¹I stalo se, když všel Ježíš do domu jednoho knížete farizejského v sobotu, aby jedl chléb, že oni šetřili ho.

¹¶ A, i tona haerenga ki te whare o tetahi o nga rangatira, he Parihi, ki te kai taro i te hapati, na titiro pu mai ana ratou ki a ia.

²A aj, člověk jeden vodnotelný byl před ním.

²Na, ko tetahi tangata i tona aroaro, he kopu tetere tona mate.

³I odpověděv Ježíš, dí zákoníkům a farizeům, řka: Sluší-li v sobotu uzdravovati?

³Na ka oho a Ihu, ka korero ki nga kaiwhakaako o te ture, ki nga Parihi, ka mea, he mea tika ranei te whakaora i te hapati?

⁴A oni mlčeli. Tedy on dosáh jeho, uzdravil a propustil.

⁴A kihai ratou i kiki. Na ka mau ia ki a ia, a whakaorangia ana, tukua ana kia haere;

⁵A odpověděv k nim řekl: Čí z vás osel anebo vůl upadl by do studnice, a ne ihned by ho vytáhl v den sobotní?

⁵Na ka whakahoki ia ki a ratou, ka mea, Ki te taka te kaihe, te kau ranei, a tetahi o koutou ki te poka, e kore ianei e hutia ake e ia i reira pu ano i te ra hapati?

⁶I nemohli jemu na to odpovědíti.

⁶A kihai i taea e ratou te utu enei kupu ana.

⁷Pověděl také i ku pozvaným podobenství, (spatřiv to, kterak sobě přední místa vyvolovali,) řka k nim:

⁷¶ Na ka korerotia e ia tetahi kupu whakarite ki te hunga i karangatia, i tona kitenga i a ratou e whiriwhiri ana i nga nohoanga rangatira; i mea ia ki a ratou.

⁸Kdybys byl od někoho pozván na svadbu, nesedej na předním místě, ať by snad vzácnější nežli ty nebyl pozván od něho.

⁸Ki te karangatia koe e tetahi ki te marena, kaua e noho ki te nohoanga rangatira; kei karangatia hoki e ia tetahi he nui atu i a koe;

⁹A přijda ten, kterýž tebe i onoho pozval, řekl by tobě: Dej tomuto místo. A tehdy počal bys s hanbou na posledním místě seděti.

⁹A ka haere mai te tangata i karangatia ai korua, ka mea ki a koe, Tukua he nohoanga mo tenei; a ka whakama koe, ka haere ki to muri rawa nohoanga noho ai.

¹⁰Ale když bys byl pozván, jda, posaď se na posledním místě. A kdyby přišel ten, kterýž tebe pozval, aby řekl tobě: Příteli, posedni výše, tedy budeš míti chválu před spolustolícími.

¹⁰Engari ka karangatia koe, haere, e noho ki to muri rawa nohoanga; mo te tae rawa mai o te tangata nana koe i karanga, na ka mea ia ki a koe whai kororia ai i te aroaro o nga tangata e noho tahi ana koutou.

¹¹Nebo každý, kdož se povyšuje, bude ponížen; a kdož se ponižuje, bude povýšen.

¹¹Ki te whakanui hoki tetahi i a ia, ka whakaititia; ki te whakaiti tetahi i a ia, ka whakanuia.

¹²Pravil také i tomu, kterýž ho byl pozval: Když činíš oběd nebo večeři, nezov přátel svých, ani bratří svých, ani sousedů bohatých, ať by snad i oni zase nezvali tebe, a měl bys odplatu.

¹²Na ka mea ia ki te tangata nana nei ia i karanga, E taka koe i te tina, i te hapa ranei, kaua e karangatia ou hoa, kaua hoki ou teina, kaua hoki ou whanaunga, kaua ano nga tangata taonga e noho tata ana; kei karangatia ano koe, a ka whai utu koe.

¹³Ale když činíš hody, povolej chudých, chromých, kulhavých, slepých,

¹³Engari ka taka hakari koe, karangatia nga rawakore, nga haua, nga kopa, nga matapo:

¹⁴A blahoslavený budeš. Neboť nemají, odkud by odplatili tobě, ale budeť odplaceno při vzkříšení spravedlivých.

¹⁴A ka koa koe; kahore hoki a ratou utu ki a koe: engari ka utua koe a te aranga o te hunga tika.

¹⁵I uslyšav to jeden z přísedících, řekl jemu: Blahoslavený jest, kdož jí chléb v království Božím.

¹⁵¶ A, no ka rongo tetahi o te hunga e noho tahi ana ki te kai ki enei mea, ka mea ki a ia, Ka koa te tangata kai taro i te rangatiratanga o te Atua.

¹⁶On pak řekl jemu: Člověk jeden učinil večeři velikou, a pozval mnohých.

¹⁶Na ka mea ia ki a ia, I taka he hapa nui e tetahi tangata, a he tokomaha i karangatia:

¹⁷I poslal služebníka svého v hodinu večeře, aby řekl pozvaným: Pojďte, nebo již připraveno jest všecko.

¹⁷A ka tonoa tana pononga i te haora o te hapa, hei mea ki te hunga i karangatia, haere mai; kua rite hoki nga mea katoa.

¹⁸I počali se všickni spolu vymlouvati. První řekl jemu: Ves jsem koupil, a musím vyjíti a ohledati jí; prosím tebe, vymluv mne.

¹⁸Na ka anga ratou katoa ka whakakahore ngatahi. Ka mea to mua ki a ia, Kua hokona e ahau he mara, me haere ahau kia kite: e mea ana ahau ki a koe, kia tukua ahau kia whakakahore.

¹⁹A druhý řekl: Patero spřežení volů koupil jsem, a jdu, abych jich zkusil; prosím tebe, vymluv mne.

¹⁹Na ko te meatanga a tetahi, E rima takirua nga okiha kua hokona e ahau, ka haere ahau ki te whakamatau: e mea ana ahau ki a koe, kia tukua ahau kia whakakahore.

²⁰A jiný dí: Ženu jsem pojal, a protož nemohu přijíti.

²⁰I mea ano tetahi, Kua marenatia ahau ki te wahine, he mea tenei e kore ai ahau e ahei te haere atu.

²¹I navrátiv se služebník, zvěstoval tyto věci pánu svému. Tedy rozhněvav se hospodář, řekl služebníku svému: Vyjdi rychle na rynky a na ulice města, a chudé, i chromé, i kulhavé, a slepé uveď sem.

²¹A, ko te haerenga mai o taua pononga, ka korerotia enei mea ki tona rangatira, na ka riri te tangata i te whare, ka mea ki tana pononga, Hohoro te haere ki nga ara, ki nga huarahi o te pa, arahina mai ki konei nga rawakore, nga ngongengonge, nga matapo, me nga kopa.

²²I řekl služebník: Pane, stalo se, jakož jsi rozkázal, a ještěť místo jest.

²²Na ka mea te pononga, E kara, kua rite tau i mea ai, a tenei ano he wahi takoto noa.

²³Tedy řekl pán služebníku: Vyjdiž na cesty a mezi ploty, a přinuť vjíti, ať se naplní dům můj.

²³A ka mea te rangatira ki te pononga, haere ki nga huarahi, ki nga taiepa, toia mai ki roto nei, kia ki ai toku whare.

²⁴Nebo pravímť vám, že žádný z mužů těch, kteříž pozváni byli, neokusí večeře mé.

²⁴Ko taku kupu hoki tenei ki a koutou, E kore tetahi o aua tangata i karangatia ra e kai i taku hapa.

²⁵Šli pak mnozí zástupové s ním. A on obrátiv se, řekl jim:

²⁵¶ Na he tini te tangata i haere tahi me ia; a ka tahuri ia, ka mea ki a ratou,

²⁶Jde-li kdo ke mně, a nemá-li v nenávisti otce svého, i mateře, i ženy, i dětí, i bratří, i sestr, ano i té duše své, nemůž býti mým učedlníkem.

²⁶Ki te haere mai tetahi ki ahau, a ka kore e whakakino ki tona papa, whaea, wahine, tamariki, teina, tuahine, ae ra ki te ora ano mona ake, e kore ia e ahei hei akonga maku.

²⁷A kdožkoli nenese kříže svého, a jde za mnou, nemůž býti mým učedlníkem.

²⁷Ki te kore tetahi e mau ki tona ripeka, e haere mai i muri i ahau, e kore ia e ahei hei akonga maku.

²⁸Nebo kdo z vás jest, chtěje stavěti věži, aby prve sedna, nepočetl nákladu, bude-li míti dosti k dokonání toho díla?

²⁸Ko wai hoki o koutou, ki te mea ia ki te hanga taumaihi, e kore e matua noho ki te tatau i nga utu, mehemea e ranea ana ana mea hei whakaoti?

²⁹Aby snad, když by položil grunt, a nemohl dokonati, nepřišlo na to, že všickni to vidouce, počali by se jemu posmívati,

²⁹Kei whakatakoto ia i te turanga, ka kore e taea te whakaoti, a ka tawai mai ki a ia te hunga katoa e matakitaki ana,

³⁰Řkouce: Tento člověk počal stavěti, a nemohl dokonati.

³⁰Ka mea, i timata te tangata nei te hanga whare, a kihai i taea te whakaoti.

³¹Anebo který král bera se k boji proti jinému králi, zdaliž prve nesedne, aby se poradil, mohl-li by s desíti tisíci potkati se s tím, kterýž s dvadcíti tisíci táhne proti němu?

³¹Ko tehea kingi ranei e haere ana ki te whawhai ki tetahi atu kingi, e kore e matua noho, e whakaaro, e taea ranei e ia me nga mano kotahi tekau te tu kite riri ki tera e haere mai ra ki a ia me nga mano e rua tekau?

³²Sic jinak, když ještě podál od něho jest, pošle posly k němu, žádaje toho, což by bylo ku pokoji.

³²A, ki te kahore, i te mea i tawhiti ano tera, ka tukua atu e ia he karere, ka mea ki nga kaupapa e houhia ai te rongo.

³³Tak zajisté každý z vás, kdož se neodřekne všech věcí, kterýmiž vládne, nemůž býti mým učedlníkem.

³³Waihoki, ko te tangata o koutou e kore e whakarere i ana mea katoa, e kore e ahei hei akonga maku.

³⁴Dobráť jest sůl. Pakli sůl bude zmařena, čím bude napravena?

³⁴No reira he pai te tote: otira ki te hemo te ha o te tote, ma te aha ka whai ha ai?

³⁵Ani do země, ani do hnoje se nehodí; ale vyvržena bude ven. Kdo má uši k slyšení, slyš.

³⁵E kore e pai mo te whenua, e kore ano hei whakawairakau; a ka akiritia ai e te tangata ki waho. ko ia he taringa ona hei whakarongo, kia rongo ia.