrid lasksid rahvahulgal minna ning võtsid Jeesuse kaasa, nii nagu ta paadis oli; ka teisi paate oli temaga.

³⁷Tedy stala se bouře veliká od větru, až se vlny na lodí valily, takže se již naplňovala lodí.

³⁷Ja tõusis kange tuulispea ning laineid lõi paati, nii et paat juba täitus veest.

³⁸A on zzadu na lodí spal na podušce. I zbudili jej, a řekli jemu: Mistře, což pak nic nedbáš, že hyneme?

³⁸Ja Jeesus oli paadi päras istepadjal magamas, ja nad äratasid ta üles ja ütlesid talle: 'Õpetaja, kas sa ei hooli sellest, et me hukkume?'

³⁹I probudiv se, přimluvil větru a řekl moři: Umlkni a upokoj se. I přestal vítr, a stalo se utišení veliké.

³⁹Ja tema tõusis, sõitles tuult ja ütles järvele: 'Jää vakka, ole vait!' Ja tuul rauges ja järv jäi täiesti vaikseks.

⁴⁰I řekl jim: Proč se tak bojíte? Což ještě nemáte víry?

⁴⁰Ja ta ütles neile: 'Miks te olete nii arad? Kuidas teil ei ole usku?'

⁴¹I báli se bázní velikou, a pravili jeden k druhému: Hle kdo jest tento, že i vítr i moře poslouchají jeho?

⁴¹Ja nad lõid väga kartma ja ütlesid üksteisele: 'Kes tema küll on, et isegi tuul ja järv kuulavad tema sõna?'