¹Potom otevřev Job ústa svá, zlořečil dni svému.

¹Kemudian Ayub mulai berbicara dan mengutuki hari kelahirannya, katanya,

²Nebo mluvě Job, řekl:

²"Ya Allah, kutukilah hari kelahiranku, dan malam aku mulai dikandung ibuku!

³Ó by byl zahynul ten den, v němž jsem se naroditi měl, i noc, v níž bylo řečeno: Počat jest pacholík.

³(3:2)

⁴Ten den ó by byl obrácen v temnost, aby ho byl nevyhledával Bůh shůry, a nebyl osvícen světlem.

⁴Ya Allah, jadikanlah hari itu gelap, hapuskan dari ingatan-Mu hingga lenyap; janganlah Engkau biarkan pula cahaya cerah menyinarinya.

⁵Ó by jej byly zachvátily tmy a stín smrti, a aby jej byla přikvačila mračna, a předěsila horkost denní.

⁵Jadikanlah hari itu hitam kelam, gelap gulita, kabur dan suram; liputilah dengan awan dan mega, tudungilah dari sinar sang surya.

⁶Ó by noc tu mrákota byla opanovala, aby nebyla připojena ke dnům roku, a v počet měsíců nepřišla.

⁶Hendaknya malam itu dihilangkan dari hitungan tahun dan bulan; jangan lagi dikenang, jangan pula dibilang.

⁷Ó by noc ta byla osaměla, a zpěvu aby nebylo v ní.

⁷Biarlah malam itu penuh kegelapan tiada kemesraan, tiada kegembiraan.

⁸Ó by jí byli zlořečili ti, kteříž proklínají den, hotovi jsouce vzbuditi velryba.

⁸Hai orang perdukunan dan pengendali Lewiatan, timpalah hari itu dengan sumpah dan kutukan;

⁹Ó by se byly hvězdy zatměly v soumraku jejím, a očekávajíc světla, aby ho nebyla dočekala, ani spatřila záře jitřní.

⁹jangan sampai bintang kejora bersinar, jangan biarkan sinar fajar memancar! Biarlah malam itu percuma menunggu datangnya hari dan harapan yang baru.

¹⁰Nebo nezavřela dveří života mého, ani skryla trápení od očí mých.

¹⁰Terkutuklah malam celaka ketika aku dilahirkan bunda, dan dibiarkan menanggung sengsara.

¹¹Proč jsem neumřel v matce, aneb vyšed z života, proč jsem nezahynul?

¹¹Mengapa aku tidak mati dalam rahim ibu, atau putus nyawa pada saat kelahiranku?

¹²Proč jsem vzat byl na klín, a proč jsem prsí požíval?

¹²Mengapa aku dipeluk ibuku dan dipangkunya, serta disusuinya pada buah dadanya?

¹³Nebo bych nyní ležel a odpočíval, spal bych a měl bych pokoj,

¹³Sekiranya pada saat itu aku berpulang, maka aku tidur dan mengaso dengan tenang,

¹⁴S králi a radami země, kteříž sobě vzdělávali místa pustá,

¹⁴seperti para raja dan penguasa dahulu kala, yang membangun kembali istana zaman purba.

¹⁵Aneb s knížaty, kteříž měli zlato, a domy své naplňovali stříbrem.

¹⁵Aku tertidur seperti putra raja, yang mengisi rumahnya dengan perak kencana.

¹⁶Aneb jako nedochůdče nezřetelné proč jsem nebyl, a jako nemluvňátka, kteráž světla neviděla?

¹⁶Mengapa aku tidak lahir tanpa nyawa supaya tidurku lelap dan terlena?

¹⁷Tamť bezbožní přestávají bouřiti, a tamť odpočívají ti, jenž v práci ustali.

¹⁷Di sana, di dalam kuburan, penjahat tidak melakukan kejahatan, dan buruh yang habis tenaga dapat melepaskan lelahnya.

¹⁸Také i vězňové pokoj mají, a neslyší více hlasu násilníka.

¹⁸Juga tawanan merasa lega, bebas dari hardik para penjaga.

¹⁹Malý i veliký tam jsou rovni sobě, a služebník jest prost pána svého.

¹⁹Di sana semua orang sama: yang tenar dan yang tidak ternama. Dan para budak bebas akhirnya.

²⁰Proč Bůh dává světlo zbědovanému a život těm, kteříž jsou ducha truchlivého?

²⁰Mengapa manusia dibiarkan terus hidup sengsara? Mengapa terang diberi kepada yang duka?

²¹Kteříž očekávají smrti, a není jí, ačkoli jí hledají pilněji než skrytých pokladů?

²¹Mereka lebih suka kuburan daripada harta, menanti maut, tapi tak kunjung tiba.

²²Kteříž by se veselili s plésáním a radovali, když by nalezli hrob?

²²Kebahagiaan baru dapat dirasakan bila mereka mati dan dikuburkan.

²³Člověku, jehož cesta skryta jest, a jehož Bůh přistřel?

²³Masa depan mereka diselubungi oleh Allah, mereka dikepung olehnya dari segala arah.

²⁴Nebo před pokrmem mým vzdychání mé přichází, a rozchází se jako voda řvání mé.

²⁴Gantinya makan aku mengeluh, tiada hentinya aku mengaduh.

²⁵To zajisté, čehož jsem se lekal, stalo se mi, a čehož jsem se obával, přišlo na mne.

²⁵Segala yang kucemaskan, menimpa aku, segala yang kutakuti, melanda aku.

²⁶Neměl jsem pokoje, aniž jsem se ubezpečil, ani odpočíval, až i přišlo pokušení toto.

²⁶Bagiku tiada ketentraman, aku menderita tanpa kesudahan."