¹Všeliká věc má jistý čas, a každé předsevzetí pod nebem svou chvíli.

¹Segala sesuatu di dunia ini terjadi pada waktu yang ditentukan oleh Allah.

²Jest čas rození i čas umírání, čas sázení a čas vykopání, což vsazeno bývá;

²Allah menentukan waktu untuk melahirkan dan waktu untuk meninggal, waktu untuk menanam dan waktu untuk mencabut,

³Čas mordování a čas hojení, čas boření a čas stavení;

³waktu untuk membunuh dan waktu untuk menyembuhkan, waktu untuk merombak dan waktu untuk membangun.

⁴Čas pláče a čas smíchu, čas smutku a čas proskakování;

⁴Allah menentukan waktu untuk menangis dan waktu untuk tertawa, waktu untuk meratap dan waktu untuk menari,

⁵Čas rozmítání kamení a čas shromažďování kamení, čas objímání a čas vzdálení se od objímání;

⁵waktu untuk bersenggama dan waktu untuk pantang senggama, waktu untuk memeluk dan waktu untuk menahan diri.

⁶Čas hledání a čas ztracení, čas chování a čas zavržení;

⁶Allah menentukan waktu untuk menemukan dan waktu untuk kehilangan, waktu untuk menabung dan waktu untuk memboroskan,

⁷Čas roztrhování a čas sšívání, čas mlčení a čas mluvení;

⁷waktu untuk merobek dan waktu untuk menjahit, waktu untuk berdiam diri dan waktu untuk berbicara.

⁸Čas milování a čas nenávidění, čas boje a čas pokoje.

⁸Allah menentukan waktu untuk mengasihi dan waktu untuk membenci, waktu untuk berperang dan waktu untuk berdamai.

⁹Co tedy má ten, kdo práci vede, z toho, o čemž pracuje?

⁹Apakah hasil segala jerih payah kita?

¹⁰Viděl jsem zaměstknání, kteréž dal Bůh synům lidským, aby se jím trápili.

¹⁰Aku tahu bahwa Allah memberi beban yang berat kepada kita.

¹¹Sám všecko činí ušlechtile časem svým, nýbrž i žádost světa dal v srdce jejich, aby nestihal člověk díla toho, kteréž dělá Bůh, ani počátku ani konce.

¹¹Ia menentukan waktu yang tepat untuk segala sesuatu. Ia memberi kita keinginan untuk mengetahui hari depan, tetapi kita tak sanggup mengerti perbuatan Allah dari awal sampai akhir.

¹²Odtud seznávám, že nic lepšího nemají, než aby se veselili, a činili dobře v životě svém,

¹²Aku tahu bahwa bagi kita tak ada yang lebih baik daripada bergembira dan menikmati hidup sepanjang umur kita.

¹³Ač i to, když všeliký člověk jí a pije, a užívá dobrých věcí ze všelijaké práce své, jest dar Boží.

¹³Sebaiknya kita semua makan dan minum serta menikmati hasil kerja kita. Itu adalah pemberian Allah.

¹⁴Znám, že cožkoli činí Bůh, to trvá na věky; nemůže se k tomu nic přidati, ani od toho co odjíti. A činí to Bůh, aby se báli oblíčeje jeho.

¹⁴Aku tahu bahwa segala karya Allah akan tetap ada selama-lamanya. Manusia tak dapat menambah atau menguranginya. Dan Allah bertindak demikian supaya kita takut kepada-Nya.

¹⁵To, což bylo, i nyní jest, a což bude, již bylo; nebo Bůh obnovuje to, což pominulo.

¹⁵Yang sekarang terjadi, sudah terjadi sebelumnya. Yang akan ada, sudah lama ada. Allah menentukan supaya yang sudah terjadi, terjadi lagi.

¹⁶Přesto viděl jsem ještě pod sluncem na místě soudu bezbožnost, a na místě spravedlnosti nespravedlnost.

¹⁶Ada lagi yang kulihat di dunia ini: di mana seharusnya ada keadilan dan kebaikan, di situ ada kejahatan.

¹⁷I řekl jsem v srdci svém: Budeť Bůh spravedlivého i bezbožného souditi; nebo tam bude čas každému předsevzetí i každému skutku.

¹⁷Pikirku, Allah akan mengadili orang yang baik maupun orang yang jahat, sebab setiap hal dan setiap tindakan akan terjadi pada waktu yang ditentukan Allah.

¹⁸Řekl jsem v srdci svém o způsobu synů lidských, že jim ukázal Bůh, aby viděli, že jsou podobni hovadům.

¹⁸Kesimpulanku ialah: Allah menguji kita untuk menunjukkan bahwa nasib kita tidak berbeda dengan nasib binatang.

¹⁹Případnost synů lidských a případnost hovad jest případnost jednostejná. Jakož umírá ono, tak umírá i on, a dýchání jednostejné všickni mají, aniž co napřed má člověk před hovadem; nebo všecko jest marnost.

¹⁹Bagaimanapun juga, nasib manusia dan binatang adalah serupa. Yang satu akan mati, begitu juga yang lain. Kedua-duanya adalah sama-sama makhluk. Jadi, manusia tidak lebih beruntung daripada binatang, sebab bagi kedua-duanya hidup itu sia-sia.

²⁰Obé to jde k místu jednomu; obé jest z prachu, obé také zase navracuje se do prachu.

²⁰Mereka menuju ke tempat yang sama. Mereka berasal dari debu dan akan kembali kepada debu.

²¹Kdo to zná, že duch synů lidských vstupuje zhůru, a duch hovadí že sstupuje pod zemi?

²¹Kita tidak tahu, apakah roh manusia naik ke atas dan roh binatang turun ke dalam tanah.

²²Protož spatřil jsem, že nic není lepšího, než veseliti se člověku v skutcích svých, poněvadž to jest podíl jeho. Nebo kdo jej k tomu přivede, aby poznati mohl to, což jest budoucího po něm?

²²Sebab itu aku menyadari bahwa tidak ada yang lebih baik bagi manusia daripada menikmati hasil kerjanya. Selain itu tak ada yang dapat dilakukannya. Tak mungkin ia mengetahui apa yang akan terjadi setelah ia mati.