1Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Ó Bože chvály mé, nečiň se neslyše.
1Laulujuhatajale: Taaveti laul. Mu kiituse Jumal, ära ole vait!
2Nebo ústa nešlechetného a ústa lstivá proti mně se otevřela, mluvili proti mně jazykem lživým.
2Sest nad on avanud mu vastu õela ja petise suu; nad räägivad minuga valekeelel;
3A slovy jizlivými osočili mne, válčí proti mně beze vší příčiny.
3nad on mind piiranud vihkamissõnadega ja võitlevad mu vastu põhjuseta.
4Protivili mi se za mé milování, ješto jsem se za ně modlíval.
4Mu armastuse pärast kaebavad nad minu peale, aga mina palvetan.
5Odplacují se mi zlým za dobré, a nenávistí za milování mé.
5Nemad tasuvad mulle head kurjaga ja mu armastust vihkamisega.
6Postav nad ním bezbožníka, a protivník ať mu stojí po pravici.
6Sea õel tema vastu ja saatan seisku ta paremal käel!
7Když před soudem stane, ať zůstane za nešlechetného, a prosba jeho budiž jemu k hříchu.
7Kohtust väljugu ta hukkamõistetult ja tema palve saagu patuks!
8Budiž dnů jeho málo, a úřad jeho vezmi jiný.
8Tema päevi olgu pisut, ta amet saagu teisele!
9Buďtež děti jeho sirotci, a žena jeho vdovou.
9Ta lapsed jäägu vaeslasteks ja ta naine leseks!
10Buďtež běhouni a tuláci synové jeho, žebřete, vyhnáni jsouce z poustek svých.
10Ta lapsed hulkugu ümber ja kerjaku ning otsigu toitu kaugel oma varemeist!
11Přitáhni k sobě lichevník všecko, cožkoli má, a úsilé jeho rozchvátejte cizí.
11Liigkasuvõtja võtku kõik, mis tal on, ja muulased rüüstaku ta töövaeva!
12Nebudiž, kdo by mu chtěl milosrdenství prokázati, aniž buď, kdo by se smiloval nad sirotky jeho.
12Ärgu olgu tal kedagi, kes osutab heldust ta vastu, ja ärgu olgu kedagi, kes annaks armu tema vaeslastele!
13Potomci jeho z kořen vyťati buďte, v druhém kolenu vyhlazeno buď jméno jejich.
13Tema järglased saagu otsa, teises põlves kustugu tema nimi!
14Přijdiž na pamět nepravost předků jeho před Hospodinem, a hřích matky jeho nebuď shlazen.
14Tema esiisade pahateod seisku Issandal meeles ja tema ema pattu ärgu kustutatagu!
15Buďtež před Hospodinem ustavičně, až by vyhladil z země památku jejich,
15Olgu need Issanda ees alati, ja ta kaotagu maa pealt nende mälestus!
16Proto že nepamatoval, aby činil milosrdenství, ale protivenství činil člověku chudému a nuznému a sevřenému bolestí srdce, aby jej zamordoval.
16Sest see mees ei mõelnud teha head, vaid kiusas viletsat ja vaest ja meeleheitel olevat, et teda surmata.
17Poněvadž miloval zlořečení, nechať přijde na něj; neměl líbosti v požehnání, nechať se vzdálí od něho.
17Ta armastas needmist - see tabagu teda! Temale ei meeldinud õnnistamine - see jäägu temast kaugele!
18A tak budiž oblečen v zlořečenství jako v svůj oděv, a ať vejde do vnitřností jeho jako voda, a jako olej do kostí jeho.
18Ta riietas end needmisega nagu kuuega - see tungigu nagu vesi tema sisemusse ja nagu õli ta kontidesse!
19Budiž jemu to jako plášť k přiodívání, a jako pás k ustavičnému opasování.
19Olgu see temale nagu riie, millesse ta ennast mähib, ja nagu vöö, millega ta alati ennast vöötab!
20Taková mzda přijdiž mým protivníkům od Hospodina, a mluvícím zlé věci proti duši mé.
20Niisugune olgu mu pealekaebajate palk Issanda käest ja nende palk, kes räägivad kurja minu hinge vastu!
21Ty pak, Hospodine Pane, nalož se mnou laskavě pro jméno své, nebo dobré jest milosrdenství tvé; vytrhni mne.
21Aga sina, Issand, mu Jumal, tee minuga oma nime kohaselt, sest sinu heldus on hea: kisu mind välja!
22Jsemť zajisté chudý a nuzný, a srdce mé raněno jest u vnitřnostech mých.
22Sest mina olen vilets ja vaene, ja mu süda on läbi torgatud mu sees.
23Jako stín, když se nachyluje, ucházeti musím; honí se za mnou jako za kobylkou.
23Ma kaon nagu vari, mis pikemaks venib, mind raputatakse maha nagu rohutirtse.
24Kolena má klesají postem, a tělo mé vyschlo z tučnosti.
24Mu põlved nõrkevad paastumisest ja mu liha kõhnub rasvatuks.
25Nadto jsem jim za posměch; když mne uhlédají, potřásají hlavami svými.
25Ma olen saanud neile teotuseks, mind nähes nad vangutavad pead.
26Spomoz mi, ó Hospodine Bože můj, zachovej mne podlé milosrdenství svého,
26Aita mind, Issand, mu Jumal! Päästa mind oma heldust mööda!
27Tak aby poznati mohli, že jest to ruka tvá, a že jsi ty, Hospodine, učinil to.
27Tundku nad, et see on sinu käsi, et sina, Issand, oled seda teinud!
28Nechť oni jakkoli zlořečí, ty dobrořeč; kteříž povstali, nechť se zastydí, aby se veselil služebník tvůj.
28Kui nad neavad, siis sina õnnista! Kui nad kipuvad kallale, siis jäägu nad häbisse, aga sinu sulane rõõmustagu!
29Buďtež oblečeni protivníci moji v zahanbení, a nechť se odějí jako pláštěm hanbou svou.
29Mu vastased riietugu teotusega ja mähkigu end oma häbisse nagu ülekuube!
30Slaviti budu Hospodina velice ústy svými, a u prostřed mnohých chváliti jej budu,
30Ma tahan Issandat väga tänada oma suuga ja paljude seas teda kiita,
31Proto že stojí po pravici nuznému, aby ho zachoval od těch, kteříž odsuzují život jeho.
31sest tema seisab vaese paremal käel, et päästa tema hing hukkamõistjate käest.