¹Ale stane se v posledních dnech, že utvrzena bude hora domu Hospodinova na vrchu hor, a vyvýšena nad pahrbky, i pohrnou se k ní národové.

¹Aga viimseil päevil sünnib, et Issanda koja mägi seisab kindlana kui mägede tipp ja tõuseb kõrgemale küngastest ning rahvad voorivad ta juurde.

²A půjdou lidé mnozí, říkajíce: Poďte, a vstupme na horu Hospodinovu, totiž do domu Boha Jákobova, a bude nás vyučovati cestám svým, i budeme choditi po stezkách jeho. Nebo z Siona vyjde zákon, a slovo Hospodinovo z Jeruzaléma.

²Ja paljud paganad lähevad ning ütlevad: 'Tulge, mingem üles Issanda mäele, Jaakobi Jumala kotta, et ta õpetaks meile oma teid ja et võiksime käia tema radu: sest Siionist lähtub Seadus ja Jeruusalemmast Issanda sõna!'

³Onť bude souditi mezi národy mnohými, a trestati bude národy silné za dlouhé časy. I skují meče své v motyky, a oštípy své v srpy. Nepozdvihne národ proti národu meče, a nebudou se více učiti boji.

³Ja tema mõistab kohut paljude rahvaste vahel ning noomib vägevaid paganaid kaugete maadeni. Siis nad taovad oma mõõgad sahkadeks ja piigid sirpideks; rahvas ei tõsta mõõka rahva vastu ja nad ei õpi enam sõdima.

⁴Ale seděti bude každý pod vinným kmenem svým, a pod fíkovím svým, a nebude žádného, kdo by přestrašil; nebo ústa Hospodina zástupů mluvila.

⁴Siis istuvad nad igaüks oma viinapuu all ja oma viigipuu all, ja keegi ei hirmuta neid, sest vägede Issanda suu on kõnelnud.

⁵Všickni zajisté národové choditi budou jeden každý ve jménu boha svého, ale my choditi budeme ve jménu Hospodina Boha našeho na věky věků.

⁵Kuigi kõik rahvad käivad igaüks oma jumala nimel, käime meie Issanda, oma Jumala nimel ikka ja igavesti.

⁶V ten den, dí Hospodin, zberu zase kulhavou, a zahnanou shromáždím, i tu, kteréž jsem zle činil.

⁶Sel päeval, ütleb Issand, kogun ma lonkajad ja korjan hajutatud, ja need, kellele ma olen kurja teinud.

⁷I dám té kulhavé potomky, a pryč zahnané národ silný, a bude kralovati Hospodin nad nimi na hoře Sion od tohoto času až na věky.

⁷Ja ma teen lonkajaist allesjääjad ning väsinuist vägeva rahva. Ja Issand valitseb kui kuningas nende üle Siioni mäel sellest ajast ja igavesti.

⁸A tak ty věže bravná, bašto dcery Sionské, až k tobě přijde, přijde, pravím, panování první, a království k dceři Jeruzalémské.

⁸Ja sina, Karjatorn, Siioni tütre küngas! Sinu juurde tuleb ja saabub endine valitsus, Jeruusalemma tütre kuningriik.

⁹Pročež nyní tak velice křičíš? Zdaliž není žádného krále v tobě? Zdali rádce tvůj zahynul, že tě zachvátila bolest jako rodičku?

⁹Mispärast sa nüüd halad nii valjusti? Kas sul pole kuningat? Või on kadunud su nõuandja, et valu valdab sind otsekui sünnitajat?

¹⁰Pracujž ku porodu a úpěj, dcero Sionská, jako rodička; nebo již vyjdeš z města, a budeš bydliti na poli, a přijdeš až do Babylona. Tam vytržena budeš, tam tě vykoupí Hospodin z ruky nepřátel tvých.

¹⁰Väänle ja vaevle, Siioni tütar, sünnitaja sarnaselt, sest nüüd pead sa lahkuma linnast, elama väljal ja minema Paabelini: seal päästetakse sind, seal lunastab Issand sinu su vaenlaste käest.

¹¹Sbírajíť se nyní sic proti tobě národové mnozí, říkající: Nechť jest poškvrněn Sion, a nechť se podívají na to oči naše.

¹¹Nüüd on kogunenud su vastu palju paganaid, kes ütlevad: 'Saagu ta rüvetatud! Vaadaku me silmad Siionit mõnuga!'

¹²Však oni neznají myšlení Hospodinových, aniž rozumějí radě jeho, že je shromažďuje jako snopy na humno.

¹²Ent nad ei tunne Issanda mõtteid ega mõista tema nõu, sest ta kogub neid otsekui vihke rehealusesse.

¹³Vstaniž a mlať, dcero Sionská; nebo rok tvůj učiním železný, a kopyta tvá učiním ocelivá. I zetřeš národy mnohé, a posvětím Hospodinu jmění jejich, a zboží jejich Pánu vší země.

¹³Tõuse ja peksa reht, Siioni tütar, sest ma teen sulle raudsarved ja vasksõrad ja sa pihustad hulga rahvaid! Ja ma tõotan vandega nende tulu Jumalale, nende rikkuse kogu maa Issandale.

¹⁴Kogu nüüd salku, sõjasalga tütar! Meie vastu on tehtud piiramisvall, Iisraeli kohtumõistjat lüüakse kepiga põsele.