¹Přednímu kantoru z potomků Jedutunových, s Azafem, žalm.

¹Laulujuhatajale: Jedutuuni viisil; Aasafi laul.

²Hlas můj k Bohu, když volám, hlas můj k Bohu, aby ucha naklonil ke mně.

²Ma tõstan oma hääle Jumala poole ja hüüan; ma tõstan oma hääle Jumala poole, et tema mind kuuleks.

³V den ssoužení svého Pána hledal jsem, v noci ruce své rozprostíral jsem bez přestání, a nedala se potěšiti duše má.

³Oma kitsikuse ajal ma otsin Issandat; mu käsi on öösel välja sirutatud ega väsi, mu hing ei lase ennast trööstida.

⁴Na Boha zpomínal jsem a kormoutil se, přemyšloval jsem, a úzkostmi svírán byl duch můj. Sélah.

⁴Ma mõtlen Jumalale ja oigan; ma mõlgutan mõtteid ja mu vaim nõrkeb. Sela.

⁵Zdržoval jsi oči mé, aby bděly; potřín jsem byl, aniž jsem mluviti mohl.

⁵Sina hoidsid mu silmad valvel; ma olen rahutu ega suuda rääkida.

⁶I přicházeli mi na pamět dnové předešlí, a léta dávní.

⁶Ma meenutan muistseid päevi, aastaid, mis ammu möödunud.

⁷Rozpomínal jsem se v noci na zpěvy své, v srdci svém přemyšloval jsem, a zpytoval to duch můj, pravě:

⁷Ma tuletan öösel meelde oma keelpillimängu; ma mõlgutan mõtteid oma südames ja mu vaim juurdleb:

⁸Zdali na věky zažene Bůh? Nikdy-liž již více lásky neukáže?

⁸Kas Issand heidab meid ära igaveseks ega ole tal enam head meelt?

⁹Zdali do konce přestane milosrdenství jeho? A konec vezme slovo od pokolení až do pokolení?

⁹Kas tema heldus on hoopis otsas? Kas tõotuse sõna on lõppenud kõigiks sugupõlvedeks?

¹⁰Zdali se zapomněl smilovávati Bůh silný? Zdaž zadržel v hněvě milosrdenství svá? Sélah.

¹⁰Kas Jumal on unustanud olla armuline? Kas tema on vihas lõpetanud oma halastuse? Sela.

¹¹I řekl jsem: Toť jest má smrt. Ale učiníť proměnu pravice Nejvyššího.

¹¹Ent ma ütlen: See teeb mulle valu, et Kõigekõrgema parem käsi on muutunud.

¹²Rozpomínati se budu na skutky Hospodinovy, a připomínati sobě divné činy tvé, od starodávna.

¹²Ma meenutan Issanda tegusid, ma tuletan meelde su imesid muistsest ajast

¹³A přemyšlovati o všelikém díle tvém, a o skutcích tvých mluviti.

¹³ja ma uurin kõiki su töid ning mõlgutan mõttes su suuri tegusid.

¹⁴Bože, svatá jest cesta tvá. Kdo jest silný, veliký, jako Bůh?

¹⁴Jumal, su tee on pühaduses. Kes on nii suur jumal kui Jumal?

¹⁵Ty jsi ten Bůh silný, jenž činíš divné věci; uvedl jsi v známost mezi národy sílu svou.

¹⁵Sina oled Jumal, kes teeb imet, sa oled oma vägevuse teinud avalikuks rahvaste seas;

¹⁶Vysvobodil jsi ramenem lid svůj, syny Jákobovy a Jozefovy. Sélah.

¹⁶sa lunastasid oma käsivarrega oma rahva, Jaakobi ja Joosepi lapsed. Sela.

¹⁷Vidělyť jsou tě vody, Bože, viděly tě vody, a zstrašily se; pohnuly se také i hlubiny.

¹⁷Veed nägid sind, Jumal; veed nägid sind ja vabisesid, ka ürgveed värisesid.

¹⁸Vydali povodně oblakové, vydala hřmot nebesa, ano i kameníčko tvé skákalo.

¹⁸Paksud pilved kallasid vett, ülemad pilved tegid häält; ja sinu nooled lendasid sinna ja tänna.

¹⁹Vznělo hřímání tvé po obloze, blýskání osvěcovalo okršlek zemský, pohybovala se a třásla země.

¹⁹Su müristamise hääl kostis tuulepöörises; välgud valgustasid maailma; maa värises ja vabises.

²⁰Skrze moře byla cesta tvá, a stezky tvé skrze vody veliké, a však šlepějí tvých nebylo znáti. [ (Psalms 77:21) Vedl jsi jako stádo lid svůj skrze Mojžíše a Arona. ]

²⁰Meres on sinu tee ja su teerada suurtes vetes, aga su jälgi ei olnud tunda.

²¹Sa juhtisid nagu lammaste karja oma rahvast Moosese ja Aaroni käega.