Czech BKR

Korean

Job

30

1Nyní pak posmívají se mi mladší mne, jejichž bych otců nechtěl byl postaviti se psy stáda svého.
1그러나 이제는 나보다 젊은 자들이 나를 기롱하는구나 그들의 아비들은 나의 보기에 나의 양떼 지키는 개 중에도 둘만하지 못한 자니라
2Ač síla rukou jejich k čemu by mi byla? Zmařena jest při nich starost jejich.
2그들은 장년의 기력이 쇠한 자니 그 손의 힘이 내게 무엇이 유익하랴
3Nebo chudobou a hladem znuzeni, utíkali na planá, tmavá, soukromná a pustá místa.
3그들은 곧 궁핍과 기근으로 파리하매 캄캄하고 거친 들에서 마른 흙을 씹으며
4Kteříž trhali zeliny po chrastinách, ano i koření, a jalovec za pokrm byl jim.
4떨기나무 가운데서 짠 나물도 꺾으며 대싸리 뿌리로 식물을 삼느니라
5Z prostřed lidí vyháníni byli; povolávali za nimi, jako za zlodějem,
5무리는 도적을 외침 같이 그들에게 소리지름으로 그들은 사람 가운데서 쫓겨나서
6Tak že musili bydliti v výmolích potoků, v děrách země a skálí.
6침침한 골짜기와 구덩이와 바위 구멍에서 살며
7V chrastinách řvali, pod trní se shromažďovali,
7떨기나무 가운데서 나귀처럼 부르짖으며 가시나무 아래 모여 있느니라
8Lidé nejnešlechetnější, nýbrž lidé bez poctivosti, menší váhy i než ta země.
8그들은 본래 미련한 자의 자식이요 비천한 자의 자식으로서 고토에서 쫓겨난 자니라
9Nyní, pravím, jsem jejich písničkou, jsa jim učiněn za přísloví.
9이제는 내가 그들의 노래가 되며 그들의 조롱거리가 되었고
10V ošklivosti mne mají, vzdalují se mne, a na tvář mou nestydí se plvati.
10그들은 나를 미워하여 멀리하고 내 얼굴에 침 뱉기를 주저하지 아니하나니
11Nebo Bůh mou vážnost odjal, a ssoužil mne; pročež uzdu před přítomností mou svrhli.
11이는 하나님이 내 줄을 늘어지게 하시고 나를 곤고케 하시매 무리가 내 앞에서 굴레를 벗었음이니라
12Po pravici mládež povstává, nohy mi podrážejí, tak že šlapáním protřeli ke mně stezky nešlechetnosti své.
12그 낮은 무리가 내 우편에서 일어나 내 발을 밀뜨리고 나를 대적하여 멸망시킬 길을 쌓으며
13Mou pak stezku zkazili, k bídě mé přidali, ač jim to nic nepomůže.
13도울 자 없는 그들이 내 길을 헐고 내 재앙을 재촉하는구나
14Jako širokou mezerou vskakují, a k vyplénění mému valí se.
14성을 크게 파괴하고 그 파괴한 가운데로 몰려 들어 오는것 같이 그들이 내게로 달려드니
15Obrátily se na mne hrůzy, stihají jako vítr ochotnost mou, nebo jako oblak pomíjí zdraví mé.
15놀람이 내게 임하는구나 그들이 내 영광을 바람 같이 모니 내 복록이 구름 같이 지나갔구나
16A již ve mně rozlila se duše má, pochytili mne dnové trápení mého,
16이제는 내 마음이 내 속에서 녹으니 환난날이 나를 잡음이라
17Kteréž v noci vrtá kosti mé ve mně; pročež ani nervové moji neodpočívají.
17밤이 되면 내 뼈가 쑤시니 나의 몸에 아픔이 쉬지 아니하는구나
18Oděv můj mění se pro násilnou moc bolesti, kteráž mne tak jako obojek sukně mé svírá.
18하나님의 큰 능력으로 하여 옷이 추하여져서 옷깃처럼 내몸에 붙었구나
19Uvrhl mne do bláta, tak že jsem již podobný prachu a popelu.
19하나님이 나를 진흙 가운데 던지셨고 나로 티끌과 재같게 하셨구나
20Volám k tobě, ó Bože, a neslyšíš mne; postavuji se, ale nehledíš na mne.
20내가 주께 부르짖으오나 주께서 대답지 아니하시오며 내가 섰사오나 주께서 굽어보시기만 하시나이다
21Obrátils mi se v ukrutného nepřítele, silou ruky své mi odporuješ.
21주께서 돌이켜 내게 잔혹히 하시고 완력으로 나를 핍박하시오며
22Vznášíš mne u vítr, sázíš mne na něj, a k rozplynutí mi přivodíš zdravý soud.
22나를 바람 위에 들어 얹어 불려가게 하시며 대풍 중에 소멸케 하시나이다
23Nebo vím, že mne k smrti odkážeš, a do domu, do něhož se shromažďuje všeliký živý.
23내가 아나이다 주께서 나를 죽게 하사 모든 생물을 위하여 정한 집으로 끌어 가시리이다
24Jistě žeť nevztáhne Bůh do hrobu ruky, by pak, když je stírá, i volali.
24그러나 사람이 넘어질 때에 어찌 손을 펴지 아니하며 재앙을 당할때에 어찌 도움을 부르짖지 아니하겠는가
25Zdaliž jsem neplakal nad tím, kdož okoušel zlých dnů? Duše má kormoutila se nad nuzným.
25고생의 날 보내는 자를 위하여 내가 울지 아니하였는가 빈궁한 자를 위하여 내 마음에 근심하지 아니하였는가
26Když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota.
26내가 복을 바랐더니 화가 왔고 광명을 기다렸더니 흑암이 왔구나
27Vnitřností mé zevřely, tak že se ještě neupokojily; předstihli mne dnové trápení.
27내 마음이 어지러워서 쉬지 못하는구나 환난 날이 내게 임하였구나
28Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými křičím.
28나는 햇볕에 쬐지 않고 검어진 살을 가지고 걸으며 공회 중에 서서 도움을 부르짖고 있느니라
29Bratrem učiněn jsem draků, a tovaryšem mladých pstrosů.
29나는 이리의 형제요 타조의 벗이로구나
30Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti.
30내 가죽은 검어져서 떨어졌고 내 뼈는 열기로 하여 탔구나
31A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících.
31내 수금은 애곡성이 되고 내 피리는 애통성이 되었구나