¹A odpovídaje Zofar Naamatský, řekl:

¹¶ Ano ra ko Topara Naamati; i mea ia,

²Zdaliž k mnohým slovům nemá odpovědíno býti? Aneb zdali člověk mnohomluvný práv zůstane?

²Kaua ranei hei whakautua te tini o nga kupu? A e whakatikaia ranei te tangata ngutu hohoro?

³Žváním svým lidi zaměstknáváš, a posmíváš se, aniž jest, kdo by tě zahanbil.

³Ma au kupu whakapehapeha ranei e nohopuku ai nga tangata? A, ina tawai koe, kaua ranei he tangata e mea i a koe kia whakama?

⁴Nebo jsi řekl: Čisté jest učení mé, a čist jsem, ó Bože, před očima tvýma.

⁴E mea ana hoki koe, He tino tika taku whakaako, a he ma ahau ki ou kanohi.

⁵Ješto, ó kdyby Bůh mluvil, a otevřel rty své proti tobě,

⁵Aue, me i korero te Atua, me i puaki mai ona ngutu ki te whakahe i a koe!

⁶Aťby oznámil tajemství moudrosti, že dvakrát většího trestání zasloužil jsi. A věz, že se Bůh zapomněl na tebe pro nepravost tvou.

⁶Me i whakaaturia mai e ia ki a koe nga mea ngaro o te matauranga, te huhua o nga ara o tana mahi! Na kia matau koe, he iti iho i ou he ta te Atua e tango nei i a koe.

⁷Zdaliž ty stižitelnosti Boží dosáhneš, aneb dokonalost Všemohoucího vystihneš?

⁷¶ Ina whakatakina e koe, e kitea ranei e koe te Atua? E tino kitea rawatia ranei e koe te Kaha Rawa?

⁸Vyšší jest nebes, což učiníš? Hlubší než peklo, jakž porozumíš?

⁸Kei te rangi te tiketike; ka pehea koe? Hohonu iho i te reinga; ko te aha e mohiotia e koe?

⁹Delší jest míra její než země, a širší než moře.

⁹Ko tona takoto, roa atu i te whenua, whanui atu i te moana.

¹⁰Bude-li pléniti neb zavírati aneb ssužovati, kdo se na něj bude domlouvati?

¹⁰Ki te mea ka haukotia e ia, ka herehera ranei, ka whakawakia ranei, ma wai ia e arai?

¹¹Poněvadž zná lidskou marnost, a vidí nepravost, což by tomu rozuměti neměl?

¹¹E mohio ana hoki ia ki nga tangata teka noa; a e kite ana ia i te he, ahakoa e kore e whakaaroa e ia.

¹²Tak aby muž nesmyslný nabyl rozumu, ačkoli člověk jest jako hřebec z divokého osla zplozený.

¹²Otiia ko te mea whakaarokore nei, ko te tangata kahore rawa ona hinengaro, ae ra, to te tangata rite i tona whanautanga kei te kuao kaihe mohoao.

¹³Jestliže ty nastrojíš srdce své, a ruce své k němu vztáhneš;

¹³¶ Ki te whakatikaia e koe tou ngakau, a ka wherahia ou ringa ki a ia;

¹⁴Byla-li by nepravost v ruce tvé, vzdal ji od sebe, aniž dopouštěj bydliti v staních svých nešlechetnosti:

¹⁴Ki te mea he he kei tou ringa, whakamataratia atu, kaua hoki te kino e noho ki ou tapenakara;

¹⁵Tedy jistě pozdvihneš tváři své z poškvrny, a budeš nepohnutý, aniž se báti budeš.

¹⁵He pono ko reira ara ai tou mata, te ai he ira; ae, ka u hoki koe, te ai he wehi:

¹⁶Nebo se na těžkost zapomeneš, na niž jako na vody, kteréž pominuly, zpomínati budeš.

¹⁶Tera hoki koe e wareware ki tou mauiui; a e maharatia e koe ano ko nga wai kua rere atu.

¹⁷K tomu nad poledne jasný nastaneť čas; zatmíš-li se pak, jitru podobný budeš.

¹⁷A ko tou ora tera e marama ke atu i to te poutumarotanga o ate ra; a ahakoa e pouri ano, ka rite ki te ata.

¹⁸Budeš i mysli doufanlivé, maje naději; stánek roztáhneš, i bezpečně spáti budeš.

¹⁸Ka tatu ou whakaaro, no te mea ka whai tumanakohanga atu; ae, ka rapu koe i tetahi taha ou, i tetahi taha, a ka takoto marire koe.

¹⁹A tak v pokoji budeš, aniž tě kdo předěsí, a mnozí tváři tvé kořiti se budou.

¹⁹E takoto iho ano koe, te ai he kaiwhakawehi; he tokomaha ano hoki e whai kia paingia e koe.

²⁰Oči pak bezbožných zkaženy budou, a utíkání jim zhyne; nadto naděje jejich bude jako dchnutí člověka.

²⁰Ka poko ia nga kanohi o te hunga kino, kore ake he rerenga mo ratou; ko ta ratou e tumanako atu ai ko te hemonga.