¹Přednímu zpěváku, žalm Davidův. Hospodine, ty jsi mne zkusil a seznal.

¹(다윗의 시. 영장으로 한 노래) 여호와여, 주께서 나를 감찰하시고 아셨나이다

²Ty znáš sednutí mé i povstání mé, rozumíš myšlení mému zdaleka.

²주께서 나의 앉고 일어섬을 아시며 멀리서도 나의 생각을 통촉하시오며

³Chození mé i ležení mé ty obsahuješ, a všech mých cest svědom jsi.

³나의 길과 눕는 것을 감찰하시며 나의 모든 행위를 익히 아시오니

⁴Než ještě mám na jazyku slovo, aj, Hospodine, ty to všecko víš.

⁴여호와여, 내 혀의 말을 알지 못하시는 것이 하나도 없으시니이다

⁵Z zadu i z předu obklíčils mne, a vzložils na mne ruku svou.

⁵주께서 나의 전후를 두르시며 내게 안수하셨나이다

⁶Divnější jest umění tvé nad můj vtip; vysoké jest, nemohu k němu.

⁶이 지식이 내게 너무 기이하니 높아서 내가 능히 미치지 못하나이다

⁷Kamž bych zašel od ducha tvého? Aneb kam bych před tváří tvou utekl?

⁷내가 주의 신을 떠나 어디로 가며 주의 앞에서 어디로 피하리이까

⁸Jestliže bych vstoupil na nebe, tam jsi ty; pakli bych sobě ustlal v hrobě, aj, přítomen jsi.

⁸내가 하늘에 올라갈지라도 거기 계시며 음부에 내 자리를 펼지라도 거기 계시니이다

⁹Vzal-li bych křídla záře jitřní, abych bydlil při nejdalším moři:

⁹내가 새벽 날개를 치며 바다 끝에 가서 거할지라도

¹⁰I tamť by mne ruka tvá provedla, a pravice tvá by mne popadla.

¹⁰곧 거기서도 주의 손이 나를 인도하시며 주의 오른손이 나를 붙드시리이다

¹¹Dím-li pak: Aspoň tmy, jako v soumrak, přikryjí mne, ale i noc jest světlem vůkol mne.

¹¹내가 혹시 말하기를 흑암이 정녕 나를 덮고 나를 두른 빛은 밤이 되리라 할지라도

¹²Aniž ty tmy před tebou ukryti mohou, anobrž noc jako den tobě svítí, rovně tma jako světlo.

¹²주에게서는 흑암이 숨기지 못하며 밤이 낮과 같이 비취나니 주에게는 흑암과 빛이 일반이니이다

¹³Ty zajisté v moci máš ledví má, přioděl jsi mne v životě matky mé.

¹³주께서 내 장부를 지으시며 나의 모태에서 나를 조직하셨나이다

¹⁴Oslavuji tě, proto že se hrozným a divným skutkům tvým divím, a duše má zná je výborně.

¹⁴내가 주께 감사하옴은 나를 지으심이 신묘막측하심이라 주의 행사가 기이함을 내 영혼이 잘 아나이다

¹⁵Neníť ukryta žádná kost má před tebou, jakž jsem učiněn v skrytě, a řemeslně složen, v nejhlubších místech země.

¹⁵내가 은밀한 데서 지음을 받고 땅의 깊은 곳에서 기이하게 지음을 받은 때에 나의 형체가 주의 앞에 숨기우지 못하였나이다

¹⁶Trupel můj viděly oči tvé, v knihu tvou všickni oudové jeho zapsáni jsou, i dnové,v nichž formováni byli, když ještě žádného z nich nebylo.

¹⁶내 형질이 이루기 전에 주의 눈이 보셨으며 나를 위하여 정한 날이 하나도 되기 전에 주의 책에 다 기록이 되었나이다

¹⁷Protož u mne ó jak drahá jsou myšlení tvá, Bože silný, a jak jest jich nesčíslná summa!

¹⁷하나님이여, 주의 생각이 내게 어찌 그리 보배로우신지요 그 수가 어찌 그리 많은지요

¹⁸Chtěl-li bych je sčísti, více jest jich než písku; procítím-li, a já jsem vždy s tebou.

¹⁸내가 세려고 할지라도 그 수가 모래보다 많도소이다 내가 깰 때에도 오히려 주와 함께 있나이다

¹⁹Zabil-li bys, ó Bože, bezbožníka, tehdážť by muži vražedlní odstoupili ode mne,

¹⁹하나님이여, 주께서 정녕히 악인을 죽이시리이다 피흘리기를 즐기는 자들아 나를 떠날지어다

²⁰Kteříž mluví proti tobě nešlechetně; marně vyvyšují nepřátely tvé.

²⁰저희가 주를 대하여 악하게 말하며 주의 원수들이 헛되이 주의 이름을 칭하나이다

²¹Zdaliž těch, kteříž tě v nenávisti mají, ó Hospodine, v nenávisti nemám? A ti, kteříž proti tobě povstávají, zdaž mne nemrzejí?

²¹여호와여, 내가 주를 미워하는 자를 미워하지 아니하오며 주를 치러 일어나는 자를 한하지 아니하나이까

²²Úhlavní nenávistí jich nenávidím, a mám je za nepřátely.

²²내가 저희를 심히 미워하니 저희는 나의 원수니이다

²³Vyzpytuj mne, Bože silný, a poznej srdce mé; zkus mne, a poznej myšlení má.

²³하나님이여, 나를 살피사 내 마음을 아시며 나를 시험하사 내 뜻을 아옵소서

²⁴A popatř, chodím-liť já cestou odpornou tobě, a veď mne cestou věčnou.

²⁴내게 무슨 악한 행위가 있나 보시고 나를 영원한 길로 인도하소서