1Žalm Davidův. Suď mne, Hospodine, nebo já v upřímnosti své chodím, a v tě Hospodina doufám, nepohnuť se.
1Taaveti laul. Mõista mulle õigust, Issand, sest ma olen elanud laitmatuses ja olen lootnud Issanda peale ilma kõikumata!
2Zprubujž mne, Hospodine, a zkus mne, přepal ledví má i srdce mé.
2Katsu mind läbi, Issand, ja proovi mind, sulata mu neerud ja mu süda!
3Milosrdenství tvé zajisté před očima mýma jest, a chodím stále v pravdě tvé.
3Sest sinu heldus on mu silma ees ja ma käin sinu tões.
4S lidmi marnými nesedám, a s pokrytci v spolek nevcházím.
4Ma ei ole istunud koos valelike inimestega ega lähe kaasa salalikega.
5V nenávisti mám shromáždění zlostníků, a s bezbožnými se neusazuji.
5Ma vihkan kurjade kogu ega istu õelate kilda.
6Umývám v nevinnosti ruce své, postavuji se při oltáři tvém, Hospodine,
6Ma pesen oma käsi süütuses ja käin sinu altari ümber, Issand,
7Abych tě hlasitě chválil, a vypravoval všecky divné skutky tvé.
7et kuuldavale tuua tänu ja jutustada kõiki su imeasju.
8Hospodine, jáť miluji obydlí domu tvého, a místo příbytku slávy tvé.
8Issand, ma armastan su koja asukohta ja su auhiilguse asupaika!
9Nezahrnujž s hříšnými duše mé, a s lidmi vražedlnými života mého,
9Ära korista mu hinge koos patustega ega mu elu koos meestega, kes verd valavad,
10V jejichž rukou jest nešlechetnost, a pravice jejich vzátků plná.
10kelle kätes on häbitöö ja kelle parem käsi on täis altkäemaksu!
11Já pak v upřímnosti své chodím, vykupiž mne, a smiluj se nade mnou.
11Aga mina tahan käia laitmatuses; lunasta mind ja ole mulle armuline!
12Noha má stojí na rovině, v shromážděních svatých dobrořečiti budu Hospodinu.
12Mu jalg seisab tasasel teel. Kogudustes ma kiidan sind, Issand!