¹Zdaliž nevíte, bratří, (nebo povědomým Zákona mluvím) že Zákon panuje nad člověkem, dokudž živ jest člověk?

¹Vennad, kas te siis ei tea - ma räägin ju seadusetundjaile -, et seadus valitseb inimese üle, niikaua kui inimene elab.

²Nebo žena, kteráž za mužem jest, živému muži přivázána jest zákonem; pakli by umřel muž její, rozvázána jest od zákona muže.

²Nii on abielunaine seadusega seotud mehe külge, kuni mees elab; aga kui mees sureb, on ta saanud vabaks mehe seaduse alt.

³A protož dokudž jest živ muž její, slouti bude cizoložnice, bude-li s jiným mužem; pakliť by muž její umřel, jižť jest svobodna od zákona toho, takže již nebude cizoložnice, bude-li s jiným mužem.

³Sellepärast, kui naine mehe eluajal on teise mehega, nimetatakse teda abielurikkujaks; aga kui mees sureb, on naine vaba seaduse alt, nii et ta ei ole teisele mehele minnes abielurikkuja.

⁴Takž, bratří moji, i vy umrtveni jste Zákonu skrze tělo Kristovo, abyste byli jiného, totiž toho, kterýž z mrtvých vstal, abychom ovoce nesli Bohu.

⁴Niisiis, mu vennad, ka teie olete surmatud Seadusele Kristuse ihu kaudu, et te saaksite teisele, kes on üles äratatud surnuist, et me kannaksime vilja Jumalale.

⁵Nebo když jsme byli v těle, žádosti hříchů příčinou Zákona vzbuzené moc svou provodily v údech našich k nesení ovoce ne Bohu, ale smrti.

⁵Sest kui me olime alles lihalikud, siis haarasid meie liikmeid Seaduse kaudu tekkivad patukired, et kanda vilja surmale.

⁶Nyní pak osvobozeni jsme od Zákona, když umřel ten, v němž jsme držáni byli, tak abychom již sloužili v novotě ducha, a ne v vetchosti litery.

⁶Aga nüüd, et me oleme surnud, siis oleme saanud lahti Seaduse alt, millega meid kammitseti, nii et me teenime Jumalat uuel teel Vaimu all ja mitte vanal teel kirjatähe all.

⁷Což tedy díme? Že Zákon jest hříchem? Nikoli; nýbrž hříchu jsem nepoznal, než skrze Zákon. Nebo i o žádosti byl bych nevěděl, aby hříchem byla, by byl Zákon neřekl: Nepožádáš.

⁷Mis me siis ütleme? Kas Seadus on patt? Mitte sugugi! Kuid pattu ma poleks ära tundnud muidu kui Seaduse läbi; sest ma ei oleks himustamisest midagi teadnud, kui Seadus ei oleks öelnud: 'Sa ei tohi himustada!'

⁸Ale příčinu vzav hřích skrze přikázaní, zplodil ve mně všelikou žádost. Bez Zákona zajisté hřích mrtev jest.

⁸Aga patt, kasutades võimalust, tekitas minus käsu kaudu igasuguseid himusid; sest ilma Seaduseta on patt surnud.

⁹Jáť pak byl jsem živ někdy bez Zákona, ale když přišlo přikázání, hřích ožil,

⁹Mina elasin kunagi Seaduseta, ent kui käsk tuli, siis virgus patt ellu,

¹⁰a já umřel. I shledáno jest, že to přikázání, kteréž mělo mi býti k životu, že jest mi k smrti.

¹⁰mina aga surin. Ja selgus, et seesama käsk, mis pidi olema mulle eluks, oli surmaks,

¹¹Nebo hřích, vzav příčinu skrze to přikázání, podvedl mne, a skrze ně i zabil.

¹¹sest patt, kasutades võimalust, eksitas mind käsu kaudu ning surmas mu käsu varal.

¹²A tak Zákon zajisté svatý, a přikázání svaté i spravedlivé a dobré jest.

¹²Nõnda on siis Seadus püha ning käsk on püha, õige ja hea.

¹³Tedy to dobré učiněno jest mi smrt? Nikoli, ale hřích, kterýž aby se okázal býti hříchem, skrze to dobré zplodil mi smrt, aby tak byl příliš velmi hřešící hřích skrze přikázání.

¹³Kas nüüd see hea on mulle saanud surmaks? Kindlasti mitte! Vaid patt, et ta oleks nähtav patuna, on toonud selle hea kaudu mulle surma, et patt ise saaks käsu kaudu üliväga patuseks.

¹⁴Víme zajisté, že Zákon jest duchovní, ale já jsem tělesný, prodaný hříchu.

¹⁴Ma tean küll, et Seadus on vaimulik, mina aga lihalik, müüdud patu alla.

¹⁵Nebo toho, což činím, neoblibuji; nebo ne, což chci, to činím, ale, což v nenávisti mám, to činím.

¹⁵Ma ei mõista ju, mida ma teen: sest ma ei tee seda, mida tahan, vaid ma teen, mida vihkan.

¹⁶Jestližeť pak, což nechci, to činím, tedy povoluji Zákonu, že jest dobrý.

¹⁶Kui ma aga teen, mida ma ei taha, siis ma möönan, et Seadus on hea.

¹⁷A tak již ne já to činím, ale ten, kterýž přebývá ve mně, hřích.

¹⁷Nii ei tee seda enam mina, vaid patt, mis minus elab.

¹⁸Vímť zajisté, že nepřebývá ve mně, (to jest v těle mém), dobré. Nebo chtění hotové mám, ale vykonati dobrého, tohoť nenalézám.

¹⁸Ma tean ju, et minus - see tähendab minu loomuses - ei ole head. Tahet mul on, aga head teha ma ei suuda.

¹⁹Nebo nečiním toho dobrého, což chci, ale činím to zlé, čehož nechci.

¹⁹Sest head, mida ma tahan, ma ei tee, vaid paha, mida ma ei taha, ma teen.

²⁰A poněvadž pak, čehož já nechci, to činím, tedyť již ne já činím to, ale ten, kterýž přebývá ve mně, hřích.

²⁰Kui ma aga teen seda, mida ma ei taha, siis ei tee seda enam mina, vaid patt, mis elab minus.

²¹Nalézám tedy takový při sobě zákon, když chci činiti dobré, že se mne přídrží zlé.

²¹Niisiis, tahtes teha head, leian seaduse, et mul on kalduvus teha kurja.

²²Nebo zvláštní libost mám v Zákoně Božím podle vnitřního člověka;

²²Sisemise inimese poolest ma rõõmustan Jumala Seaduse üle,

²³Ale vidím jiný zákon v údech svých, odporující zákonu mysli mé a jímající mne, tak abych byl vězeň zákona hřícha, kterýž jest v údech mých.

²³oma liikmetes näen aga teist seadust, mis sõdib vastu minu mõistuse seadusele ja aheldab mind patu seadusega, mis on mu liikmetes.

²⁴Bídný já člověk! Kdo mne vysvobodí z toho těla smrti?

²⁴Oh mind õnnetut inimest! Kes ostab mu lahti sellest surma ihust?

²⁵Ale děkujiť Bohu skrze Jezukrista Pána našeho. A takžť já sloužím myslí Zákonu Božímu, ale tělem zákonu hřícha.

²⁵Aga tänu olgu Jumalale meie Issanda Jeesuse Kristuse läbi! Niisiis, ma teenin mõistusega küll Jumala Seadust, kuid oma loomusega patu seadust.