¹Aj, všecko to vidělo oko mé, slyšelo ucho mé, a srozumělo tomu.

¹¶ Nana, kua kitea katoatia tenei e toku kanohi, kua rongo toku taringa, kua mohio.

²Jakož vy znáte to, znám i já, nejsem zpozdilejší než vy.

²Ko ta koutou e mohio na, ko taku ano tena e mohio nei: kahore hoki ahau i hoki iho i a koutou.

³Jistě žeť já s Všemohoucím mluviti, a s Bohem silným o svou při jednati budu.

³Ina, e whai kupu ano ahau ki te Kaha Rawa: a e hiahia ana ki te korerorero ki te Atua.

⁴Nebo vy jste skladatelé lži, a lékaři marní všickni vy.

⁴Ko koutou ia, he hunga tito i te teka, he rata horihori noa koutou katoa.

⁵Ó kdybyste aspoň mlčeli, a bylo by vám to za moudrost.

⁵Te pai na, me i mutu rawa a koutou korero! Ko to koutou whakaaro nui hoki tena.

⁶Slyštež medle odpory mé, a důvodů rtů mých pozorujte.

⁶Tena ra, whakarongo mai ki taku tautohe, maharatia nga whawhai a oku ngutu.

⁷Zdali zastávajíce Boha silného, mluviti máte nepravost? Aneb za něho mluviti máte lest?

⁷Me tautoko ta te Atua ki te kupu kino? me tautoko ranei tana ki te tinihanga?

⁸Zdaliž osobu jeho přijímati budete, a o Boha silného se zasazovati?

⁸Ka whakapai kanohi koia koutou ki a ia? Ma koutou ranei ta te Atua tautohe?

⁹Zdaž vám to k dobrému bude, když na průbu vezme vás, že jakož člověk oklamán bývá, oklamati jej chcete?

⁹He pai ranei kia rapua ta koutou e ia? E maminga ranei koutou ki a ia, e pera me tetahi ka maminga nei ki te tangata?

¹⁰V pravdě žeť vám přísně domlouvati bude, budete-li povrchně osoby jeho šetřiti.

¹⁰He pono ka whakahe ia ki a koutou ki te whakapai puku koutou i te kanohi.

¹¹Což ani důstojnost jeho vás nepředěšuje, ani strach jeho nepřikvačuje vás?

¹¹E kore ranei koutou e mataku ki tona nui? E kore ranei te wehi ki a ia e tau ki a koutou?

¹²Všecka vzácnost vaše podobná jest popelu, a hromadám bláta vyvýšení vaše.

¹²Ko a koutou pepeha nunui he whakatauki no te pungarehu, ko o koutou parepare he parepare paru.

¹³Postrptež mne, nechať já mluvím, přiď na mne cokoli.

¹³¶ Kati te korero, waiho noa iho ahau, kia korero ai ahau, ahakoa pa mai te aha ki ahau.

¹⁴Pročež bych trhati měl maso své zuby svými, a duši svou klásti v ruku svou?

¹⁴He aha oku kikokiko i ngaua ai e oku niho? He aha toku wairua i waiho ai e ahau i roto i toku ringa?

¹⁵By mne i zabil, což bych v něho nedoufal? A však cesty své před oblíčej jeho předložím.

¹⁵Ahakoa whakamate noa ia i ahau, ka tatari tonu ahau ki a ia: otiia ka mau tonu ahau ki oku ara i tona aroaro.

¹⁶Onť sám jest spasení mé; nebo před oblíčej jeho pokrytec nepřijde.

¹⁶Ko tenei hoki hei oranga moku; e kore hoki te tangata atuakore e tae mai ki tona aroaro.

¹⁷Poslouchejte pilně řeči mé, a zprávu mou pusťte v uši své.

¹⁷Ata whakarongo ki aku korero: kia anga mai o koutou taringa ki taku e whakapuaki nei.

¹⁸Aj, jižť začínám pře své vésti, vím, že zůstanu spravedliv.

¹⁸Na kua takoto taku mo te whakawa; e mohio ana ahau he tika ahau.

¹⁹Kdo jest, ješto by mi odpíral, tak abych nyní umlknouti a umříti musil?

¹⁹Ko wai ia hei totohe ki ahau? Ka whakarongo puku hoki ahau aianei, a ka hemo ahau.

²⁰Toliko té dvoji věci, ó Bože, nečiň mi, a tehdy před tváří tvou nebudu se skrývati:

²⁰Engari kaua nga mea e rua e meatia mai ki ahau; katahi ahau ka kore e huna i ahau i tou mata.

²¹Ruku svou vzdal ode mne, a hrůza tvá nechť mne neděsí.

²¹Kia matara atu tou ringa ki tawhiti i ahau; a kaua ahau e whakawehia e te mataku ki a koe.

²²Zatím povolej mne, a buduť odpovídati; aneb nechať já mluvím, a odpovídej mi.

²²Ko reira, mau e karanga, a maku e whakao atu; maku ranei e korero, a mau e whakahoki kupu mai ki ahau.

²³Jak mnoho jest mých nepravostí a hříchů? Přestoupení mé a hřích můj ukaž mi.

²³¶ Ka hia ra oku kino, oku hara? Meinga ahau kia matau ki toku he me toku hara.

²⁴Proč tvář svou skrýváš, a pokládáš mne sobě za nepřítele?

²⁴He aha tou mata i huna ai e koe? He aha ahau i kiia ai e koe he hoariri?

²⁵Zdaliž list větrem se zmítající potříti chceš, a stéblo suché stihati budeš?

²⁵E kapokapohia ranei e koe te pakawha e puhia haeretia ana? E whaia ranei e koe te papapa maroke?

²⁶Že zapisuješ proti mně hořkosti, a dáváš mi v dědictví nepravosti mladosti mé,

²⁶Kei te tuhituhi na hoki koe i nga mea kawa moku, e mea ana hoki kia riro mai i ahau nga he o toku taitamarikitanga.

²⁷A dáváš do klady nohy mé, a šetříš všech stezek mých, na paty noh mých našlapuješ;

²⁷Karapitia iho e koe oku waewae ki te rakau, he mea tohu nau oku ara katoa, a he mea tuhi nau oku takahanga waewae tawhio noa:

²⁸Ješto člověk jako hnis kazí se, a jako roucho, kteréž jí mol.

²⁸Ahakoa toku rite kei te mea pirau, e memeha noa ana, kei te kakahu e kainga ana e te purehurehu.