1Přednímu z kantorů na šošannim, žalm Davidův.
1Laulujuhatajale: viisil 'Liiliad'; Taaveti laul.
2Vysvoboď mne, ó Bože, neboť jsou dosáhly vody až k duši mé.
2Päästa mind, Jumal, sest veed tõusevad mu hinge hukutama!
3Pohřížen jsem v hlubokém bahně, v němž dna není; všel jsem do hlubokosti vod, jejichž proud zachvátil mne.
3Ma olen vajunud sügavasse, põhjatusse mutta, mul pole jalgealust. Ma olen sattunud vee sügavusse ning voolas vesi uputab mu.
4Ustal jsem, volaje, vyschlo hrdlo mé, zemdlely oči mé od ohlídání se na tě Boha svého.
4Ma olen väsinud hüüdmast, mu kurk on kähe, mu silmad on väsinud, oodates oma Jumalat.
5Více jest těch, kteříž mne nenávidí bez příčiny, než vlasů hlavy mé; zmocnili se ti, kteříž mne vyhladiti usilují, a jsou nepřátelé moji bez mého provinění; to, čehož jsem nevydřel, nahražovati jsem musil.
5Neid, kes mind asjata vihkavad, on enam kui juuksekarvu mu peas; vägevaks on saanud mu hävitajad, kes on ilmaaegu mu vaenlased. Mida ma pole riisunud, pean ma tasuma.
6Bože, ty znáš sám nemoudrost mou, a výstupkové moji nejsou skryti před tebou.
6Sina, Jumal, tunned mu meeletust, ja mu süüd ei ole varjul sinu eest.
7Nechť nebývají zahanbeni příčinou mou ti, kteříž na tě očekávají, Pane, Hospodine zástupů; nechť nepřicházejí skrze mne k hanbě ti, kteříž tě hledají, ó Bože Izraelský.
7Ärgu sattugu minu pärast häbisse need, kes ootavad sind, Issand, Issand Sebaot; ärgu laimatagu minu pärast neid, kes sind otsivad, Iisraeli Jumal!
8Neboť pro tebe snáším pohanění, a stud přikryl tvář mou.
8Sest sinu pärast ma kannatan teotust, mu palet katab häbistus.
9Cizí učiněn jsem bratřím svým, a cizozemec synům matky své,
9Olen saanud oma vendadele võhivõõraks ja tundmatuks oma ema lastele.
10Proto že horlivost domu tvého snědla mne, a hanění hanějících tě na mne připadla.
10Sest püha viha su koja pärast on mind ära söönud, ja nende teotamised, kes sind teotavad, on langenud minu peale.
11Když jsem plakal, postem trápiv duši svou, bylo mi to ku potupě obráceno.
11Ma olen nutnud ja mu hing on paastunud, kuid see on saanud mulle teotuseks.
12Když jsem bral na se pytel místo roucha, tehdy jsem jim byl za přísloví.
12Ma riietusin kotiriidesse, kuid ma sain neile pilkesõnaks.
13Pomlouvali mne, sedíce v bráně, a písničkou byl jsem těm, kteříž pili víno.
13Väravasuus istujad lobisevad minust ja pillil laulavad minust õllejoojad.
14Já pak modlitbu svou k tobě odsílám, Hospodine, časť jest dobré líbeznosti tvé. Ó Bože, vedlé množství milosrdenství svého vyslyš mne, pro pravdu svou spasitelnou.
14Aga mina palvetan sinu poole, Issand, sulle meelepärasel ajal, oh Jumal. Oma suurest heldusest vasta mulle, oma ustava abiga päästa mind!
15Vytrhni mne z bláta, abych nebyl pohřížen; nechť jsem vytržen od těch, kteříž mne nenávidí, jako z hlubokostí vod,
15Kisu mind välja porist, et ma sisse ei vajuks, et ma pääseksin oma vihkajate eest ja vete sügavusest!
16Aby mne nezachvátili proudové vod, a nesehltila hlubina, ani se nade mnou zavřela prohlubně.
16Ära lase voolast vett mind uputada ega sügavust mind neelata, ja ärgu sulgegu kaev oma suud minu üle!
17Vyslyšiž mne, Hospodine, neboť jest dobré milosrdenství tvé; vedlé množství slitování svých vzhlédniž na mne.
17Vasta mulle, Issand, sest hea on sinu heldus; pöördu minu poole oma rohket halastust mööda
18A neskrývej tváři své od služebníka svého, neboť mám úzkost; rychle vyslyš mne.
18ja ära peida oma palet oma sulase eest, sest ma olen kitsikuses; kuule mind pea!
19Přibliž se k duši mé, a vyprosť ji; pro nepřátely mé vykup mne.
19Tule ligi mu hingele, lunasta tema; vabasta mind mu vaenlaste pärast!
20Ty znáš pohanění mé, a zahanbení mé, i potupu mou, před tebouť jsou všickni nepřátelé moji.
20Sina tead mu teotust ja mu häbi ja mu laimu, kõik mu vastased on su ees.
21Pohanění potřelo srdce mé, pročež jsem byl v žalosti. Očekával jsem, zdali by mne kdo politoval, ale žádného nebylo, zdali by kdo potěšiti chtěli, ale nedočkal jsem.
21Teotus on murdnud mu südame, ma olen haigeks jäänud; ma ootasin kaastunnet, kuid seda ei olnud, ja trööstijaid, kuid neid ma ei leidnud.
22Nýbrž místo pokrmu poskytli mi žluči, a v žízni mé napájeli mne octem.
22Vaid nad andsid mulle süüa mürkrohtu ja mu janus nad jootsid mind äädikaga.
23Budiž jim stůl jejich před nimi za osídlo, a pokojný způsob jejich místo síti.
23Nende laud saagu püüniseks nende ees ja heaolu silmuseks!
24Ať se zatmí oči jejich, aby viděti nemohli, a bedra jejich k stálému přiveď zemdlení.
24Nende silmad saagu pimedaks, et nad ei näeks, ja pane nende niuded alaliselt vankuma!
25Vylí na ně rozhněvání své, a prchlivost hněvu tvého ať je zachvátí.
25Vala välja oma meelepaha nende peale ja su vihaleek tabagu neid!
26Budiž příbytek jejich pustý, v staních jejich kdo by obýval, ať není žádného.
26Nende telklaager saagu lagedaks; ärgu olgu nende telkides elanikke!
27Nebo se tomu, jehož jsi ty zbil, protiví, a o bolesti zraněných tvých rozmlouvají.
27Sest nad jälitavad seda, keda sina oled löönud, ja jutustavad nende valust, keda sina oled haavanud.
28Přilož nepravost k nepravosti jejich, a ať nepřicházejí k spravedlnosti tvé.
28Lisa neile süütegu süüteo peale, ärgu nad jõudku sinu õiglusesse!
29Nechť jsou vymazáni z knihy živých, a s spravedlivými ať nejsou zapsáni.
29Kustutatagu nad maha eluraamatust ja ärgu pandagu neid kirja koos õigetega!
30Já pak ztrápený jsem, a bolestí sevřený, ale spasení tvé, ó Bože, na místě bezpečném postaví mne.
30Aga mina olen vilets ja täis valu. Sinu abi, oh Jumal, kaitsku mind!
31I buduť chváliti jméno Boží s prozpěvováním, a velebiti je s děkováním.
31Ma kiidan lauluga Jumala nime ja tänulauluga ma ülistan teda.
32A bude to příjemnější Hospodinu nežli vůl, neb volek rohatý s rozdělenými kopyty.
32See on Issandale meeldivam kui härg, kui härjavärss, kel on sarved ja sõrad.
33To když uhlédají tiší, radovati se budou, hledajíce Boha, a ožive srdce jejich.
33Viletsad näevad seda ja rõõmustavad; teiegi süda, kes nõuate Jumalat, peab elama.
34Neboť vyslýchá chudé Hospodin, a vězni svými nezhrzí.
34Sest Issand kuuleb vaeseid ega pea halvaks oma vange.
35Chvaltež ho nebesa a země, moře i všeliký hmyz jejich.
35Kiitku teda taevas ja maa, meri ja kõik, mis seal liigub!
36Bůhť zajisté zachová Sion, a vzdělá města Judská, i budou tu bydliti, a zemi tu dědičně obdrží. [ (Psalms 69:37) Tolikéž i símě služebníků jeho dědičně jí vládnouti budou, a milující jméno jeho v ní přebývati. ]
36Sest Jumal tahab päästa Siioni ja uuesti ehitada Juuda linnad, et nad asuksid sinna elama ja päriksid selle.
37Ja tema sulaste järeltulev sugu peab selle saama pärandiks, ja need, kes armastavad tema nime, asuvad sinna elama.