¹A odpovídaje Job, řekl:

¹¶ Ano ra ko Hopa; i mea ia,

²Poslouchejte pilně řeči mé, a bude mi to za potěšení od vás.

²Ata whakarongo mai ki taku kupu, a hei tenei he kupu whakamarie mai ma koutou.

³Postrpte mne, abych i já mluvil, a když odmluvím, posmívejž se.

³Tukua ahau, a ka korero hoki ahau; a ka mutu aku korero, haere tonu ta koutou tawai.

⁴Zdaliž já před člověkem naříkám? A poněvadž jest proč, jakž nemá býti ssoužen duch můj?

⁴Ahau nei, ki te tangata koia taku amuamu? A he aha ahau te manawanui ai?

⁵Pohleďte na mne, a užasněte se, a položte prst na ústa.

⁵Titiro mai ki ahau, miharo ai; kopania atu te ringa ki te mangai.

⁶Ano já sám, když rozvažuji své bídy, tedy se děsím, a spopadá tělo mé hrůza.

⁶Mahara kau ahau, ka wehi, mau pu te wehi o oku kikokiko.

⁷Proč bezbožní živi jsou, k věku starému přicházejí, též i bohatnou?

⁷¶ He aha te hunga kino i ora ai, i koroheke ai, ae, i marohirohi ai to ratou kaha?

⁸Símě jejich stálé jest před oblíčejem jejich s nimi, a rodina jejich před očima jejich.

⁸Pumau tonu o ratou uri ki to ratou taha ki to ratou aroaro, a ko a ratou whanau kei ta ratou tirohanga atu.

⁹Domové jejich bezpečni jsou před strachem, aniž metla Boží na nich.

⁹O ratou whare kei runga i te rangimarie, kahore he wehi, kahore hoki a te Atua patu ki a ratou.

¹⁰Býk jejich připouštín bývá, ale ne na prázdno; kráva jejich rodí, a nepotracuje plodu.

¹⁰E kaha ana tana puru ki te ekeeke, kahore hoki e he; ka whanau tana kau, kahore hoki he whakatahe.

¹¹Vypouštějí jako stádo maličké své, a synové jejich poskakují.

¹¹E tukua mai ana e ratou a ratou kohungahunga ano he kahui hipi, e pekepeke ana a ratou tamariki.

¹²Povyšují hlasu při bubnu a harfě, a veselí se k zvuku muziky.

¹²He hunga hapai ratou i te timipera, i te hapa, e koa ana ki te tangi o te okana.

¹³Tráví v štěstí dny své, a v okamžení do hrobu sstupují.

¹³O ratou ra pau tonu i runga i te ahuareka, kitea rawatia ake kua heke ki te po.

¹⁴Kteříž říkají Bohu silnému: Odejdi od nás, nebo známosti cest tvých neoblibujeme.

¹⁴Koia ratou i mea ai ki te Atua, Mawehe atu i a matou; kahore hoki o matou hiahia kia matau ki ou ara.

¹⁵Kdo jest Všemohoucí, abychom sloužili jemu? A jaký toho zisk, že bychom se modlili jemu?

¹⁵He aha ra te Runga Rawa e mahi ai matou ki a ia? He aha hoki te rawa ki a matou ki te inoi ki a ia?

¹⁶Ale pohleď, že není v moci jejich štěstí jejich, pročež rada bezbožných vzdálena jest ode mne.

¹⁶Nana, kahore he pai mo ratou i o ratou ringa ake: matara atu i ahau te whakaaro o te hunga kino.

¹⁷Často-liž svíce bezbožných hasne? Přichází-liž na ně bída jejich? Poděluje-liž je bolestmi Bůh v hněvě svém?

¹⁷¶ Pehea te maha o nga matenga o te rama a te hunga kino? O nga panga mai ano hoki o to ratou aitua ki a ratou? O te tuwhanga mai a te Atua i nga mamae i a ia e riri ana?

¹⁸Bývají-liž jako plevy před větrem, a jako drtiny, kteréž zachvacuje vicher?

¹⁸E rite ai ratou ki te kakau witi i mua i te hau, ki te papapa e kahakina atu ana e te paroro?

¹⁹Odkládá-liž Bůh synům bezbožníka nepravost jeho? Odplacuje-liž jemu tak, aby to znáti mohl,

¹⁹E mea ana koutou, E rongoatia ana e te Atua tona kino hei mea mo ana tamariki. Mana e utu tera ki a ia tonu, kia mohio ai ia.

²⁰A aby viděly oči jeho neštěstí jeho, a prchlivost Všemohoucího že by pil?

²⁰Tukua kia kite ona ake kanohi i tona hunanga, a tukua ia kia inu i te riri o te Kaha Rawa.

²¹O dům pak jeho po něm jaká jest péče jeho, když počet měsíců jeho bude umenšen?

²¹He aha hoki tana manako ki tona whare i muri i a ia? ka poroa hoki ona marama i waenga?

²²Zdali Boha silného kdo učiti bude umění, kterýž sám vysokosti soudí?

²²E whakaako ianei tetahi i te Atua ki te matauranga? Ko te kaiwhakawa hoki ia mo te hunga whakakake.

²³Tento umírá v síle dokonalosti své, všelijak bezpečný a pokojný.

²³Tenei tangata, mate iho ia, pakari rawa ano hoki ona kaha, ata takoto ana ana mea katoa, kahore hoki he raruraru.

²⁴Prsy jeho plné jsou mléka, a mozk kostí jeho svlažován bývá.

²⁴Ki tonu ona u i te waiu, a e makuku ana ona wheua i te hinu.

²⁵Jiný pak umírá v hořkosti ducha, kterýž nikdy nejídal s potěšením.

²⁵Mate iho hoki tera tangata, kawa tonu tona wairua, kahore hoki he pai hei kai mana.

²⁶Jednostejně v prachu lehnou, a červy se rozlezou.

²⁶Ka takoto ngatahi raua ki te puehu, a ko te iro hei hipoki mo raua.

²⁷Aj, známť myšlení vaše, a chytrosti, kteréž proti mně neprávě vymýšlíte.

²⁷¶ Nana, e mohio ana ahau ki o koutou whakaaro, ki ta koutou ngarahu nanakia ano hoki moku.

²⁸Nebo pravíte: Kde jest dům urozeného? A kde stánek příbytků bezbožných?

²⁸E ki ana hoki koutou, Kei hea te whare o te rangatira? Kei hea hoki te teneti i noho ai te hunga kino?

²⁹Což jste se netázali jdoucích cestou? Zkušení-liž aspoň jejich nepovolíte,

²⁹Kahore ianei koutou i ui ki te hunga e haere atu ana i te ara? Kahore ranei koutou i mohio ki a ratou tohu?

³⁰Že v den neštěstí ochranu mívá bezbožný, v den, pravím, rozhněvání přistřín bývá?

³⁰Kei te rongoa nei hoki te tangata kono mo te ra o te whakangaro; ka whakaputaina ratou i te ra o te riri.

³¹Kdo jemu oznámí zjevně cestu jeho? Aneb za to, co činil, kdo jemu odplatí?

³¹Ko wai e whakaatu i tona ara ki tona aroaro? Ko wai hoki hei hoatu i te utu mo tana mahi ki a ia?

³²A však i on k hrobu vyprovozen bude, a tam zůstane.

³²Heoi ka kawea ia ki te urupa; kei te puranga he wahi mona.

³³Sladnou jemu hrudy údolí, nadto za sebou všecky lidi táhne, těch pak, kteříž ho předešli, není počtu.

³³Ka reka ki a ia nga pokuru o te awaawa, ka whai mai ano hoki nga tangata katoa i a ia; e kore nei hoki e taea te tatau te hunga i mua i a ia.

³⁴Hle, jak vy mne marně troštujete, nebo v odpovědech vašich nezůstává než faleš.

³⁴He pehea ra ta koutou whakamarie tinihanga i ahau, e toe na hoki te he i roto i a koutou kupu e whakahoki mai na?