¹Potom pak vyvolil Pán i jiných sedmdesát, a poslal je po dvou před tváří svou do každého města i místa, kamž měl sám přijíti.

¹¶ Na i muri i enei mea ka whakaritea e te Ariki etahi atu e whitu tekau, a tonoa ana ratou takirua, takirua, i mua i a ia ki nga pa katoa, ki nga wahi meake nei ia haere ki reira.

²A pravil jim: Žeň zajisté jest mnohá, ale dělníků málo. Protož proste Pána žni, ať vypudí dělníky na žeň svou.

²I mea ano ia ki ratou, He nui te kotinga, ko nga kaimahi ia he ruarua: na inoi atu ki te Ariki nana te kotinga, kia tonoa e ia he kaimahi ki tana kotinga.

³Jdětež. Aj, já posílám vás jako berany mezi vlky.

³Haere: nana, ka tonoa nei koutou e ahau, ano he reme ki waenganui o nga wuruhi.

⁴Nenostež s sebou pytlíka, ani mošny, ani obuvi, a žádného na cestě nepozdravujte.

⁴Kaua e mauria he takotoranga moni, kaua he putea, kaua he hu: kaua ano e oha atu ki tetahi ai te huarahi.

⁵A do kteréhožkoli domu vejdete, nejprve rcete: Pokoj tomuto domu.

⁵Ki te tomo koutou ki tetahi whare, matua mea atu, Kia tau te rangimarie ki tenei whare.

⁶A bude-liť tu který syn pokoje, odpočineť na něm pokoj váš; pakli nic, k vámť se navrátí.

⁶A ki te mea kei reira te tama a te rangimarie, ka tau ta koutou rangimarie ki a ia: ki te kahore, e hoki ano ki a koutou.

⁷A v témž domu ostaňte, jedouce a pijíce, což u nich jest. Nebo hoden jest dělník mzdy své. Nechoďtež z domu do domu.

⁷Na hei taua whare koutou noho ai, kai ai, inu ai i ta ratou e homai ai: ka tika hoki te utu mo te kaimahi. Kaua e haereere i tenei whare ki tera whare.

⁸Ale do kteréhožkoli města vešli byste a přijali by vás, jezte, což před vás předloží.

⁸Ka tomo koutou ki tetahi pa, a ka manako ratou ki a koutou, kainga nga mea e whakatakotoria ana ma koutou:

⁹A uzdravujte nemocné, kteříž by v něm byli, a rcete jim: Přiblížiloť se k vám království Boží.

⁹Me whakaora te hunga mate o reira, ka mea ki a ratou, Kua tata ki a koutou te rangatiratanga o te Atua.

¹⁰A do kteréhožkoli města vešli byste, a nepřijali by vás, vyjdouce na ulice jeho, rcetež:

¹⁰Tena ki te tomo koutou ki tetahi pa, a e kore ratou e manako ki a koutou, me haere atu ki nga huarahi o reira, me ki atu,

¹¹Také i ten prach, kterýž se přichytil nás z města vašeho, vyrážíme na vás. Ale však to vězte, žeť se jest přiblížilo k vám království Boží.

¹¹Na, ko te puehu o to koutou pa e piri nei ki a matou, tenei ka tahia atu nei e matou ki a koutou: otira kia mohio koutou ki tenei, kua tata ki a koutou te rangatiratanga o te Atua.

¹²Pravím zajisté vám, že Sodomským v onen den lehčeji bude nežli tomu městu.

¹²Ko taku kupu tenei ki a koutou, Engari to Horoma i taua ra e mama i to taua pa.

¹³Běda tobě Korozaim, běda tobě Betsaido. Nebo kdyby v Týru a v Sidonu činěni byli divové ti, kteříž v vás činěni jsou, dávno by v žíni a v popele sedíce, pokání činili.

¹³Aue, te mate mou, e Korahina! aue, te mate mou, e Petahaira! me i meatia hoki ki Taira, ki Hairona nga merekara kua meatia nei ki a korua, kua ripeneta ke raua, he taratara hoki te kakahu, me te noho i roto i te pungarehu.

¹⁴A protož Týru a Sidonu lehčeji bude na soudu nežli vám.

¹⁴Otira erangi to Taira, to Hairona i te whakawa e mama i to korua.

¹⁵A ty Kafarnaum, které jsi až do nebe zvýšeno, až do pekla sníženo budeš.

¹⁵A ko koe, e Kaperenauma, tera koe e ikeike, a tae noa ki te rangi? Ka whakataka koe ki te reinga.

¹⁶Kdož vás slyší, mne slyší; a kdo vámi pohrdá, mnou pohrdá; kdož pak mnou pohrdá, pohrdáť tím, kdož mne poslal.

¹⁶Ki te whakarongo tetahi ki a koutou, e whakarongo ana ia ki ahau; ki te whakakahore tetahi ki a koutou, e whakakahore ana ia ki ahau; ki te whakakahore ana ia ki ahau; ki te whakakahore tetahi ki ahau, e whakakahore ana ki toku kaitono mai.

¹⁷Potom navrátilo se s radostí těch sedmdesáte, řkouce: Pane, také i ďáblové se nám poddávají ve jménu tvém.

¹⁷¶ Na hoki hari ana te whitu tekau, ka mea, E te Ariki, rongo tonu nga rewera nei ki a matou, he mea na tou ingoa.

¹⁸I řekl jim: Viděl jsem satana jako blesk padajícího s nebe.

¹⁸Ka mea ia ki a ratou, I kite ahau i a Hatana, me te mea he uira te takanga i te rangi.

¹⁹Aj, dávámť vám moc šlapati na hady a na štíry i na všelikou moc nepřítele, a nic vám neuškodí.

¹⁹Na ka hoatu nei e ahau ki a koutou he mana e takahi ai koutou i runga i nga nakahi, i nga kopiona, i te kaha katoa ano o te hoa whawhai: a e kore rawa koutou e mate i tetahi mea.

²⁰Avšak z toho se neradujte, žeť se vám poddávají duchové, ale raději se radujte, že jména vaše napsána jsou v nebesích.

²⁰Otira kaua e hari ki tenei, ki nga wairua ka riro nei ki raro i a koutou; ko ta koutou ia e tino hari ai, ko o koutou ingoa kua oti te tuhituhi ki te rangi.

²¹V tu hodinu rozveselil se v duchu Ježíš, a řekl: Chválím tě, Otče, Pane nebe i země, že jsi tyto věci skryl před moudrými a opatrnými, a zjevils je maličkým. Ovšem, Otče, neb tak se líbilo před tebou.

²¹I taua wa ano ka hari ia i te Wairua Tapu, ka mea, ka whakawhetai ahau ki a koe, e Pa, e te Ariki o te rangi, o te whenua, kua huna nei hoki e koe enei mea i te hunga matau, i te hunga mahara, a whakakitea ana ki nga kohungahunga: ae ra, e pa, i pai hoki te penei ki tau titiro.

²²Všecky věci dány jsou mi od Otce mého, a žádný neví, kdo by byl Syn, jediné Otec, a kdo by byl Otec, jediné Syn, a komuž by chtěl Syn zjeviti.

²²Kua oti nga mea katoa te tuku ki ahau e toku matua: e kore ano tetahi e matau ki te Tama ko wai ia, ko te Matua anake; ko wai ranei te Matua, ko te Tama anake, me te tangata ano hoki e pai ai te Tama kia whakakitea ia.

²³A obrátiv se k učedlníkům obzvláštně, řekl: Blahoslavené oči, kteréž vidí, co vy vidíte.

²³Na ka tahuri ia ki nga akonga, ka mea puku atu, Ka hari nga kanohi e kite ana i nga mea e kite nei koutou:

²⁴Nebo pravím vám, že mnozí proroci i králové chtěli viděti, což vy vidíte, a neviděli, a slyšeti, což vy slyšíte, a neslyšeli.

²⁴Ko taku kupu hoki tenei ki a koutou, he tokomaha nga poropiti me nga kingi i hiahia kia kite i nga mea e kite nei koutou, a kahore i kite; kia rongo ano i nga mea e rongo nei koutou, a kahore i rongo.

²⁵A aj, jeden zákoník vstal, pokoušeje ho, a řka: Mistře, co čině, život věčný dědičně obdržím?

²⁵¶ Na ka whakatika tetahi kaiwhakaako o te ture, ka whakamatautau i a ia, ka mea, E te kaiwhakaako, me aha ahau ka whiwhi ai ki te ora tonu?

²⁶A on řekl k němu: V Zákoně co jest psáno? Kterak čteš?

²⁶Ka mea ia ki a ia, he aha te mea i tuhituhia ki te ture? ka pehea tau korero?

²⁷A on odpověděv, řekl: Milovati budeš Pána Boha svého ze všeho srdce svého, a ze vší duše své, a ze vší síly své, i ze vší mysli své, a bližního svého jako sebe samého.

²⁷na ka whakahoki ia, ka mea, Kia whakapaua tou ngakau, tou wairua, tou kaha, tou hinengaro, ki te aroha ki te Ariki, ki tou Atua; me aroha hoki ki tou hoa tata ano ko koe.

²⁸I řekl mu Ježíš: Právě jsi odpověděl. To čiň, a živ budeš.

²⁸Ka mea ia ki a ia, Ka tika tau korero: meinga tenei, a ka ora koe.

²⁹On pak chtěje se sám ospravedlniti, dí Ježíšovi: A kdo jest můj bližní?

²⁹Otira ka mea ia ki te whakatika i a ia, ka ki atu ki a Ihu, Ko wai ra toku hoa tata?

³⁰I odpověděv Ježíš, řekl: Člověk jeden šel z Jeruzaléma do Jericho, i upadl mezi lotry. Kteříž obloupivše jej a zranivše, odešli, odpolu živého nechavše.

³⁰Na ka whakahoki a Ihu, ka mea, E haere iho ana tetahi tangata i Hiruharama ki heriko, a ka tutaki ki nga kaipahua, na ka huia ona e ratou, ka tukitukia ia, a haere ana, whakarerea iho ia, me te mea kua mate.

³¹I přihodilo se, že kněz jeden šel touž cestou, a uzřev jej, pominul.

³¹Na, ko tetahi tohunga e haere noa ana i taua ara: a, i tona kitenga i a ia, ninihi ke ana na tahaki.

³²Též i Levíta až k tomu místu přišed, a uzřev jej, pominul.

³²I pena hoki tetahi Riwaiti, tae kau ki taua wahi, ka haere, ka titiro, ninihi ke ana na tahaki.

³³Samaritán pak jeden, cestou se bera, přišel až k němu, a uzřev jej, milosrdenstvím hnut jest.

³³Otira ko tetahi hamari e haere ana ki nga whenua, i te taenga ki a ia, ka kite i a ia, ka aroha,

³⁴A přistoupě, uvázal rány jeho, naliv oleje a vína, a vloživ jej na hovado své, vedl do hospody, a péči o něj měl.

³⁴Na ka haere, ka takai i ona patunga, ringihia iho ki te hinu, ki te waina, ka whakanoho i a ia ki tona ake kararehe, a kawea ana ia ki te whare tira, atawhaitia ana ia.

³⁵Druhého pak dne odjíti maje, vyňav dva peníze, dal hospodáři, a řekl: Měj o něj péči, a cožkoli nad to vynaložíš, já když se vrátím, zaplatím tobě.

³⁵I te aonga ake, i tona haerenga, ka tangohia e ia e rua nga pene, hoatu ana ki te tangata i te whare, ka mea ki a ia, Mau ia e tiaki; a ki te maha atu au mea e pau, maku koe e utu ina hoki mai ahau.

³⁶Kdo tedy z těch tří zdá se tobě bližním býti tomu, kterýž upadl mezi lotry?

³⁶Na, ki tou whakaaro, ko wai o tenei tokotoru te hoa ona i tutaki nei ki nga kaipahua?

³⁷A on řekl: Ten, kterýž učinil milosrdenství nad ním. I řekl jemu Ježíš: Jdi, i ty učiň též.

³⁷Ka mea ia, Ko tera i atawhaitia ai ia. Na ka mea a Ihu ki a ia, Haere, kia pera ano tau mahi.

³⁸I stalo se, když šli, že on všel do jednoho městečka. Žena pak jedna, jménem Marta, přijala jej do domu svého.

³⁸¶ A i to ratou haerenga atu, ka tomo ia ki tetahi kainga: na, ko tetahi wahine ko Mata te ingoa, i whakamanuhiri i a ia ki tona whare.

³⁹A ta měla sestru, jménem Mariji, kterážto seděci u noh Ježíšových, poslouchala slova jeho.

³⁹He teina ano tona, ko Meri te ingoa, na ka noho tenei ki nga waewae o Ihu, whakarongo ai ki tana kupu.

⁴⁰Ale Marta pečliva byla při mnohé službě Pánu. Kterážto přistoupivši, řekla: Pane, nemáš-liž o to péče, že sestra má nechala mne samé sloužiti? Protož rci jí, ať mi pomůž.

⁴⁰Na raruraru noa iho a Mata i te nui o te mahi tuari, a haere ana, ka mea, E te Ariki, he mea noa oti ki a koe kia waiho e toku teina maku anake te tuari? na, korero atu kia haere mai ia hei hoa moku.

⁴¹A odpověděv, řekl jí Ježíš: Marta, Marta, pečlivá jsi, a rmoutíš se při mnohých věcech.

⁴¹Ka whakahoki te Ariki, ka mea ki a ia, E Mata, e Mata, e manukanuka ana koe, e raruraru ana ki nga mea maha:

⁴²Ale jednohoť jest potřebí. Mariať dobrou stránku vyvolila, kterážto nebude odjata od ní.

⁴²Kotahi ia te mea e matea ana: a kua whiriwhiria e Meri tena wahi pai, e kore nei e tangohia i a ia.