¹Takto řekl Hospodin: Sejdi do domu krále Judského, a mluv tam slovo toto,

¹¶ Ko te kupu tenei a Ihowa; Haere ki raro, ki te whare o te kingi o Hura, ka korero i tenei kupu ki reira,

²A rci: Slyš slovo Hospodinovo, králi Judský, kterýž sedíš na stolici Davidově, ty i služebníci tvoji i lid tvůj, kteříž chodíte skrze brány tyto.

²Mea atu Whakarongo ki te kupu a Ihowa, e te kingi o Hura, e noho na i runga i te torona o Rawiri, a koe, koutou ko ou tangata, ko tou iwi e tomo ana ki enei kuwaha;

³Takto praví Hospodin: Konejte soud a spravedlnost, a vychvacujte obloupeného z ruky násilníka; příchozímu tolikéž, sirotku, ani vdově nečiňte křivdy, aniž jich utiskujte, a krve nevinné nevylévejte na místě tomto.

³Ko te kupu tenei a Ihowa, Whakaritea te whakawa me te tika, whakaorangia te tangata e pahuatia ana i te ringa o te kaitukino: kaua e mauria kinotia, kaua e whakatupuria kinotia te manene, te pani, te pouaru, kaua hoki e whakahekea te toto harakor e ki tenei wahi.

⁴Nebo budete-li to pilně vykonávati, jistě že poberou se skrze brány domu tohoto králové, sedící místo Davida na stolici jeho, jezdíce na vozích, neb na koních, král s služebníky svými i s lidem svým.

⁴No te mea ki te mahia marietia tenei e koutou, katahi ka tomo mai ki nga kuwaha o tenei whare he kingi e noho ana i runga i te torona o Rawiri, e eke ana ki te hariata, ki te hoiho, a ia, me ana tangata, me tona iwi.

⁵Jestliže pak neuposlechnete slov těchto, skrze sebe přisahám, dí Hospodin, že poušť bude dům tento.

⁵Engari ki te kore koutou e whakarongo ki enei kupu, hei oati tenei maku ki ahau ano, e ai ta Ihowa, tera tenei whare e takoto kau.

⁶Nebo takto praví Hospodin o domu krále Judského: Byl jsi mi jako Galád a vrch Libánský, ale obrátím tě jistotně v poušť jako města, v nichž se bydliti nemůže.

⁶Ko te kupu hoki tenei a Ihowa mo te whare o te kingi o Hura, Ko Kireara koe ki ahau, a ko te tihi o Repanona; otiia he pono ka meinga koe e ahau hei koraha, hei pa hoki e kore e nohoia.

⁷A přistrojím na tebe zhoubce, jednoho každého se zbrojí jeho, kteřížto zpodtínají nejvýbornější cedry tvé, a vmecí na oheň.

⁷A ka whakaritea e ahau he kaiwhakangaro mou, rite rawa i tana patu, i tana patu: a ka tuaina e ratou ou hita papai, ka maka hoki ki te ahi.

⁸A když půjdou národové mnozí mimo město toto, a řekne jeden druhému: Proč tak učinil Hospodin městu tomuto velikému?

⁸A he maha nga iwi e haere ma te taha o tenei pa, a ka mea tena ki tona hoa, ki tona hoa, He aha tenei i meatia e Ihowa ki tenei pa nui?

⁹Tedy řeknou: Proto že opustili smlouvu Hospodina Boha svého, a klaněli se bohům cizím a sloužili jim.

⁹Katahi ratou ka ki ake, Mo ratou i whakarere i te kawenata a Ihowa, a to ratou Atua, a koropiko ana ki nga atua ke, mahi atu ana ki a ratou.

¹⁰Neplačtež mrtvého, aniž ho litujte, ale ustavičně plačte příčinou toho, kterýž odchází; neboť se nenavrátí více, aby pohleděl na zemi, v níž se narodil.

¹⁰¶ Kaua koutou e tangi ki te tupapaku, e uhunga ranei ki a ia: engari kia nui te tangi mo te tangata e haere atu ana; no te mea e kore ia e hoki mai a muri, e kore ano e kite i te whenua i whanau ai ia.

¹¹Nebo takto praví Hospodin o Sallumovi synu Joziáše, krále Judského, kterýž kraluje místo Joziáše otce svého: Když vyjde z místa tohoto, nenavrátí se sem více.

¹¹Ko te kupu hoki tenei a Ihowa mo Harumu tama a Hohia, kingi o Hura, i kingi nei i muri i tona papa, i a Hohia, i haere atu nei hoki i tenei wahi; E kore ia e hoki mai ki konei a ake ake:

¹²Ale tam v tom místě, kamž jej zastěhují, umře, a tak země této neuzří více.

¹²Engari hei te wahi i whakaraua atu ai ia, ka mate ia ki reira, a e kore ia e kite i tenei whenua a ake ake.

¹³Běda tomu, kdož staví dům svůj s útiskem, a paláce své s křivdou, kterýž bližního svého v službu podrobuje darmo, mzdy pak jeho nedává jemu;

¹³Aue, te mate mo te tangata e hanga nei i tona whare ki te he, i nga ruma hoki o reira ki te whakawa he; e whakamahi nei i tona hoa, kahore e utua, kahore hoki e hoatu to tana mahi ki a ia;

¹⁴Kterýž říká: Vystavím sobě dům veliký a paláce prostranné, kterýž prolamuje sobě okna, a tafluje cedrovím, a maluje barvou.

¹⁴E mea ana, Ka hanga e ahau he whare mahorahora moku, he rarahi nga ruma, pokaia ana he matapihi mona i roto; a ko te hipoki he hita, pania ake ki te whero ngangana.

¹⁵Zdaliž kralovati budeš, že se pleteš v to cedrové stavení? Otec tvůj zdaliž nejídal a nepíjel? Když konal soud a spravedlnost, tedy dobře bylo jemu.

¹⁵E kingi ranei koe, no te mea e whai ana koe kia pera rawa atu te hita? kihai ianei tou papa i kai, i inu, i whakarite i te whakawa, i te tika? a he pai i reira ki a ia.

¹⁶Když soudíval při chudého a nuzného, tedy dobře bylo. Zdaliž mně to není známé? dí Hospodin.

¹⁶I whakaritea e ia te whakawa a te ware, a te rawakore; a he pai i reira. He teka ianei ko te mohio tenei ki ahau? e ai ta Ihowa.

¹⁷Ale oči tvé i srdce tvé nehledí než lakomství tvého, a abys krev nevinnou proléval, a nátisk a křivdu činil.

¹⁷Kahore hoki ou kanohi, ou ngakau mo tetahi mea ke atu, heoi mo tou apo anake, mo te whakaheke i te toto harakore, mo te tukino, mo te tutu, hei mahi, mau.

¹⁸Protož takto praví Hospodin o Joakimovi synu Joziáše, krále Judského: Nebudouť ho kvíliti: Ach, bratře můj, aneb ach, sestro. Nebudou ho kvíliti: Ach, pane, aneb ach, kdež důstojnost jeho?

¹⁸Mo reira ko ta Ihowa kupu tenei mo Iehoiakimi tama a Hohia kingi o Hura; Kahore he tangi mona, he mea, Aue, e toku tuakana! ko tenei ranei, Aue, e te tuahine! kahore ratou e tangi mona, e mea, Aue, te ariki! Aue, tona kororia!

¹⁹Pohřbem osličím pohřben bude, vyvlečen a vyvržen jsa za brány Jeruzalémské.

¹⁹Ka tanumia ia ki te tanu o te kaihe, ka toia, ka maka ki waho i nga kuwaha o Hiruharama.

²⁰Vstup na Libán a křič, i na hoře Bázan vydej hlas svůj; křič také přes brody, když potříni budou všickni milovníci tvoji.

²⁰¶ E piki ki Repanona tangi ai; kia puaki hoki tou reo i Pahana: tangi mai hoki i Aparimi; kua mongamonga katoa hoki te hunga i aroha ki a koe.

²¹Mluvíval jsem s tebou v největším štěstí tvém, říkávalas: Nebuduť poslouchati. Tať jest cesta tvá od dětinství tvého; neuposlechlas zajisté hlasu mého.

²¹I korero ahau ki a koe i te wa o tou rangatiratanga; engari i mea koe, E kore ahau e rongo. Ko tau tikanga tenei no tou tamarikitanga ake, kihai koe i rongo ki toku reo.

²²Všecky pastýře tvé zpase vítr, a milovníci tvoji v zajetí půjdou. Tehdáž jistě hanbiti a styděti se budeš za všelikou nešlechetnost svou.

²²Ma te hau e whangai au hepara katoa, ka riro hoki te hunga i aroha ki a koe ki te whakarau: katahi rawa koe ka whakama, ka numinumi kau ki tou kino katoa.

²³Ó ty, kteráž jsi usadila se na Libánu, jenž se hnízdíš na cedroví, jak milostná budeš, když na tě přijdou svírání a bolest jako rodičky!

²³E te wahine e noho na i Repanona, e hanga na i tou kohanga ki nga hita, ano te nui o te manawapa mou ina tae nga mamae ki a koe, te mamae e rite ana ki to te wahine e whanau ana!

²⁴Živť jsem já, dí Hospodin, že byť pak byl Koniáš syn Joakima, krále Judského, prstenem pečetním na mé ruce pravé, však tě i odtud strhnu.

²⁴E ora ana ahau, e ai ta Ihowa, ahakoa a Konia tama a Iehoiakimi kingi o Hura, ko te mowhiti i runga i toku ringa matau, ka unuhia tonutia atu koe e ahau i reira;

²⁵A vydám tě v ruku těch, kteříž hledají bezživotí tvého, a v ruku těch, jejichž ty se oblíčeje lekáš, totiž v ruku Nabuchodonozora krále Babylonského, a v ruku Kaldejských.

²⁵A ka hoatu koe e ahau ki te ringa o te hunga e whai ana kia whakamatea koe, ki te ringa ano o te hunga e wehi na koe, ara ki te ringa o Nepukareha kingi o Papurona, ki te ringa hoki o nga Karari.

²⁶A hodím tebou i matkou tvou, kteráž tě porodila, do země cizí, tam, kdež jste se nezrodili, a tam zemřete.

²⁶Ka akiritia atu ano koe e ahau me tou whaea i whanau ai koe ki tetahi atu whenua ehara nai i te wahi i whanau ai korua; a mate atu korua ki reira.

²⁷Do země pak, po níž toužiti budete, abyste se navrátili tam, tam se nenavrátíte.

²⁷Engari ko te whenua i okaka tonu ai o raua ngakau kia hoki ki reira, e kore raua e hoki ki reira,

²⁸Zdaliž modlou ničemnou, kteráž roztřískána bývá, bude muž tento Koniáš? Zdali nádobou, v níž není žádné líbosti? Proč by vyházíni byli on i símě jeho, a uvrženi do země, o níž nevědí?

²⁸Ko tenei tangata, ko Konia, he oko pakaru ranei ai e whakahaweatia ana? he oko kahore e matenuitia ana? he aha i akiritia atu ai, ratou ko ona uri, i maka atu ai ki te whenua kihai i mohiotia e ratou?

²⁹Ó země, země, země, slyš slovo Hospodinovo.

²⁹E te whenua, te whenua, te whenua, whakarongo ki te kupu a Ihowa.

³⁰Takto praví Hospodin: Zapište to, že muž tento bez dětí bude, a že se jemu nepovede šťastně za dnů jeho. Anobrž nepovede se šťastně i tomu muži, kterýž by z semene jeho seděl na stolici Davidově, a panoval ještě nad Judou.

³⁰Ko te kupu tenei a Ihowa, Tuhituhia e koutou tenei tangata, he urikore, he tangata e kore e oti pai tana i ona ra e ora ai: e kore hoki e totika ta tetahi o ona uri e noho ana i runga i te torona o Rawiri, e kingi ana a muri ake nei i roto i a H ura.