¹I stalo se, že lid ztěžoval a stýskal sobě, cožse nelíbilo Hospodinu. Protož, slyše to Hospodin, rozhněval se náramně, a roznítil se proti nim oheň Hospodinův, a spálil zadní díl vojska.

¹Aga rahvas nurises ja see oli Issanda kõrvus paha. Kui Issand seda kuulis, siis ta viha süttis põlema: nende keskel süttis Issanda tuli ja põletas leeri äärt.

²Tedy volal lid k Mojžíšovi. I modlil se Mojžíš Hospodinu, a uhasl oheň.

²Siis rahvas kisendas Moosese poole. Mooses palus Issandat ja tuli kustus.

³I nazval jméno místa toho Tabbera; nebo rozpálil se proti nim oheň Hospodinův.

³Sellele paigale pandi nimeks Tabeera, sellepärast et Issanda tuli oli põlenud nende keskel.

⁴Lid pak k nim přimíšený napadla žádost náramná; a obrátivše se, plakali i synové Izraelští a řekli: Kdo nám to dá, abychom se masa najedli?

⁴Aga segarahval, kes oli nende hulgas, tekkis himu, ja Iisraeli lapsed hakkasid ka jälle nutma ning ütlesid: 'Kes annaks meile liha süüa?

⁵Rozpomínáme se na ryby, jichž jsme dosti v Egyptě darmo jídali, na okurky a melouny, též na por, cibuli a česnek.

⁵Meil on meeles kala, mida me sõime Egiptuses muidu, kurgid, melonid, laugud, sibulad ja küüslaugud.

⁶A nyní duše naše vyprahlá, nic jiného nemá, kromě tu mannu před očima svýma.

⁶Aga nüüd kuivetub meie hing, ei ole enam midagi kõigest sellest. Meie silme ees on ainult see manna!'

⁷(Manna pak byla jako semeno koliandrové, a barva její jako barva bdelium.

⁷Manna oli nagu koriandri seeme, välimuselt otsekui pedolavaik.

⁸I vycházíval lid, a sbírali a mleli žernovy, neb tloukli v moždířích, a smažili na pánvici, aneb koláče podpopelné dělali z ní; chut pak její byla jako chut nového oleje.

⁸Rahvas uitas ringi ja korjas, jahvatas käsikivil või tampis uhmris, keetis potis või valmistas sellest kooke. See maitses nagu õliga küpsetatud maiuspala.

⁹Když pak sstupovala rosa na vojsko v noci, tedy sstupovala také i manna).

⁹Kui öösel langes kaste leeri peale, siis langes ka manna selle peale.

¹⁰Tedy uslyšel Mojžíš, an lid pláče po čeledech svých, každý u dveří stanu svého. Pročež roznítila se prchlivost Hospodinova náramně; Mojžíšovi to také těžké bylo.

¹⁰Ja Mooses kuulis rahvast nutvat oma suguvõsade kaupa, igaüks oma telgi ukse ees. Siis Issanda viha süttis väga põlema ja see oli Moosese silmis paha.

¹¹I řekl Mojžíš Hospodinu: Proč jsi tak zle učinil služebníku svému? Proč jsem nenalezl milosti před očima tvýma, že jsi vložil břímě všeho lidu tohoto na mne?

¹¹Ja Mooses ütles Issandale: 'Miks oled teinud paha oma sulasele? Miks ei ole ma leidnud armu sinu silma ees, et paned kogu selle rahva koormaks minu peale?

¹²Zdaliž jsem já počal všecken lid tento? Zdali jsem já zplodil jej, že mi díš: Nes jej na rukou svých, jako nosí chůva děťátko, do země té, kterouž jsi s přísahou zaslíbil otcům jejich?

¹²Kas olen mina kogu selle rahva pärast olnud lapseootel või olen mina tema sünnitanud, et sa ütled mulle: Kanna teda süles, nagu hoidja kannab imikut, maale, mille sa vandega tõotasid anda tema vanemaile?

¹³Kde mám nabrati masa, abych dal všemu lidu tomuto? Nebo plačí na mne, řkouce: Dej nám masa, ať jíme.

¹³Kus on mul liha anda kogu sellele rahvale? Sest nad nutavad mu ees, öeldes: Anna meile liha süüa!

¹⁴Nemohuť já sám nésti všeho lidu tohoto, nebo jest to nad možnost mou.

¹⁴Ei jaksa mina üksi kanda kogu seda rahvast, sest see on mulle liiga raske.

¹⁵Pakli mi tak dělati chceš, prosím, zabí mne raději, jestliže jsem nalezl milost před očima tvýma, abych více nehleděl na trápení své.

¹⁵Kui sa tahad mind kohelda nõnda, siis parem tapa mind, kui ma leian armu su silmis, et ma ei näeks oma viletsust!'

¹⁶Tedy řekl Hospodin Mojžíšovi: Shromažď mi sedmdesáte mužů z starších Izraelských, kteréž znáš, že jsou starší v lidu a správcové jeho; i přivedeš je ke dveřím stánku úmluvy, a státi budou tam s tebou.

¹⁶Aga Issand ütles Moosesele: 'Kogu mulle seitsekümmend meest Iisraeli vanemaist, kellest sa tead, et nad on tõesti rahvavanemad ja ülevaatajad; too need kogudusetelgi juurde ja nad seisku seal koos sinuga!

¹⁷A já sstoupím a mluviti budu s tebou, a vezmu z ducha, kterýž jest na tobě, a dám jim. I ponesou s tebou břímě lidu, a tak ty ho sám neponeseš.

¹⁷Siis ma astun alla ja räägin seal sinuga, ja ma võtan sinu peal oleva Vaimu, ja panen nende peale, et nad koos sinuga kannaksid rahva koormat ja sul ei oleks vaja üksinda kanda.

¹⁸Lidu pak díš: Posvěťtež se k zítřku,a budete jísti maso; nebo jste plakali v uších Hospodinových, řkouce: Kdo nám dá najísti se masa? Jistě že lépe nám bylo v Egyptě. I dá vám Hospodin masa, a budete jísti.

¹⁸Aga rahvale ütle: Pühitsege endid homseks, siis te saate liha süüa, sest te olete nutnud Issanda kõrva ees, öeldes: Kes annaks meile liha süüa? Egiptuses oli meil ju hea olla! Issand annab teile nüüd liha süüa.

¹⁹Nebudete toliko jeden den jísti, ani dva, ani pět, ani deset, ani dvadcet,

¹⁹Te ei söö seda mitte üks päev, ka mitte kaks päeva, viis päeva, kümme päeva ega kakskümmend päeva,

²⁰Ale za celý měsíc, až vám chřípěmi poleze, a zoškliví se, proto že jste pohrdli Hospodinem, kterýž jest u prostřed vás, a plakali jste před ním, říkajíce: Proč jsme vyšli z Egypta?

²⁰vaid terve kuu, kuni see tuleb teil ninast välja ja muutub teile vastikuks, sellepärast et te olete põlanud Issandat, kes on teie keskel, ja olete nutnud ta palge ees, öeldes: Miks tulime siis Egiptusest ära?'

²¹I řekl Mojžíš: Šestkrát sto tisíců pěších jest tohoto lidu, mezi nimiž já jsem, a ty pravíš: Dám jim masa, aby jedli za celý měsíc.

²¹Aga Mooses ütles: 'Kuussada tuhat jalameest on seda rahvast, kelle keskel ma olen, ja sina ütled: Ma annan neile liha süüa terveks kuuks!

²²Zdali ovcí a volů nabije se jim, aby jim postačilo? Aneb zdali všecky ryby mořské shromáždí se jim, aby jim dosti bylo?

²²Ons lambaid, kitsi ja veiseid tapmiseks, nõnda et neile jätkuks? Või tuleks neile koguda kõik mere kalad, et neile jätkuks?'

²³Tedy řekl Hospodin Mojžíšovi: Zdali ruka Hospodinova ukrácena jest? Již nyní uzříš, přijde-li na to, což jsem mluvil, čili nic.

²³Aga Issand vastas Moosesele: 'Kas Issanda käsi on jäänud lühemaks? Nüüd sa saad näha, kas mu sõna sulle tõestub või mitte!'

²⁴Vyšed tedy Mojžíš, mluvil lidu slova Hospodinova, a shromáždiv sedmdesáte mužů z starších lidu, postavil je vůkol stánku.

²⁴Ja Mooses tuli välja ning andis rahvale edasi Issanda sõnad; ta kogus seitsekümmend meest rahva vanemaist ja pani need seisma ümber telgi.

²⁵I sstoupil Hospodin v oblaku a mluvil k němu, a vzav z ducha, kterýž byl na něm, dal sedmdesáti mužům starším. I stalo se, když odpočinul na nich ten duch, že prorokovali, ale potom nikdy více.

²⁵Siis Issand astus alla pilve sees ja rääkis temaga ning võttis tema peal oleva Vaimu, ja pani nende seitsmekümne mehe peale, kes olid vanemad. Ja kui Vaim oli nende peal, siis nad rääkisid prohveti viisil, aga pärast seda mitte enam.

²⁶Byli pak zůstali v staních dva muži, jméno jednoho Eldad, a druhého Medad, na nichž také odpočinul duch ten, nebo i oni napsani byli, ačkoli nevyšli k stánku. I ti také prorokovali v staních.

²⁶Kaks meest aga oli jäänud leeri, ühe nimi oli Eldad ja teise nimi Meedad; nendegi peal oli Vaim, sest nad olid üleskirjutatute hulgast, kuid nad ei olnud läinud telgi juurde, vaid nad rääkisid leeris prohveti viisil.

²⁷Tedy přiběh služebník, oznámil to Mojžíšovi, řka: Eldad a Medad prorokují v staních.

²⁷Siis jooksis üks poiss ja kuulutas Moosesele ning ütles: 'Eldad ja Meedad räägivad leeris prohveti viisil!'

²⁸Jozue pak, syn Nun, služebník Mojžíšův, jeden z mládenců jeho, dí k tomu: Pane můj, Mojžíši, zabraň jim.

²⁸Siis võttis sõna Joosua, Nuuni poeg, Moosese teener oma noorusest alates, ja ütles: 'Mooses, mu isand, keela neid!'

²⁹Jemuž odpověděl Mojžíš: Proč ty horlíš pro mne? Nýbrž ó kdyby všecken lid Hospodinův proroci byli, a aby dal Hospodin ducha svého na ně!

²⁹Aga Mooses vastas temale: 'Kas sa ägestud minu eest? Kes küll annaks, et kogu Issanda rahvas saaks prohveteiks, et Issand paneks oma Vaimu nende peale!'

³⁰I navrátil se Mojžíš do stanů s staršími Izraelskými.

³⁰Ja Mooses läks tagasi leeri, tema ja Iisraeli vanemad.

³¹Tedy strhl se vítr od Hospodina, a zachvátiv křepelky od moře, spustil je na stany tak široce a dlouze, co by mohl za jeden den cesty ujíti všudy vůkol táboru, takměř na dva lokty zvýší nad zemí.

³¹Siis tõusis tuul Issanda juurest ja ajas mere poolt vutte, paisates need üle leeri, päevateekond siit- ja päevateekond sealtpoolt ümber leeri, ligi kahe küünra kõrguselt üle maapinna.

³²Protož vstav lid, celý ten den a celou noc, i celý druhý den shromažďovali sobě ty křepelky; a kdož nejméně nashromáždil, měl jich s deset měr. I rozvěšeli je sobě pořád okolo stanů.

³²Ja rahvas võttis kätte kogu selle päeva, kogu öö ja kogu järgmise päeva, ja nad korjasid vutte. Kes korjas pisut, sai viiskümmend vakka, ja nad laotasid need endile kuivama ümber leeri.

³³Ještě maso vězelo v zubích jejich, a nebylo právě sžvýkáno, když hněv Hospodinův vzbudil se na lid. I ranil Hospodin lid ranou velikou náramně.

³³Liha oli neil alles hammaste vahel, see ei olnud veel ära söödud, kui Issanda viha süttis põlema rahva vastu ja Issand lõi rahvast väga suure nuhtlusega.

³⁴Protož nazváno jest jméno místa toho Kibrot Hattáve; nebo tu pochovali lid, kterýž žádal masa.

³⁴Siis pandi sellele paigale nimeks Kibrot-Hattaava, sest sinna maeti rahvas, kes oli olnud himukas.

³⁵I bral se lid z Kibrot Hattáve na poušť Hazerot, a pozůstali v Hazerot.

³⁵Kibrot-Hattaavast läks rahvas teele Haserotti; ja nad jäid Haserotti.