¹Spravedlivý zůstaneš, Hospodine, povedu-li odpor proti tobě, a však o soudech tvých mluviti budu s tebou. Proč se cestě bezbožníků šťastně vede? Mají pokoj všickni, kteříž se pyšně zpronevěřili.

¹¶ Tika tonu koe, e Ihowa, ina totohe ahau ki a koe; otiia kia korerotia e ahau ki a koe nga whakaritenga: He aha i whai pai ai te ara o te hunga kino? he aha i noho humarie ai te hunga katoa he nui rawa nei to ratou tinihanga?

²Štěpuješ je, ano i vkořeňují se; rostou, ano i ovoce nesou ti, jejichžto úst blízko jsi, ale daleko od ledví jejich.

²Whakatokia ana ratou e koe, ae ra kua whai pakiaka ratou; kei te tupu ake, ae ra kua whai hua; i o ratou manga i e tata ana koe; i o ratou whatumanawa ia kei tawhiti koe.

³Ale ty, Hospodine, znáš mne, prohlédáš mne, a zkusils srdce mého, že s tebou jest, onyno pak táhneš jako ovce k zabíjení, a připravuješ je ke dni zabití.

³Otiia e mohio ana koe ki ahau, e Ihowa, kua kite koe i ahau, e whakamatautau ana hoki koe i toku ngakau ki a koe: toia mai ratou ano he hipi e patua ana, motuhia atu ratou mo te ra o te parekura.

⁴Dokudž by žalostila země, a bylina všeho pole svadla pro zlost přebývajících v ní, a hynulo každé hovado i ptactvo? Nebo říkají: Nevidíť Bůh skončení našeho.

⁴Kia pehea te roa o te whenua ka tangi nei, o te otaota o nga mara katoa ka maroke nei? hei mea mo te kino o ona tangata, kua pau ona kararehe me nga manu; no te mea i ki ratou, E kore ia e kite i to tatou mutunga iho.

⁵Poněvadž tebe s pěšími běžícího k ustání přivodí, kterakž bys tedy stačil při koních? A poněvadž v zemi pokojné, jíž jsi se dověřil, ustáváš, což pak spravíš při tom zdutém Jordánu?

⁵Na, mehemea i rere koe i roto i te hunga haere i raro, a ka ngenge i a ratou, ka pehea ra tau whakataetae ki nga hoiho? na ahakoa u tou noho i te whenua rangatira, ka pehea ra koe i te whakapehapeha o Horona?

⁶Nebo i bratří tvoji i dům otce tvého zpronevěřili se tobě, a ti také povolávají za tebou plnými ústy. Nevěř jim, byť pak mluvili s tebou přátelsky.

⁶Ko ou tuakana nei hoki, ko ou teina, me te whare o tou papa, kei te tinihanga ki a koe, ko ratou ano kei te karanga nui i muri i a koe: kaua e whakapono ki ta ratou, ina korero pai ki a koe.

⁷Opustil jsem dům svůj, zavrhl jsem dědictví své, dal jsem to, což velice milovala duše má, v ruce nepřátel jeho.

⁷¶ Kua mahue i ahau toku whare, whakarerea ake toku kainga pumau; tukua ana e ahau te wahine i arohaina e toku wairua ki te ringa o ona hoariri.

⁸Učiněno jest mi dědictví mé podobné lvu v lese, vydává proti mně hlas svůj, pročež ho nenávidím.

⁸Ko toku kainga tupu, tona rite ki ahau kei te raiona i roto i te ngahere: hamama ana ia ki ahau, na reira kino iho ahau ki a ia.

⁹A což ptákem dravým jest mi dědictví mé? Což ptactvo vůkol bude proti němu? Jdětež nu, shromažďte se všecka zvířata polní, sejděte se k jídlu.

⁹Ko toku kainga tupu, ki ahau he rite ki te manu kotingotingo; hei hoariri mona nga manu i tetahi taha, i tetahi taha. Haere mai koutou, huihuia mai nga kirehe katoa o te parae, mauria mai ki te horo kai.

¹⁰Mnozí pastýři zkazí vinici mou, pošlapají podíl můj, podíl mně velmi milý obrátí v poušť nejhroznější,

¹⁰Moti ake taku mara waina i nga hepara tokomaha, kua takatakahia e ratou toku wahi, kua meinga hoki e ratou taku wahi i matenui ai hei koraha, ururua rawa.

¹¹Obrátí jej v pustinu. Kvíliti bude, spustošen jsa ode mne; spustne všecka tato země, nebo není žádného, kdo by to v srdci skládal.

¹¹Kua meinga e ratou hei ururua, a i a ia e ururua nei, tangi ana ia ki ahau; kua ururua katoa te whenua, no te mea kahore he tangata e mahara ake ana tona ngakau.

¹²Na všecka místa vysoká po poušti potáhnou zhoubcové, meč zajisté Hospodinův zžíře od jednoho kraje země až do druhého, nebude míti pokoje žádné tělo.

¹²Kua tae nga kaipahua ki nga wahi tiketike katoa o te koraha; ka kai hoki te hoari a Ihowa i tetahi pito o te whenua a tae noa ki tetahi pito o te whenua: ki nga kikokiko katoa kahore he maunga rongo.

¹³Nasejí pšenice, ale trní žíti budou; bolestně to ponesou, že užitku nevezmou, a styděti se budou za úrody své pro prchlivost hněvu Hospodinova.

¹³He witi ta ratou i rui ai, he tataramoa ta ratou i kokoti ai; kua whakamamae ratou i a ratou, a kahore he pai ki a ratou: ka whakama ano koutou ki a koutou hua i te riri o Ihowa ka mura nei.

¹⁴Takto praví Hospodin o všech mých sousedech zlých, jenž se dotýkají dědictví, kteréž jsem uvedl v dědictví lidu svému Izraelskému: Aj, já vypléním je z země jejich, když dům Judský vypléním z prostředku jejich.

¹⁴¶ Ko te kupu tenei a Ihowa mo oku hoa tata katoa e kino nei, kua pa nei ki te wahi tupu i hoatu e ahau mo taku iwi, mo Iharaira, Tenei ahau te huhuti atu nei i a ratou i runga i to ratou whenua, ka hutia atu ano e ahau te whare o Hura i waenganui i a ratou.

¹⁵Stane se však, když je vypléním, že se navrátím a smiluji se nad nimi, a přivedu zase jednoho každého z nich k dědictví jeho, a jednoho každého do země jeho.

¹⁵A tenei ake, kua mutu taku huhuti atu i a ratou, ka hoki ahau, ka aroha ki a ratou, ka whakahoki ano i a ratou ki tona wahi, ki tona wahi, ki tona whenua, ki tona whenua.

¹⁶Stane se také, jestliže by se pilně učili cestám lidu mého, a přisahali by ve jménu mém, říkajíce: Živť jest Hospodin, jakž oni učívali lid můj přisahati skrze Bále, že vzděláni budou u prostřed lidu mého.

¹⁶A tenei ake, ki te ako marie ratou ki nga ara o taku iwi, a ka oatitia toku ingoa, ara, E ora ana a Ihowa; ki te pera ratou me ratou i whakaako ra i taku iwi kia oatitia a Paara; katahi ka hanga ratou ki waenganui i taku iwi.

¹⁷Jestliže by pak neposlouchali, tedy pléniti budu národ ten ustavičně a hubiti, dí Hospodin.

¹⁷Tena ko tenei e kore ratou e rongo, katahi taua iwi ka hutia rawatia atu e ahau, ka whakangaromia, e ai ta Ihowa.