¹Píseň nejpřednější z písní Šalomounových.

¹Saalomoni ilusaim laul.

²Ó by mne políbil políbením úst svých; nebo lepší jsou milosti tvé nežli víno.

²'Jooda mind oma suu suudlustega, sest sinu armastus on parem kui vein!

³Pro vůni masti tvé jsou výborné, mast rozlitá jméno tvé; protož tě mladice milují.

³Su õlide lõhn on magus, võideõli on su nimi - seepärast armastavad sind neitsid.

⁴Táhniž mne, a poběhnem za tebou. Uvedltě mne král do pokojů svých, plésati a veseliti se v tobě budeme, a vychvalovati milosti tvé více než víno; upřímí milují tě.

⁴Tõmba mind kaasa, tõttame! Vii mind, kuningas, oma kambritesse! Hõisakem ja tundkem sinust rõõmu, ülistagem sinu armastust enam kui veini! Õigusega armastatakse sind!

⁵Jsemť černá, ale milostná, ó dcery Jeruzalémské, tak jako stanové Cedarští, jako opony Šalomounovy.

⁵Jeruusalemma tütred! Mina olen tõmmu, ometi nägus, otsekui Keedari telgid, otsekui Saalomoni telgiriided.

⁶Nehleďte na mne, žeť jsem snědá, nebo jsem obhořela od slunce. Synové matky mé rozpálivše se proti mně, postavili mne, abych ostříhala vinic, a vinice své nehlídala jsem.

⁶Ärge vaadake mind, et ma olen nii tõmmu, et päike mind on pruunistanud! Mu ema pojad turtsusid mu vastu, mind pandi viinamägede vahiks - aga omaenese viinamäge pole ma saanud valvata.

⁷Oznam mi ty, kteréhož miluje duše má, kde paseš? Kde dáváš odpočinutí o poledni? Nebo proč mám býti tak jako poběhlá při stádích tovaryšů tvých?

⁷Ütle mulle, sina, keda mu hing armastab: Kus sa karja hoiad, kus sa seda lõunaajal lased lebada? Sest miks peaksin minema nagu looritatu su sõprade karjade juurde?'

⁸Jestliže nevíš, ó nejkrašší mezi ženami, vyjdi po šlepějích ovcí, a pas kozlátka svá podlé obydlí pastýřů.

⁸'Kui sa seda ei tea, sa ilusaim naistest, siis mine lammaste jälgi mööda ja karjata oma kitsetallekesi karjaste telkide juures!

⁹Jízdě v vozích Faraonových připodobňuji tě, ó milostnice má.

⁹Ma võrdlen sind, mu kullake, vaarao vankrihobusega.

¹⁰Líce tvá okrášlena jsou ozdobami, a hrdlo tvé halžemi.

¹⁰Kaunid on su põsed palmikuis, kael merikarbikeedes.

¹¹Ozdob zlatých naděláme tobě s proměnami stříbrnými.

¹¹Me teeme sulle kuldehted, hõbedaga tipitud.'

¹²Dotud, dokudž král stolí, nardus můj vydává vůni svou.

¹²'Niikaua kui kuningas on lauas, lõhnab mu nardiõli.

¹³Svazček mirry jest mi milý můj, na prsech mých odpočívaje.

¹³Mu kallim on mulle mürrikimbukeseks, mis lebab mu rindade vahel.

¹⁴Milý můj jest mi hrozen cyprový na vinicích v Engadi.

¹⁴Mu kallim on mulle hennapõõsa õisikuks Een-Gedi viinamägedelt.'

¹⁵Aj, jak jsi ty krásná, přítelkyně má, aj, jak jsi krásná! Oči tvé jako holubičí.

¹⁵'Vaata, sa oled ilus, mu kullake, vaata, sa oled ilus! Su silmad on tuvid.'

¹⁶Aj, jak jsi ty krásný, milý můj, jak utěšený! I to lůže naše zelená se.

¹⁶'Vaata, sa oled ilus, mu kallim, tõesti hurmav! Haljas on isegi meie säng:

¹⁷Trámové domů našich jsou z cedrů, a pavlače naše z boroví.

¹⁷meie koja seinteks on seedrid, meie sarikaiks küpressid.'