¹Žalm Davidův, když utíkal před Absolonem synem svým.

¹Mazmur Daud, ketika ia lari dari Absalom, anaknya. (3-2) Ya TUHAN, alangkah banyaknya musuhku, sangat banyak yang menyerang aku!

²Hospodine, jakť jsou mnozí nepřátelé moji! Mnozí povstávají proti mně.

²(3-3) Ada banyak yang berkata bahwa Allah tak mau menolong aku.

³Mnozí mluví o duši mé: Nemáť tento žádné pomoci v Bohu.

³(3-4) Tetapi Engkau, ya TUHAN, adalah perisai yang melindungi aku. Kauberi aku kemenangan, dan Kaubesarkan hatiku.

⁴Ale ty, Hospodine, jsi štítem vůkol mne, slávou mou, a kterýž povyšuješ hlavy mé.

⁴(3-5) Aku berseru kepada TUHAN; dari bukit-Nya yang suci Ia menjawab aku.

⁵Hlasem svým volal jsem k Hospodinu, a vyslyšel mne s hory svaté své. Sélah.

⁵(3-6) Aku berbaring dan tidur dengan tentram, dan bangun lagi, sebab TUHAN menopang aku.

⁶Já jsem lehl, a spal jsem, i zas procítil; nebo mne zdržoval Hospodin.

⁶(3-7) Aku tidak takut kepada ribuan lawan yang mengepung aku dari segala jurusan.

⁷Nebuduť se báti mnoha tisíců lidí, kteříž se vůkol kladou proti mně.

⁷(3-8) Selamatkanlah aku, ya TUHAN Allahku, hukumlah dan lumpuhkanlah semua lawanku.

⁸Povstaniž, Hospodine, zachovej mne, Bože můj, kterýž jsi zbil všech nepřátel mých líce, a zuby bezbožníků zvyrážel. [ (Psalms 3:9) Tvéť, ó Hospodine, jest spasení, a nad lidem tvým požehnání tvé. Sélah. ]

⁸(3-9) Dari Engkaulah datang pertolongan, ya TUHAN, sudilah memberkati umat-Mu.