¹Odpovídaje pak Job, řekl:

¹¶ Na ka whakautu a Hopa, ka mea,

²Ó kdyby pilně zváženo bylo hořekování mé, a bída má na váze aby spolu vyzdvižena byla.

²Aue, me i ata paunatia toku mamae, me i huihuia, me i whakairihia toku aitua ki te pauna!

³Jistě že by se nad písek mořský těžší ukázala, pročež mi se i slov nedostává.

³Na inaianei taimaha ake i te onepu o te moana: heoi he ohorere rawa aku kupu.

⁴Nebo střely Všemohoucího vězí ve mně, jejichž jed vysušil ducha mého, a hrůzy Boží bojují proti mně.

⁴Kei roto hoki i ahau nga pere a te Kaha Rawa, inumia ake e toku wairua to ratou paihana: rarangi tonu mai nga whakawehi a te Atua hei hoariri moku.

⁵Zdaliž řve divoký osel nad mladistvou travou? Řve-liž vůl nad picí svou?

⁵E tangi ano ranei te kaihe mohoao i te mea kei te tarutaru ia? e tangi ano ranei te kau i te mea e kai ana?

⁶Zdaliž jedí to, což neslaného jest, bez soli? Jest-liž chut v věci slzké?

⁶E taea ranei te kai, te mea kahore nei ona ha, ki te kahore he tote? He reka ranei te whakakahukahu o te hua manu?

⁷Ach, kterýchž se ostýchala dotknouti duše má, ty jsou již bolesti těla mého.

⁷Hore rawa toku wairua e mea kia pa atu ki ena; to ratou rite ki ahau kei te kai whakarihariha.

⁸Ó by se naplnila žádost má, a aby to, čehož očekávám, dal Bůh,

⁸¶ Aue, me i riro mai taku i tono ai, me i homai e te Atua taku e tumanako nei!

⁹Totiž, aby se líbilo Bohu setříti mne, vztáhnouti ruku svou, a zahladiti mne.

⁹Me i pai hoki te Atua kia whakangaromia ahau, kia tukua mai tona ringa hei hatepe i ahau!

¹⁰Neboť mám ještě, čím bych se potěšoval, (ačkoli hořím bolestí, aniž mne Bůh co lituje), že jsem netajil řečí Nejsvětějšího.

¹⁰Penei kua ai ano he whakamarie moku; ae, ka tino hari ahau ki te mamae, kahore nei e tohu i ahau: kihai hoki nga kupu a te Mea Tapu i huna e ahau.

¹¹Nebo jaká jest síla má, abych potrvati mohl? Aneb jaký konec můj, abych prodlel života svého?

¹¹He aha toku kaha, e tatari ai ahau? He aha hoki toku mutunga, e whakamanawanui ai ahau?

¹²Zdali síla má jest síla kamenná? Zdali tělo mé ocelivé?

¹²He kaha kohatu ranei toku kaha? He parahi ranei oku kikokiko?

¹³Zdaliž pak obrany mé není při mně? Aneb zdravý soud vzdálen jest ode mne,

¹³Ehara ranei i te mea kahore he awhina moku i roto i ahau, a kua oti te ngoi te pei i roto i ahau?

¹⁴Proti tomu, jehož lítostivost k bližnímu mizí, a kterýž bázeň Všemohoucího opustil?

¹⁴¶ Ko te tangata e ngoikore ana te ngakau kia puta mai te aroha o tona hoa ki a ia, ahakoa kua mahue i a ia te wehi i te Kaha Rawa.

¹⁵Bratří moji zmýlili mne jako potok, pominuli jako prudcí potokové,

¹⁵He mahi tinihanga ta oku teina, he pera me ta te awa; rere ana ratou ano he waipuke awaawa,

¹⁶Kteříž kalní bývají od ledu, a v nichž se kryje sníh.

¹⁶Kua mangu nei i te hukapapa, ngaro ana te hukarere i roto.

¹⁷V čas horka vysychají; když sucho bývá, mizejí z místa svého.

¹⁷I te wa e mahana ai, ka memeha atu; i te weraweratanga, moti iho ratou i to ratou wahi.

¹⁸Sem i tam roztěkají se od toku svého obecného, v nic se obracejí a hynou.

¹⁸Ka peka ke nga tira e haere ana ra reira; riro ana ki te kore, a ngaro iho.

¹⁹To vidouce houfové jdoucích z Tema, zástupové Sabejských, jenž naději měli v nich,

¹⁹Tirotirohia ana e nga tira o Tema; taria atu ana e nga tangata haere o Hepa.

²⁰Zastyděli se, že v nich doufali; nebo přišedše až k nim, oklamáni jsou.

²⁰Whakama ana ratou mo ratou i whakamanawa atu ki reira; te taenga ki aua awa, kanakana kau ana.

²¹Tak zajisté i vy byvše, nejste; vidouce potření mé, děsíte se.

²¹Na he kahore noa iho koutou; ka kite koutou i te mea whakamataku, a ka wehi.

²²Zdali jsem řekl: Přineste mi, aneb z zboží svého udělte darů pro mne?

²²¶ I mea ranei ahau, Homai ki ahau? He hakari ranei maku e homai i o koutou rawa?

²³Aneb: Vysvoboďte mne z ruky nepřítele, a z ruky násilníků vykupte mne?

²³I mea ranei, whakaorangia ahau i te ringa o te hoariri? Hokona ahau i roto i te ringa o te kaitukino?

²⁴Poučte mne, a budu mlčeti, a v čem bych bloudil, poslužte mi k srozumění.

²⁴Whakaakona ahau, a ka whakarongo puku ahau; whakaaturia ki ahau te mea i he ai ahau.

²⁵Ó jak jsou pronikavé řeči upřímé! Ale co vzdělá obviňování vaše?

²⁵Ano te kaha o nga kupu tika! Ko te aha ia te riria ana e a koutou kupu?

²⁶Zdali jen z slov mne viniti myslíte, a převívati řeči choulostivého?

²⁶E mea ana ranei koutou kia riria nga kupu? he hau kau nei hoki nga korero a te tangata kua pau ona whakaaro.

²⁷Také i na sirotka se obořujete, anobrž jámu kopáte příteli svému.

²⁷Ae ra, e mea ana koutou ki te maka rota mo nga pani, ki te mea i to koutou hoa hei taonga hokohoko.

²⁸A protož nyní chtějtež popatřiti na mne, a suďte, klamám-liť před oblíčejem vaším.

²⁸Na whakaae mai, titiro mai ki ahau; he pono hoki e kore ahau e korero teka ki to koutou kanohi.

²⁹Napravte se, prosím, nechť není nepravostí; napravte se, pravím, a tak poznáte, žeť jest spravedlnost v té řeči mé.

²⁹Tena ra, tahuri mai; kaua hoki te he e waiho; ina, tahuri mai, he tika hoki taku take.

³⁰A jest-li na jazyku mém nepravost, neměl-liž bych, čitedlen býti bíd?

³⁰He he koia kei toku arero? e kore ranei toku hinengaro e mohio ki nga mea whanoke?