¹I stalo se slovo Hospodinovo ke mně, řkoucí:

¹¶ I puta ano te kupu a Ihowa ki ahau, i mea,

²Jdi a volej, tak aby slyšel Jeruzalém, řka: Takto praví Hospodin: Rozpomínám se na tě pro milosrdenství mladosti tvé, a pro lásku snětí tvého, když jsi za mnou chodila po poušti v zemi, kteráž nebývá osívána.

²Haere, karanga ki nga taringa o Hiruharama, mea atu, Ko te kupu tenei a Ihowa, E mahara ana ahau ki a koe, ki te mahi pai a tou tamarikitanga, ki te aroha i tou marenatanga, i a koe i aru i ahau i te koraha, i te whenua kihai i whakatokia.

³Tehdáž svatost Hospodinova byl Izrael, prvotiny úrod jeho. Všickni, kteříž jej zžírali, obviněni byli; zlé věci na ně přišly, praví Hospodin.

³He tapu a Iharaira ki a Ihowa, ko nga matamua ia o ona hua: ko te hunga katoa e kai ana i a ia, ka kiia he he ta ratou; ka pa te kino ki a ratou, e ai ta Ihowa.

⁴Slyšte slovo Hospodinovo, dome Jákobův, a všecky čeledi domu Izraelského.

⁴Whakarongo ki te kupu a Ihowa, e te whare o Hakopa, e nga hapu katoa o te whare o Iharaira:

⁵Takto praví Hospodin: Jakou shledali otcové vaši při mně nepravost, že se vzdálili ode mne, a chodíce za marností, marní učiněni jsou,

⁵Ko te kupu tenei a Ihowa, He aha taku kino i mau i o koutou matua, i matara atu ai ratou i ahau, i whai ai ratou i te horihori, a horihori iho ratou?

⁶Tak že ani neřekli: Kde jest Hospodin, kterýž nás vyvedl z země Egyptské, kterýž nás vodil po poušti, po zemi pusté a strašlivé, po zemi vyprahlé a stínu smrti, po zemi, skrze niž nechodil žádný, a kdež žádný člověk nebydlil?

⁶Kahore hoki a ratou kainga ake, Kei hea a Ihowa, nana nei tatou i kawe mai i te whenua o Ihipa, nana nei tatou i arahi i te koraha, i te whenua titohea, he maha nei nga rua, i te whenua o te matewai, o te atarangi o te mate, i te whenua kihai i h aerea e te tangata, kihai ano i nohoia e te tangata?

⁷Nýbrž, když jsem vás uvedl do země úrodné, abyste jedli ovoce její i dobré věci její, všedše tam, poškvrnili jste země mé, a dědictví mé zohavili jste.

⁷A naku koutou i kawe mai ki te whenua maha ona hua, ki te kai i ona hua, i ona mea papai. Na, i to koutou taenga mai, kei te whakapoke i toku whenua, meinga ana e koutou toku wahi tupu hei mea whakarihariha.

⁸Kněží neřekli: Kde jest Hospodin? a ti, kteříž se obírají s zákonem, nepoznali mne, pastýři pak odstoupili ode mne, a proroci prorokovali skrze Bále, a za věcmi neužitečnými chodili.

⁸Kahore nga tohunga i ki, Kei hea a Ihowa; ko nga kairahurahu o te ture, kahore i matau ki ahau; kua he hoki nga rangatira ki ahau; ko nga poropiti, na Paara nga tikanga i poropiti ai ratou, whaia ana e ratou nga mea kahore nei he pai.

⁹Pročež vždy nesnáz mám s vámi, praví Hospodin, i s syny synů vašich nesnáz míti musím.

⁹¶ Mo reira ka totohe ano ahau ki a koutou, e ai ta Ihowa, ka totohe hoki ahau ki nga tama a a koutou tama.

¹⁰Projděte ale ostrovy Citim, a pohleďte, i do Cedar pošlete, a pošetřte pilně, a pohleďte, stalo-li se co takového.

¹⁰Tena ra, whiti atu ki nga motu o Kitimi titiro ai; unga tangata ano ki Kerara, ka whakaaroaro marie; tirohia hoki mehemea tera ano te rite o tenei mea i mua.

¹¹Zdali změnil který národ bohy, ačkoli nejsou bohové? Lid pak můj změnil slávu svou v věc neužitečnou.

¹¹I whakaputaia ketia ranei ona atua e tetahi iwi, ehara nei ano i te atua? Na, ko toku iwi, kua whakaputaina ketia e ratou to ratou kororia hei mea kahore ona pai.

¹²Užasněte se nebesa nad tím, a děste se, chřadněte velmi, praví Hospodin.

¹²Miharo mai, e nga rangi, ki tenei, kia nui hoki te wehi, kia ngaro noa iho, e ai ta Ihowa.

¹³Nebo dvojí zlost spáchal lid můj: Mne opustili pramen vod živých, aby sobě vykopali čisterny, čisterny děravé, kteréž nedrží vody.

¹³Ka rua hoki nga he kua mahia nei e taku iwi; ko ahau, ko te puna o nga wai ora kua mahue i a ratou, haua iho e ratou etahi poka, he poka pakaru, e kore nei e mau te wai ki roto.

¹⁴Zdali otrok jest Izrael? Zdali man doma zplozený? Pročež vydán jest v loupež?

¹⁴¶ He pononga ranei a Iharaira? he pononga i whanau ki te whare? he aha ia i waiho ai hei pahuatanga?

¹⁵Lvíčata řvou na něj, a vydávají hlas svůj, a obracejí zemi jeho v pustinu; města jeho vypálena jsou, tak že není žádného obyvatele.

¹⁵Kua ngengere nga raiona kuao ki a ia, kua hamama: a kua meinga e ratou tona whenua kia ururua; kua tahuna ona pa, kahore hoki te tangata noho i reira.

¹⁶Obyvatelé také Nof a Tachpanes pasou na vrchu hlavy tvé.

¹⁶I pakaru ano tou tumuaki i nga tamariki o Nopo, o Tahapanehe.

¹⁷Zdaliž toho sobě nepůsobíš, opouštějíc Hospodina Boha svého v ten čas, když tě vodí po cestě své?

¹⁷He teka ianei nau ano tenei i mahi ki a koe, i te mea nau i whakarere a Ihowa, tou Atua, i a ia e arahi ana i a koe i te ara?

¹⁸A nyní co tobě do cesty Egyptské, že piješ vodu z Níle? Aneb co tobě do cesty Assyrské, že piješ vodu z řeky?

¹⁸Tena ra ko te aha mau i te ara ki Ihipa i inu ai koe i nga wai o Hihoro? he aha ranei mau i te ara ki Ahiria, i inu ai koe i nga wai o te awa?

¹⁹Trestati tě bude zlost tvá, a odvrácení tvá domlouvati budou tobě. Poznejž tedy a viz, že zlá a hořká věc jest, že opouštíš Hospodina Boha svého, a není bázně mé při tobě, dí Panovník Hospodin zástupů.

¹⁹Ko tou he ano hei riri i tau, ko ou tahuritanga ketanga ano hei papaki i a koe. Kia mohio koe, kia kite hoki, he mea kino, he mea kawa, kei tau whakarerenga i a Ihowa, i tou Atua, kahore hoki ou wehi ki ahau, e ai ta te Ariki, ta Ihowa o nga man o.

²⁰Ačkoli dávno polámal jsem jho tvé, potrhal jsem to, čím jsi svázána byla, a řeklas: Nebuduť sloužiti modlám, však po každém pahrbku vysokém, a pod každým dřevem zeleným touláš se, ó nevěstko.

²⁰¶ I wahia hoki tou ioka e ahau i mua, motumotuhia ana e ahau ou here; a ki mai ana koe, E kore ahau e mahi; heoi i runga koe i nga pukepuke tiketike katoa, i raro hoki i nga rakau kouru nui katoa, e koropiko ana, e kairau ana.

²¹Ješto jsem já tě vysadil vinným kmenem výborným, všecku napořád semenem čistotným, i kterakž jsi mi proměnila se v plané réví cizího kmene?

²¹He waina pai ano koe i taku whakatokanga i a koe, he momo pai katoa. Na te aha koe i puta ke ai ki ahau, he mea kua heke te tupu, he waina ke?

²²Nebo bys ty se pak umyla sanitrem, a mnoho na sebe mýdla vypotřebovala, předceť patrná jest nepravost tvá před oblíčejem mým, praví Panovník Hospodin.

²²Ahakoa i horoi koe i a koe ki te houra, a nui noa tau hopi, e mau ana ano tou he ki toku aroaro, e ai ta te Ariki, ta Ihowa.

²³Kterakž můžeš říci: Nepoškvrňovala jsem se, za Báli jsem nechodila? Pohleď na cestu svou v tomto údolí, poznej, cos činila, dromedářko rychlá, kteráž znamení necháváš na cestách svých.

²³He pehea tau ki, Kahore oku poke, kihai ahau i whai i a Paarimi? Tirohia iho ou ara i te raorao, kia mohio ki au mahi. Tou rite, kei te kamera tere kopikopiko tonu ona ara;

²⁴Jsi divoká oslice, zvyklá na poušti, kteráž podlé líbosti duše své hltá vítr, když se jí příčina dá. Kdo jí překážku učiní? Všickni ti, kteříž jí hledají, nepotřebí se jim kvaltovati, naleznouť ji v měsíci jejím.

²⁴Kei te kaihe mohoao kua mohio ki te koraha, e hongi ana i te hau mo tona hiahia; ka matenui ia ko wai hei whakahoki i a ia? ko te hunga katoa e rapu ana i a ia e kore e whakangenge noa i a ratou; i tona marama ano ka kitea ia e ratou.

²⁵Dí-liť kdo: Zdržuj nohu svou, aby bosá nebyla, a hrdlo své od žízně, tedy říkáš: To nic, nikoli; nebo jsem zamilovala cizí, a za nimi choditi budu.

²⁵Kaiponuhia tou waewae, kei kore te hu, tou korokoro hoki kei mate i te wai. Na, kei te mea koe, Kua he: kahore; he tangata ke hoki aku i aroha ai, a ko ratou taku e whai ai.

²⁶Jakož k hanbě přichází zloděj, když postižen bývá, tak zahanben bude dům Izraelský, oni, králové jejich, knížata jejich, a kněží jejich, i proroci jejich,

²⁶Ka whakama te tahae ina mau, ka pena ano te whare o Iharaira, ka whakama; ratou ko o ratou kingi, ko o ratou rangatira, ko o ratou tohunga, ko o ratou poropiti,

²⁷Kteříž říkají dřevu: Otec můj jsi, a kameni: Ty jsi mne zplodil. Nebo se hřbetem ke mně obracejí a ne tváří, ale v čas trápení svého říkají: Vstaň a vysvoboď nás.

²⁷I a ratou e mea na ki te rakau, Ko koe toku papa; ki te kamaka, I whanau ahau i roto i a koe, hurihia ake e ratou ko te kohamo ki ahau, kahore hoki te aroaro: heoi i te wa e he ai ratou, ka ki mai ratou, Whakatika ki te whakaora i a matou.

²⁸I kdež jsou bohové tvoji, kterýchž jsi nadělal sobě? Nechť vstanou, budou-li tě moci vysvoboditi v čas trápení tvého, poněvadž podlé počtu měst svých máš bohy své, ó Judo.

²⁸Kei hea ra ou atua i hanga e koe mou? kia whakatika ratou, ki te mea ka ora koe i a ratou i te wa e he ai koe: rite tonu hoki ki ou pa te maha o ou atua, e Hura.

²⁹Co se vaditi budete se mnou? Vy všickni odstoupili jste ode mne, dí Hospodin.

²⁹¶ He aha te mea e totohe ai koutou ki ahau? kua mahi ke koutou katoa i te kino ki ahau, e ai ta Ihowa.

³⁰Nadarmo jsem bil syny vaše, kázně nepřijali; sežral meč váš proroky vaše jako lev, kterýž dáví.

³⁰Maumau whiu noa ahau i a koutou tamariki; kihai ratou i akona: ko ta koutou hoari nana i kai o koutou poropiti, i pera ano me ta te raiona kai kino.

³¹Ó národe, vy posuďte slova Hospodinova, zdali jsem byl pouští Izraelovi, zdali zemí tmavou? Proč říká lid můj: Panujeme, nepřijdeme více k tobě?

³¹E te whakatupuranga nei, whakaaroa te kupu a Ihowa, He koraha ranei ahau ki a Iharaira? he whenua pouri kerekere? he aha taku iwi i mea ai, Kua matara matou; heoi ano o matou taenga atu ki a koe?

³²Zdali se zapomíná panna na ozdoby své, a nevěsta na tkanice své? Lid pak můj zapomněl se na mne za dny nesčíslné.

³²E wareware ranei te kotiro ki ana whakapaipai, te wahine marena hou ki ona whitiki? ko taku iwi ia kua wareware ki ahau, e kore nga ra e taea te tatau.

³³Proč zastáváš cesty své, hledajíc toho, což miluješ? Pročež i jiné nešlechetnice učíš cestám svým.

³³Tau mahi ki te whakapai i tou ara hei rapunga i te aroha! Na kei te whakaako koe i nga wahine kikino ano hoki ki ou ara.

³⁴Nad to, na podolcích tvých nalézá se krev duší chudých nevinných. Nenesnadně nalézám to, nebo viděti to na těch všech podolcích.

³⁴Kua kitea ano ki nga remu o ou kakahu te toto o nga wairua o nga ware harakore. Kihai i kitea e ahau i te wahi i pakaru ai, engari i runga i enei katoa.

³⁵A vždy říkáš: Poněvadž nevinná jsem, jistě odvrácena jest prchlivost jeho ode mne. Aj, já v soud vejdu s tebou, proto že pravíš: Nehřešila jsem.

³⁵Heoi kei te ki na koe, He harakore nei ahau; he pono e tahuri ke atu ana tona riri i ahau. Nana, ka whakawa ahau i a koe, mo tau kianga, Kahore oku hara.

³⁶Proč tak běháš, proměňujíc cestu svou? Jakož jsi zahanbena od Assyrských, tak i od Egyptských zahanbena budeš.

³⁶He aha koe i kopikopiko rawa ai, i mea ai kia pokaia ketia he ara mou? Ka whakama ano koe ki Ihipa, ka pera me koe i whakama ra ki Ahiria.

³⁷Také odtud vyjdeš, a ruce tvé budou nad hlavou tvou; nebo zamítá Hospodin troštování tvá, a nepovedeť se šťastně v nich.

³⁷Ina, ka haere atu ano koe i reira, i runga ano ou ringa i tou matenga, no te mea kua paopao a Ihowa ki ou whakawhirinakitanga, e kore ano koe e whai wahi i ena.