¹Píseň stupňů. Když zase vedl Hospodin zajaté Sionské, zdálo se nám to jako ve snách.

¹¶ He waiata; he pikitanga. I ta Ihowa whakahokinga mai i nga pononga o Hiona i rite matou ki te hunga e moehewa ana.

²Tehdážť byla plná radosti ústa naše,a jazyk náš plésání; tehdáž pravili mezi národy: Veliké věci s nimi učinil Hospodin.

²Katahi to matou mangai ka ki i te kata, to matou arero hoki i te waiata: katahi ka korerotia i roto i nga tauiwi, He nui nga mahi a Ihowa ki a ratou.

³Učinilť jest s námi veliké věci Hospodin, a protož veselili jsme se.

³He mea nunui a Ihowa i mea ai mo tatou, a e koa ana tatou.

⁴Uvediž zase, ó Hospodine, zajaté naše, tak jako potoky na vyprahlou krajinu.

⁴¶ E Ihowa, whakahokia matou i te whakarau: kia pera me nga awa o te tonga.

⁵Ti, kteříž se slzami rozsívali, s prozpěvováním žíti budou.

⁵Ko te hunga e rui ana i runga i te roimata, ka kokoti i runga i te hari.

⁶Sem i tam chodící lid s pláčem rozsívá drahé símě, ale potom přijda, s plésáním snášeti bude snopy své.

⁶Ahakoa haere tangi atu ia me te kawe i ana purapura hei whakatokanga; tera ia e haere hari mai ano me te mau mai i ana paihere.