¹Tedy odpověděl Hospodin Jobovi z vichru, a řekl:

¹산 염소가 새끼 치는 때를 네가 아느냐 ? 암사슴의 새끼 낳을 기한을 네가 알 수 있느냐 ?

²Kdož jest to, jenž zatemňuje radu řečmi neumělými?

²그것이 몇 달만에 만삭되는지 아느냐 ? 그 낳을 때를 아느냐 ?

³Přepaš nyní jako muž bedra svá, a nač se tebe tázati budu, oznam mi.

³그것들은 몸을 구푸리고 새끼를 낳아 그 괴로움을 지내어 버리며

⁴Kdes byl, když jsem zakládal zemi? Pověz, jestliže máš rozum.

⁴그 새끼는 강하여져서 빈 들에서 길리우다가 나가고는 다시 돌아오지 아니하느니라

⁵Kdo rozměřil ji, víš-li? Aneb kdo vztáhl pravidlo na ni?

⁵누가 들나귀를 놓아 자유하게 하였느냐 ? 누가 빠른 나귀의 매인 것을 풀었느냐 ?

⁶Na čem podstavkové její upevněni jsou? Aneb kdo založil úhelný kámen její,

⁶내가 들로 그 집을, 짠 땅으로 그 사는 처소를 삼았느니라

⁷Když prozpěvovaly spolu hvězdy jitřní, a plésali všickni synové Boží?

⁷들나귀는 성읍의 지꺼리는 것을 업신여기니 어거하는 자의 지르는 소리가 그것에게 들리지 아니하며

⁸Aneb kdo zavřel jako dveřmi moře, když vyšlo z života, a zjevilo se?

⁸초장이 된 산으로 두루 다니며 여러 가지 푸른 것을 찾느니라

⁹Když jsem mu položil oblak za oděv, a mrákotu místo plének jeho,

⁹들소가 어찌 즐겨 네게 복종하며 네 외양간에 머물겠느냐 ?

¹⁰Když jsem jemu uložil úsudek svůj, přistaviv závory a dvéře,

¹⁰네가 능히 줄로 들소를 매어 이랑을 갈게 하겠느냐 ? 그것이 어찌 골짜기에서 너를 따라 쓰레를 끌겠느냐 ?

¹¹I řekl jsem: Až potud vycházeti budeš, a dále nic, tu, pravím, skládati budeš dutí vlnobití svého.

¹¹그것의 힘이 많다고 네가 그것을 의지하겠느냐 ? 네 수고하는 일을 그것에게 맡기겠느냐 ?

¹²Zdaž jsi kdy za dnů svých rozkázal jitru? Ukázal-lis záři jitřní místo její,

¹²그것이 네 곡식을 집으로 실어오며 네 타작 마당에 곡식 모으기를 그것에게 의탁하겠느냐 ?

¹³Aby uchvacovala kraje země, a bezbožní aby z ní vymítáni byli?

¹³타조는 즐거이 그 날개를 친다마는 그 깃과 털이 인자를 베푸느냐 ?

¹⁴Tak aby proměnu přijímala jako vosk pečetní, oni pak aby nedlouho stáli jako roucho,

¹⁴그것이 알을 땅에 버려두어 모래에서 더워지게 하고

¹⁵A aby bezbožným zbraňováno bylo světla jejich, a rámě vyvýšené zlámáno bylo?

¹⁵발에 깨어질 것이나 들짐승에게 밟힐 것을 생각지 아니하고

¹⁶Přišel-lis až k hlubinám mořským? A u vnitřnosti propasti chodil-lis?

¹⁶그 새끼에게 무정함이 제 새끼가 아닌 것처럼 하며 그 구로한 것이 헛되게 될지라도 괘념치 아니하나니

¹⁷Jsou-li tobě zjeveny brány smrti? A brány stínu smrti viděl-lis?

¹⁷이는 하나님 내가 지혜를 품부하지 아니하고 총명을 주지 아니함이니라

¹⁸Shlédl-lis širokosti země? Oznam, jestliže ji znáš všecku.

¹⁸그러나 그 몸을 떨쳐 뛰어갈 때에는 말과 그 탄 자를 경히 여기느니라

¹⁹Která jest cesta k obydlí světla, a které místo temností,

¹⁹말의 힘을 네가 주었느냐 그 목에 흩날리는 갈기를 네가 입혔느냐 ?

²⁰Že bys je pojal v meze jeho, poněvadž bys srozumíval stezkám domu jeho?

²⁰네가 그것으로 메뚜기처럼 뛰게 하였느냐 ? 그 위엄스러운 콧소리가 두려우니라

²¹Věděl-lis tehdáž, že jsi měl se naroditi, a počet dnů tvých jak veliký býti má?

²¹그것이 골짜기에서 허위고 힘 있음을 기뻐하며 앞으로 나아가서 군사들을 맞되

²²Přišel-lis až ku pokladům sněhu? A poklady krupobití viděl-lis,

²²두려움을 비웃고 놀라지 아니하며 칼을 당할지라도 물러나지 아니하니

²³Kteréž chovám k času ssoužení, ke dni bitvy a boje?

²³그 위에서는 전동과 빛난 작은 창과 큰 창이 쟁쟁하며

²⁴Kterými se cestami rozděluje světlo, kteréž rozhání východní vítr po zemi?

²⁴땅을 삼킬듯이 맹렬히 성내며 나팔 소리를 들으면 머물러 서지 아니하고

²⁵Kdo rozdělil povodní tok, a cestu blýskání hromovému,

²⁵나팔 소리 나는대로 소소히 울며 멀리서 싸움 냄새를 맡고 장관의 호령과 떠드는 소리를 듣느니라

²⁶Tak aby pršel déšť i na tu zemi, kdež není lidí, na poušť, kdež není člověka,

²⁶매가 떠올라서 날개를 펼쳐 남방으로 향하는 것이 어찌 네 지혜로 말미암음이냐 ?

²⁷Aby zapájel místa planá a pustá, a k zrůstu přivodil trávu mladistvou?

²⁷독수리가 공중에 떠서 높은 곳에 보금자리를 만드는 것이 어찌 네 명령을 의지함이냐 ?

²⁸Má-liž déšť otce? A kdo plodí krůpěje rosy?

²⁸그것이 낭떠러지에 집을 지으며 뾰족한 바위 끝이나 험준한 데 거하며

²⁹Z čího života vychází mráz? A jíní nebeské kdo plodí?

²⁹거기서 움킬만한 것을 살피나니 그 눈이 멀리 봄이며

³⁰Až i vody jako v kámen se proměňují, a svrchek propasti zamrzá.

³⁰그 새끼들도 피를 빠나니 살륙 당한 자 있는 곳에는 그것도 거기 있느니라

³¹Zdali zavázati můžeš rozkoše Kuřátek, aneb stahování Orionovo rozvázati?

³¹

³²Můžeš-li vyvoditi hvězdy polední v čas jistý, aneb Arktura s syny jeho povedeš-li?

³²

³³Znáš-li řád nebes? Můžeš-li spravovati panování jejich na zemi?

³³

³⁴Můžeš-li pozdvihnouti k oblaku hlasu svého, aby hojnost vod přikryla tebe?

³⁴

³⁵Ty-liž vypustíš blýskání, aby vycházela? Zdaliž řeknou tobě: Aj teď jsme?

³⁵

³⁶Kdo složil u vnitřnostech lidských moudrost? Aneb kdo dal rozumu stižitelnost?

³⁶

³⁷Kdo vypravovati bude o nebesích moudře? A láhvice nebeské kdo nastrojuje,

³⁷

³⁸Aby svlažená země zase stuhnouti mohla, a hrudy se v hromadě držely?

³⁸

³⁹Honíš-liž ty lvu loupež? A hltavost lvíčat naplňuješ-liž,

³⁹

⁴⁰Když se stulují v peleších svých, ustavičně z skrýší čihajíce?

⁴⁰

⁴¹Kdo připravuje krkavci pokrm jeho, když mladí jeho k Bohu silnému volají, a toulají se sem i tam pro nedostatek pokrmu?

⁴¹