¹Tedy odpověděl Job a řekl:

¹¶ Katahi ka whakautua e Hopa, i mea ia,

²Což vždy předce naříkání mé za zpouru jmíno bude, ješto bída má těžší jest nežli lkání mé?

²I tenei ra nei ano e amuamu ana taku tangi: nui noa atu i taku aue te taimaha o te patunga i ahau.

³Ó bych věděl, kde ho najíti, šel bych až k trůnu jeho.

³Aue, me i mohio ahau ki te wahi e kite ai ahau i a ia, kia tae rawa atu ai ahau ki tona nohoanga!

⁴Pořádně bych před ním vedl při, a ústa svá naplnil bych důvody.

⁴Ka ata whakatakotoria e ahau aku korero ki tona aroaro, ka whakakiia hoki toku mangai ki nga kupu tautohetohe.

⁵Zvěděl bych, jakými slovy by mně odpověděl, a porozuměl bych, co by mi řekl.

⁵Ka mohio ahau ki nga kupu e whakahokia mai e ia ki ahau, ka marama hoki tana e mea ai ki ahau.

⁶Zdaliž by podlé veliké síly své rozepři vedl se mnou? Nikoli, nýbrž on sám dal by mi sílu.

⁶E whakaputaina mai ranei tona kaha nui ina tautohetohe ki ahau? Kahore; engari ka whai whakaaro ia ki ahau.

⁷Tuť by upřímý hádati se mohl s ním, a byl bych osvobozen všelijak od soudce svého.

⁷Ko reira te tangata tika tautohetohe ai ki a ia: a ora tonu ake ahau i toku kaiwhakawa ake tonu atu.

⁸Ale aj, půjdu-li upřímo dále, tam ho není; pakli nazpět, nepostihnu ho.

⁸¶ Nana, haere ana ahau ki mua, a kahore ia i reira; ki muri, heoi kahore ahau e kite i a ia:

⁹By i čím zaměstknán byl na levo, předce ho nespatřím; zastře-li se na pravo, ovšem ho neuzřím.

⁹Ki maui, ina ka mahi ia, heoi kahore ahau e kite i a ia; e huna ana ia i a ia ano i te taha ki matau, te kite ahau i a ia.

¹⁰Nebo on zná cestu, kteráž jest při mně; bude-li mne zkušovati, jako zlato se ukáži.

¹⁰Otiia e mohio ana ia ki te ara e anga atu ai ahau: kia oti ahau te titiro iho e ia, ano he koura ahau i toku putanga mai.

¹¹Šlepějí zajisté jeho přídržela se noha má, cesty jeho šetřil jsem, abych se s ní neuchyloval.

¹¹Mau pu ona takahanga i toku waewae; u pu ahau ki tona ara, kihai hoki i peka ke.

¹²Aniž od přikázaní rtů jeho uchýlil jsem se, nýbrž ustaviv se na tom, schované jsem měl řeči úst jeho.

¹²Kihai hoki i mahue i ahau te whakahau a ona ngutu; ko nga kupu a tona mangai rongoa rawa ki ahau, nui atu i te kai i rite maku.

¹³On pak jestliže při čem stojí, kdo jej odvrátí? Ano duše jeho čehož jen žádá, toho hned dovodí.

¹³¶ Ko ia, kotahi tonu tona whakaaro, a ma wai ia e whakatahuri ke? Ko ta tona ngakau hoki i hiahia ai e meatia ana e ia.

¹⁴A vykoná uložení své o mně; nebo takových příkladů mnoho jest při něm.

¹⁴E whakaotia ana hoki e ia nga mea i whakaritea moku: he maha ano hoki ana mahi pera.

¹⁵Pročež před tváří jeho děsím se; když to rozvažuji, lekám se ho.

¹⁵Koia ahau i ohorere ai i tona aroaro: ka whakaaroaro ahau, ka wehi i a ia.

¹⁶Bůh zajisté zemdlil srdce mé, a Všemohoucí předěsil mne,

¹⁶Ngohe noa hoki toku ngakau i te Atua, ohorere ana ahau i te Kaha Rawa.

¹⁷Tak že sotva jsem nezahynul v těch temnostech; nebo před tváří mou nezakryl mrákoty.

¹⁷Kihai nei hoki ahau i whakangaromia i mua o te pouri, kihai hoki i hipokina e ia te pouri i toku aroaro.