¹Slova kazatele syna Davidova, krále v Jeruzalémě.

¹다윗의 아들 예루살렘 왕 전도자의 말씀이라

²Marnost nad marnostmi, řekl kazatel, marnost nad marnostmi, a všecko marnost.

²전도자가 가로되 헛되고 헛되며 헛되고 헛되니 모든 것이 헛되도다

³Jaký užitek má člověk ze všelijaké práce své, kterouž vede pod sluncem?

³사람이 해 아래서 수고하는 모든 수고가 자기에게 무엇이 유익한고

⁴Věk pomíjí, a jiný věk nastává, ačkoli země na věky trvá.

⁴한 세대는 가고 한 세대는 오되 땅은 영원히 있도다

⁵Vychází slunce, i zapadá slunce, a k místu svému chvátá, kdež vychází.

⁵해는 떴다가 지며 그 떴던 곳으로 빨리 돌아가고

⁶Jde ku poledni, a obrací se na půlnoci, sem i tam se toče, chodí vítr, a okolky svými navracuje se vítr.

⁶바람은 남으로 불다가 북으로 돌이키며 이리 돌며 저리 돌아 불던 곳으로 돌아가고

⁷Všecky řeky jdou do moře, a však se moře nepřeplňuje; do místa, do něhož tekou řeky, navracují se, aby zase odtud vycházely.

⁷모든 강물은 다 바다로 흐르되 바다를 채우지 못하며 어느 곳으로 흐르든지 그리로 연하여 흐르느니라

⁸Všecky věci jsou plné zaneprázdnění, aniž může člověk vymluviti; nenasytí se oko hleděním, aniž se naplní ucho slyšením.

⁸만물의 피곤함을 사람이 말로 다 할 수 없나니 눈은 보아도 족함이 없고 귀는 들어도 차지 아니하는도다

⁹Což bylo, jest to, což býti má; a což se nyní děje, jest to, což se díti bude; aniž jest co nového pod sluncem.

⁹이미 있던 것이 후에 다시 있겠고 이미 한 일을 후에 다시 할지라 해 아래는 새 것이 없나니

¹⁰Jest-liž jaká věc, o níž by říci mohl: Pohleď, toť jest cosi nového? Ano již to bylo před věky, kteříž byli před námi.

¹⁰무엇을 가리켜 이르기를 보라 이것이 새 것이라 할 것이 있으랴 오래 전 세대에도 이미 있었느니라

¹¹Není paměti prvních věcí, aniž také potomních, kteréž budou, památka zůstane u těch, jenž potom nastanou.

¹¹이전 세대를 기억함이 없으니 장래 세대도 그 후 세대가 기억함이 없으리라

¹²Já kazatel byl jsem králem nad Izraelem v Jeruzalémě,

¹²나 전도자는 예루살렘에서 이스라엘 왕이 되어

¹³A přiložil jsem mysl svou k tomu, jak bych vyhledati a vystihnouti mohl rozumností svou všecko to, což se děje pod nebem. (Takové bídné zaměstknání dal Bůh synům lidským, aby se jím bědovali.)

¹³마음을 다하며 지혜를 써서 하늘 아래서 행하는 모든 일을 궁구하며 살핀즉 이는 괴로운 것이니 하나님이 인생들에게 주사 수고하게 하신 것이라

¹⁴Viděl jsem všecky skutky, dějící se pod sluncem, a aj, všecko jest marnost a trápení ducha.

¹⁴내가 해 아래서 행하는 모든 일을 본즉 다 헛되어 바람을 잡으려는 것이로다

¹⁵Což křivého jest, nemůže se zpřímiti, a nedostatkové nemohou sečteni býti.

¹⁵구부러진 것을 곧게 할 수 없고 이지러진 것을 셀 수 없도다

¹⁶Protož tak jsem myslil v srdci svém, řka: Aj, já zvelebil jsem a rozšířil moudrost nade všecky, kteříž byli přede mnou v Jeruzalémě, a srdce mé dosáhlo množství moudrosti a umění.

¹⁶내가 마음 가운데 말하여 이르기를 내가 큰 지혜를 많이 얻었으므로 나보다 먼저 예루살렘에 있던 자보다 낫다 하였나니 곧 내 마음이 지혜와 지식을 많이 만나 보았음이로다

¹⁷I přiložil jsem mysl svou, abych poznal moudrost a umění, nemoudrost i bláznovství, ale shledal jsem, že i to jest trápení ducha.

¹⁷내가 다시 지혜를 알고자 하며 미친 것과 미련한 것을 알고자 하여 마음을 썼으나 이것도 바람을 잡으려는 것인 줄을 깨달았도다

¹⁸Nebo kde jest mnoho moudrosti, tu mnoho hněvu; a kdož rozmnožuje umění, rozmnožuje bolest.

¹⁸지혜가 많으면 번뇌도 많으니 지식을 더하는 자는 근심을 더하느니라